Grónský led ukrýval stopy 2 600 let staré běsnící solární bouře  
Naše hvězda se občas odváže a odpálí naším směrem pořádnou solární bouři. Na Zemi po takovém škaredém vesmírném počasí zůstávají stopy v podobně radioaktivních atomů, Můžeme je najít třeba v ledu z Grónska, kde zamrzly na tisíce let. Pro nás je to poučení, že se Slunci nedá moc věřit.
Povrch Slunce po odpálené solární erupce. Kredit: NASA.
Povrch Slunce po odpálené solární erupce. Kredit: NASA.

Naše Slunce na nás pokukuje každý den a tváří se, že je spořádaný žlutý trpaslík, od něhož nám vůbec nic nehrozí. Ale my už tušíme, co je tahle hvězda zač. Když se jednou za čas utrhne z řetězu, tak Sluneční soustavou burácejí divoké solární bouře. Nedávný výzkum v grónském ledu vystopoval známky ultimátní solární bouře, která udeřila na Zemi asi před 2 600 lety. Jde o další významný důkaz nevyzpytatelného charakteru Slunce, a toho, že je jenom otázkou času, kdy Zemi ogriluje další podobný solární hurikán.

 

Raimund Muscheler. Kredit: Lund University.
Raimund Muscheler. Kredit: Lund University.

Když dojde k pořádně silné solární erupci či výronu koronální hmoty, tak se objevují protonové bouře, záplavy vysokoenergetických částic vyzařovaných Sluncem a posléze urychlených na velmi relativistické rychlosti. Takové protony ohrožují elektroniku i lidi ve vesmíru anebo nad zemí v atmosféře. Mohou rozpoutat geomagnetickou bouři, která devastujícím způsobem zasáhne elektrické rozvodné sítě přímo na zemském povrchu. Badatelé zkoumají protonové bouře několik desetiletí a zatím nedovedou příliš odhadnout, jak často může naše roztomilá hvězda odpálit extrémní protonovou smršť.

 

Všichni v různých pádech skloňují takzvanou Carringtonovu událost z roku 1859, což byla nejsilnější solární bouře, o které máme moderní záznamy. Pokud jde ale o starší podobné události, tak přicházejí ke slovu odborníci, kteří se zabývají daty z dávné minulosti. To je i Raimund Muscheler ze švédské Lunds universitet, který se svými kolegy vystopoval extrémní sluneční událost v grónském ledu. V polárních a rovněž alpinských oblastech jsou vrstvy ledu, které tam zamrzly před dlouhou dobou. Pokud se k takovému ledu dostaneme, tak z něj můžeme vyčíst mnohé zajímavé věci.

 

Nebukadnesar II. Kredit: volně dostupné / Wikimedia Commons
Nebukadnesar II. Kredit: volně dostupné / Wikimedia Commons

Muscheler a spol. v ledu z Grónska objevili radioaktivní izotopy, jejichž přítomnost ukazuje na extrémní protonovou smršť, která zasáhla Zemi před asi 2 610 lety. Tedy zhruba v době, kdy se psal rok 590 před naším letopočtem. V té době už sice existoval Řím, ale byl ještě královstvím, jehož moc se omezovala na část dnešní Itálie. A v novobabylónské říši vládl slavný král Nebukadnesar II., o němž se zmiňuje bible. Ani římští králové, ani Nebukadnesar II. neměli elektrifikované říše, satelity na oběžné dráze ani společnost zcela závislou na elektronice, takže je brutální solární bouře nijak zvlášť nepostihla. Dnes by to pochopitelně bylo úplně jiné a mnohem, mnohem horší.

 

V grónském ledu z tohoto období je spousta atomů izotopů beryllia-10 a chlóru-36. Je to v souladu s dřívějším výzkumem, který v této době zaznamenal zvýšený výskyt izotopu uhlíku-14. Podle vědců tehdejší protonová bouře nejspíš strčila do kapsy Carringtonovu událost. Srovnání je to ale velmi ošidné, protože paradoxně odhady velikosti protonové bouře při Carringtonově události jsou dost nejisté. Pokud prý ale kolem roku 590 př. n. l. došlo k pořádné geomagnetické bouři, tak by její projevy Carringtonovu událost předčily.


Pokud víme, tak k podobným divokým protonový bouřím došlo i v letech 774-775 a 993-994 našeho letopočtu, i když ta druhá z nich byla zřejmě o něco slabší. Jak je vidět, tak tu máme tři extrémní solární události za posledních necelých 3 tisíce let (590 př. n. l., 774-775 n. l. a Carringtonova událost). A spíše bychom měli říct minimálně tři, protože je prý možné, že další takové události zatím unikají naší pozornosti. Z toho bychom měli naléhavě vyvodit, že se dobromyslné tváři Slunce nedá příliš věřit, a že bychom měli mít představu, co bychom v podobném případě dělali. Chce to nouzový plán, protože nevíme dne ani hodiny, kdy Zemi zasáhne příští divoká protonová bouře.

Video:  Proton Storm Surge


Literatura
Live Science 11. 3. 2019, PNAS online 11. 3. 2019.

Datum: 12.03.2019
Tisk článku

Související články:

V létě 2012 nás o vlásek minula extrémní sluneční bouře     Autor: Stanislav Mihulka (27.07.2014)
Mohlo by naše Slunce odpálit supererupci?     Autor: Stanislav Mihulka (03.04.2016)
Solární erupce, která by usmažila technologie, může přiletět do 100 let     Autor: Stanislav Mihulka (19.10.2017)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace