Rekonstrukce dikreosaurida druhu Bajadasaurus pronuspinax (Jorge A. González).

Tak tomu ovšem rozhodně nebylo. Zářnými příklady úžasně nevšedních sauropodů mohou být třeba zástupci kladu Dicraeosauridae. Jednalo se o evoluční větev neosauropodů (Neosauropoda), tedy vývojově pokročilejších sauropodních dinosaurů zahrnujících diplodoky a jejich příbuzné na straně jedné a titanosaury a s nimi spřízněné evoluční linie na straně druhé.

Dikreosauridi jsou představiteli kladu Diplodocoidea, jež kromě nich zahrnuje mj. také diplodokidy (Diplodocidae) a rebbachisauridy (Rebbachisauridae). Nejstarším dosud dobře známým zástupcem dikreosauridů je asijský druh Lingwulong shenqi, jež byl popsán v roce 2018 z nejsvrchnější spodní až střední jury (toark–bajok) čínského souvrství Ja-nan. K nejmladším dikreosauridům pak patří Amargasaurus cazaui popsaný ze spodní křídy (barrem–spodní apt) Argentiny. Evoluční historie této skupiny tak čítá více než 50 milionů let.

Dikreosauridi ovšem nejsou ani tak známí tím, že se jednalo o vysoce úspěšnou skupinu sauropodů, i když i to si samozřejmě zaslouží notnou dávku pozornosti. Nejčastěji se o těchto sauropodech mluví v souvislosti s jejich unikátními znaky na obratlích. Jedná se pak především o atypicky vyvinuté krční obratle, jež u některých druhů zahrnují extrémně dlouhé trnové výběžky. Až dosud se předpokládalo, že nejbizarnějším dikreosauridem byl v tomto ohledu již zmíněný Amargasaurus. Nový nález ještě bizarnějšího dikreosaurida, jež žil v rané fázi rané křídy na území argentinské Patagonie, tyto předpoklady ovšem zcela vyvrátil.

Rekonstrukce bachadasaura. Bílou barvou je označený materiál, který se dochoval (převzato a upraveno z práce Galliny a kol., 2019; CC BY 4.0).

Bajadasaurus pronuspinax, jak byl nový sauropod ze svrchního berriasu až valanginu nazván týmem argentinských vědců vedeným Pablem A. Gallinou z Consejo Nacional de Investigaciones Científicas y Técnicas (argentinské vládní instituce známé ve vědeckých kruzích spíše pod zkratkou CONICET), měl – podle všeho – trnové výběžky krčních obratlů snad ještě mnohem delší. Stejně jako v případě amargasaura, také bachadasaurovy výběžky byly rozvětvené (což ovšem není unikátní znak těchto dinosaurů), avšak zatímco u amargasaura směřovaly spíše dozadu, v případě bachadasaura byly tyto struktury orientované k lebce (v tomto ohledu se tak trochu podobal svým jurským příbuzným, dikreosaurovi a brachytrachelopanovi, kteří ovšem měli trnové výběžky nesrovnatelně kratší).

Dle autorů výzkumu takováto morfologie mohla sloužit k pasivní obraně proti predátorům (které by měla odradit od útoku na dinosaury). Pokryté keratinem mohly být trnové výběžky ještě mnohem delší a jejich stavba by umožňovala větší odolnost vůči frakturám, jež mohou být v případě obratlů zvláště traumatické.

Pokud jde o sauropodní dinosaury, Bajadasaurus pronuspinax dozajista představuje jeden z nejzajímavějších přírůstků posledních let a jednoznačný důkaz toho, že nás mají dinosauři stále čím překvapovat.

Napsáno pro Pravěk.info a osel.cz

Další obrázky a podrobnosti zde a zde a zde