Darwinovy ceny  
Darwinovy ceny jsou každoročně udělovány jedincům, kteří se sami připraví o možnost šířit dál své geny - buď se zabijí, nebo sterilizují - a to podivuhodně hloupým, mimořádně pošetilým a neuváženým způsobem. O udělení Darwinovy ceny se může ucházet pouze člověk, který projevil naprostý nedostatek soudnosti a zdravého rozumu.

O autorce

Wendy Northcuttová absolvovala obor molekulární biologie na univerzitě v Berkeley. Pracovala ve laboratoři na výzkumné neurologické Stanfordské univerzitě, později se zúčastnila zahajovacího programu na výzkum léků proti rakovině a cukrovce. V roce 1993 začala sbírat historky o uchazečích o Darwinovu cenu a krátce poté založila oceňované internetové stránky www.darwinawards.com.




Darwinovy ceny: Co to vlastně je?

Darwinovy ceny ilustrují postřeh Marka Twaina: "Člověk je jediný živočich, který se dovede červenat - nebo k tomu má důvod."


NEJZDATNĚJŠÍ PŘEŽÍVÁ

Většina z nás instinktivně ví, že větička "věř mi a zapal tuhle rozbušku" znamená recept na katastrofu. Držitelé Darwinovy ceny to netuší. Většina lidí má dost zdravého selského rozumu, aby všude nemusela viset upozornění typu POZOR, KÁVA JE VAŘÍCÍ! Držitelé Darwinovy ceny nejsou takovou soudností vybaveni. Příběhy sebrané v této knize demonstrují, že zdravý úsudek není ve skutečnosti zas tak běžný.
Existují lidé, kteří pokládají za praktické posvítit si zapalovačem, když chtějí nakouknout do barelu s benzinem. Nebo tací, kteří uspořádají plážový večírek na počest blížícího se hurikánu. Darwinovými cenami vzdáváme hold těmto šíleně odvážným jedincům i jejich pravděpodobnému konci. Ceny nesou jméno Charlese Darwina, který vzkřísil a prosadil myšlenku evoluce. Žádná výstražná tabule by nedokázala zabránit vývoji od nižších živočichů k člověku, který omráčil ryby elektrickým proudem vyvedeným ze svého domu, načež do vody vstoupil sám, aby sesbíral úlovek, aniž předtím vypnul proud nebo vytáhl dráty z vody.
Darwinovy ceny ukazují, jak dopadnou lidé, kteří projeví neuvěřitelnou neschopnost čelit zjevným nebezpečím moderního světa. Terorista, který odeslal nedostatečně vyplacenou zásilku s bombou, získá Darwinovu cenu, když z roztržitosti otevře balíček, který mu pošta doručila zpátky. A stejně tak lovec, který hodí na led zapálenou tyčinku dynamitu, jen aby vzápětí spatřil svého věrného zlatého retrívra, jak ji aportuje. A právě tak muž, kterého chytili, když kradl před očima všech milodary v kostele.
Držitelé Darwinovy ceny plánují a uskutečňují katastrofické scénáře, u kterých by každé malé dítě poznalo, že to nemůže dopadnout dobře. Dokážou se eliminovat ze zásobárny genů tak výstředně a vynalézavě idiotskými způsoby, že nemůžeme pochybovat o jednom: jejich skutky podporují dlouhodobé přežití našeho biologického druhu, protože ten po každé takové události čítá o jednoho idiota méně. Právě jejich umanutá cílevědomost, ochota k sebeobětování a obdivuhodné způsoby sebelikvidace je opravňují k té cti, aby jim byla udělena Darwinova cena.


PRAVIDLA HRY


KDO SMÍ CENU ZÍSKAT?

Aby nominovaná osoba získala Darwinovu cenu, musí výrazným způsobem vylepšit zásobárnu genů lidstva tím, že eliminuje z jeho řad sama sebe, a to neuvěřitelně hloupým způsobem. Soutěžit smějí všechny rasy, kultury i socioekonomické skupiny. Soutěžící se hodnotí podle následujících kriterií:


Kandidát musí odstranit sám sebe ze zásobárny genů.

Hlavní princip Darwinových cen spočívá v tom, že vyzdvihujeme samolikvidaci genetického materiálu kódujícího neschopnost přežití. Potenciální vítěz se tedy musí zabít nebo alespoň zamezit svou další reprodukci. Pokud se někomu podaří přežít nějaký vlastní neuvěřitelně hloupý kousek, pak jeho geny musejí přece jen obsahovat něco pozitivního, třeba sklony k tomu, mít mimořádné štěstí, velkou životaschopnost nebo výdrž. Proto takový člověk nemůže Darwinovu cenu získat. Někdy jsou však jejich příběhy příliš zábavné, než abychom je vynechali, a v tom případě mají nárok na takzvanou Čestnou zmínku.
Kolem pravidla, že se příslušný jedinec nesmí dál reprodukovat, se rozpoutala vášnivá filozofická diskuse. Pokud se nějaká osoba nebo skupina vzdá natrvalo sexu, může vůbec získat nominaci, vzhledem k tomu, že by se stejně už dál nerozmnožovala? Musí být kandidát naprosto neschopen další reprodukce? Máme z nominací vyřadit staré lidi, protože vzhledem ke svému věku nemohou předávat své geny dál? A zabráníme snad v získání ceny lidem, kteří už mají děti?
Tyto otázky jsou velice složité. Tak například zmražené spermie a vajíčka jsou životaschopné ještě několik desetiletí po smrti dárce a ovce i lidi můžeme klonovat z jediné buňky. Je téměř nemožné úplně eliminovat geny určitého jedince. Abychom důkladně prostudovali celou šíři implikací toho všeho pro další reprodukci, potřebovali bychom celý tým výzkumníků, a tento luxus si Darwinovy ceny dovolit nemohou. Proto se nikdo ani nepokouší zkoumat skutečný reprodukční status nebo potenciál nominovaných. Pokud už příslušná osoba nemá potřebné fyzické vybavení k sexuálnímu styku s partnerem na pustém ostrově, může se o Darwinovu cenu ucházet.


 

 
Knihu vydalo nakladatelství MOTTO

Některé otázky jsou skutečnými filozofickými hlavolamy: Pokud zemře způsobem, který ho kvalifikuje na udělení Darwinovy ceny, jednovaječné dvojče, může cenu získat, přestože přesná kopie jeho genů přežívá v druhém dvojčeti? Měli bychom logicky udělovat Darwinovu cenu lidem, kteří nějakou nešťastnou náhodou připraví o život vlastní děti? Předpokládejme, že se držitel Darwinovy ceny převtělí do nového těla, může pak být ve svém následujícím životě nominován znovu?


Kandidát musí projevit zarážející nedostatek zdravé soudnosti.

Na následujících stránkách nebude řeč o běžných nedbalostech, jako když někdo usne se zapálenou cigaretou nebo si vezme do vany rádio. Osudový čin musí mít tak ohromující rozměr idiocie, že nad ním budeme kroutit hlavou a děkovat své šťastné hvězdě, že se naši potomci nesetkají nebo nedejbože nezkříží s potomky cvoka, který uvedl celý ztřeštěný plán v život.
Držitelé Darwinovy ceny jen málokdy někoho otrocky napodobují. Smrt, o kterou tu běží, musí být výsledkem naprostého nedostatku soudnosti a zcela zcestného způsobu uvažování, jaký jasně předznamenává génia v oboru čištění zásobárny genů. Použít náboj jako rozbušku, hrát si na Viléma Tella nebo provádět bungee jumping s obyčejnými gumičkami, to jsou skutky hodné nominace na Darwinovu cenu.
Oscar Wilde řekl: Ztratit jednoho rodiče se dá pokládat za smůlu... ztratit oba už vypadá jako nedbalost. Pokud se usmažíte zároveň se svými rodiči, protože jim instalujete elektricky vyhřívanou zahradní koupel během bouře uprostřed křižujících se blesků, pak máte naději na získání Darwinovy ceny.

Kandidát si musí smrt zavinit sám.

Příčinou nehody, která kandidátovi vysloužila nominaci, musí být jeho vlastní donebevolající pošetilost. Nešťastník, který se ocitl na nesprávném místě, takže ho připraví o život kovadlina padající z mrakodrapu, má prostě smůlu. Pokud vás ale bací do hlavy kovadlina, kterou jste nastražili nad vlastním balkonem, abyste likvidovali ty protivné holuby, pak si Darwinovu cenu zasloužíte.
Když rozzuřený býk na parkovišti udupe turistu, je to neštěstí. Pokud vás ale nabere býk na rohy při "běhu s býky", když jedete nazí v nákupním vozíku tlačeným vaším opilým kamarádem, pak máte na Darwinovu cenu plné právo.
Někteří lidé soudí, že člověk, který se záměrně snaží Darwinovu cenu získat a uspěje, je už z definice dokonalým kandidátem. Čtenáři by však měli mít na paměti, že Darwinova cena představuje mimořádně pochybnou poctu. Důrazně nedoporučujeme, abyste se záměrně pokoušeli dostat do okruhu těchto vyvolených!


Kandidát musí být schopen rozumného posouzení situace.

Lidé jsou obecně bytosti schopné rozumného úsudku, až na jedince hendikepované duševním postižením, nemocí nebo příliš nízkým či vysokým věkem, kteří nejsou s to zcela chápat důsledky svého jednání. To znamená, že cenu nemohou získat děti nebo lidé postižení Alzheimerovou chorobou či Downovým syndromem. Kandidáti z řad dětí jsou častým bodem názorových střetů. Většina diskutujících důrazně vyjadřuje své přesvědčení, že by děti Darwinovy ceny získávat neměly, protože u nich nelze rozeznat, co je pouhá nevědomost a co pošetilost. Stejně hlasitá menšina ale tvrdí, že právě děti jsou nejlepšími kandidáty ceny za "zkažené chromozomy", protože je zřejmé, že se ve svém útlém věku nestačily reprodukovat. Aby se kalné vody etiky ještě víc rozvířily, některé děti samy prohlašují, že vylučovat je ze soutěže o tuto všeobecně prospěšnou cenu je jen dalším omezováním jejich občanských práv. V zásadě jsme se shodli, že za to, aby naučili své potomky odpovědnému rozhodování, jsou odpovědní rodiče. Proto dětem nelze Darwinovu cenu udělit. Přesto jsme jich několik mezi nominované zařadili, a to v případech, kdy jejich jednání považují za pošetilé i jejich vrstevníci.


Událost musí být pravdivá.


Za hodnotné zdroje jsou pokládány solidní noviny nebo jiný tisk, ověřené televizní zprávy a odpovědní očití svědkové. Šéf matky vašeho kamaráda, řetězový e-mail nebo fotomontáž takovými zdroji nejsou.

V této knize najdete čtyři kategorie příběhů.

- Darwinovy ceny: jejich nositelé ztratili reprodukční schopnost tím, že se zabili nebo sterilizovali, což je jediná kategorie, která může Darwinovu cenu získat.
- Čestné zmínky popisují bláznivé příhody, při nichž nedojde k nejhoršímu, ale přesto je z nich zřejmý inovativní duch kandidátů, kteří by to popřípadě mohli na Darwinovu cenu dotáhnout.
- Městské legendy představují varovné případy evoluce v akci a jsou tak oblíbené, že se staly součástí internetové kultury. Různé jejich verze intenzivně kolují mezi lidmi, ale jejich původ je většinou neznámý. Měli bychom je brát spíš jako novodobé báje, kterými také skutečně jsou. Jakákoli podobnost se skutečnými událostmi či s osobami žijícími či zemřelými je čistě náhodná.
- Osobní výpovědi nám byly nabídnuty loajálními čtenáři jako křiklavá upozornění na případy lidské hlouposti. Jsou to věrohodné, ale obvykle neověřené příběhy. V některých případech jsme uvedli pravá jména čtenářů, kteří nám je zaslali, ale to nemusí nutně znamenat, že příběhy znají z vlastní zkušenosti nebo je dokonce sami prožili.


Téměř 100 neuvěřitelných historek:

  • O kuřeti, které spadlo do studny. Při jeho zachraňování zemřelo šest lidí - kuře přežilo.
  • Odesílatel dopisové bomby dostal svoji zásilku zpět, protože se adresát přestěhoval. Bez velkého váhání ji otevřel.
  • Jeden kyjevský rybář se rozhodl pro netradiční formu rybolovu a zavedl do řeky proud ze svého domu. Pak se vydal posbírat ryby, které vyplavaly na hladinu, zapomněl ovšem odstranit z vody kabel.
  • Darwinovu cenu za rok 1994 získal muž, kterého zabil automat na nápoje - převrátil se na něj, když se z něj snažil vydobýt zadarmo plechovku coly.
  • Maurice se ocitl za mřížemi poté, co se opravdu velice špatně rozhodl a sám vběhl do budovy vězení, a to ve snaze uniknout policii. Policie je toho názoru, že musel věznici pokládat za nákupní středisko.
  • Sedmatřicetiletého Newtona vzbudil uprostřed noci telefon. Chtěl po něm sáhnout, ale místo něj nahmatal svůj nabitý revolver, přiložil si ho k uchu a zmáčkl spoušť.


Knihu vydalo nakladatelství MOTTO  Váz., 296 stran, 209 Kč. Kontakt redakce@motto.cz www.motto.cz

Autor: Redakce
Datum: 16.12.2004 11:43
Tisk článku

Související články:

Klasika od Gregoryho Paula     Autor: Vladimír Socha (10.05.2017)
Knihy roku: O Konstantinopoli, skle i čokoládě     Autor: Pavel Houser (22.11.2016)
Největší show Richarda Dawkinse     Autor: Stanislav Mihulka (16.02.2012)
Příručka pro dobyvatele vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (18.09.2011)
Kyselým jablkem ke globálnímu osvěžení     Autor: Stanislav Mihulka (31.03.2009)



Diskuze:

omg

omg,2007-01-15 17:59:58

omg

Odpovědět

Tak jsem si tu knihu koupil a přečetl

Saša,2005-01-04 16:28:15

a nic moc.
Sem tam k úsměvu, vyjímečně k zasmání, v zásadě sbírka legend a fousatých anekdot, téměř výhradně z "emeryckých" zdrojů.
Kupoval jsem to jako veselý zdroj reálného poučení pro své syny, abych skrze ně svůj genofond uchoval, ale vcelku je tam nemá co poučiti.

Odpovědět

Také by tam patřil případ zloděje,

Saša,2004-12-17 14:54:26

co v Plzni v nákupním středisku Luna na Borech zapadl ze střechy do větrací šachty. Jenomže to přežil - stěnu stačili rozbourat dřív, než umřel.

Odpovědět

Doufam, ze se do pristiho vydani knihy

greeno,2004-12-17 12:04:51

dostane i pripad zlodeje z hradeckeho Tesca, ktereho udusily vstupni dvere, kdyz do nich behem jejich nasilneho otevirani strcil hlavu.

Odpovědět


Neuvěřitelná neschopnost čelit zjevným nebezpečím

Tom,2004-12-19 00:16:45

To je úžasný slovní lektvar, ochutnejte! Ta dynamika, co je v něm schovaná! A taková...pěkně nelidská.

Tenhle typ "racionality" mi připomíná motoristy, jimž nejde na rozum, jak ty tisíce babiček a dědečků tu váhají na přechodech, tu padají do silnice, jindy se zastaví uprostřed vozovky a začnou se rozhlížet. Je to skutečně neuvěřitelná neschopnost čelit zjevným nebezpečím.

Ale je to neschopnost jednoho každého rozčilujícího se v podstatě nad tím, že se nedokáže ani vcítit, avšak ani rozumovou úvahou dojít k tomu, že staří lidé pozbývají sebejistotu a na podněty reagují jinak.

A nejde jen o stařenky a staříky, myslím si, že každý člověk, který není mentálně ustrojen tak, aby měl dostatek sebezáchovných pojistek, nepotřebuje nějakou Darwinovu cenu, ale přátelství a solidaritu druhých.

Anebo zvítězí Darwin se svým bestiálním prismatem a lidé přestanou být lidmi. Fuj.

Odpovědět


pche

ervin chrt,2004-12-27 13:43:25

ale proc bychom se vubec meli do nekoho vcitovat? vzdyt to, ze nekdo takhle kuriozne prijde o zivot, je pro nas ostatni predevsim - velmi zabavne. prave proto vznikla i ta kniha.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace