Mohly by nenasytné supermasivní černé díry napájet život na cizích světech?  
Donedávna jsme aktivní galaktická jádra považovali za smrtící zářiče, které sterilizují vesmír široko daleko. Podle nových počítačových modelů by ale kolem supermasivních černých děr mohly existovat pohostinné zóny, kde by záření aktivního galaktického jádra ve skutečnosti mohlo napomáhat vzniku života a dokonce pohánět fotosyntézu, především na potulných světech, které nemají vlastní hvězdu.
Galaktický motor se supermasivní černou dírou. Kredit: NASA/SOFIA/Lynette Cook.
Galaktický motor se supermasivní černou dírou. Kredit: NASA/SOFIA/Lynette Cook.

Černé díry obvykle vnímáme jako mašiny na destrukci. V případě supermasivních černých děr to jsou stroje doslova galaktických proporcí. Podle nového výzkumu by ale tyhle gravitační chřtány mohly i pohánět vznik a fungování života na cizích světech. Když se taková černá díra cpe hmotou, tak přitom zuřivě září jako aktivní galaktické jádro. A jejich radiace by prý mohla uvařit biomolekuly nebo dokonce pohánět černoděrovou fotosyntézu.

 

Manasvi Lingam. Kredit: M. Lingam.
Manasvi Lingam. Kredit: M. Lingam.

Jestli mají astronom Manasvi Lingam z Hardvardu a jeho kolegové pravdu, tak by život mohl existovat na mnohem více světech v galaxiích, než jsme si doposud představovali. Což by samozřejmě nebylo k zahození. Lingam a spol. vytvořili počítačové modely, s nimiž pitvali chování disků plynu a prachu, které krouží ve zběsilém tanci kolem supermasivní černé díry v srdci galaxie. Aktivní galaktická jádra náležejí k nejzářivějším objektům ve známém vesmíru a jejich záření je skutečně naprosto oslnivé.

 

Asi tak od počátku osmdesátých let si vědci mysleli, že divoké záření aktivních galaktických jader kolem těchto galaktických motorů vytváří mrtvé zóny. Podle některých názorů dokonce právě aktivní galaktická jádra mohou za to, že v centru Mléčné dráhy, případně i jiných galaxií, nepozorujeme bizarní megaprojekty pokročilých civilizací. Podle jisté studie by aktivní galaktické jádro, velikostí srovnatelné s naší domácí supermasivní černou dírou Sagittarius A* (4,1 milionu Sluncí), svým ultrafialovým zářením do vzdálenosti 3 200 světelných let oholilo atmosféry planetám typu Země.

 

Slavný galaktický motor galaxie M87. Kredit: NASA and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA).
Slavný galaktický motor galaxie M87. Kredit: NASA and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA).

Lingamův tým je ale optimističtější. Podle jejich propočtů by terestrické světy s hustou atmosférou, které by byly ve správné vzdálenosti od běsnícího aktivního galaktického jádra, mohly naopak úspěšně využívat záření rozjeté supermasivní černé díry ve svůj prospěch. Z jejich výzkumu vyplývá, že existuje černoděrová „obyvatelná zóna“, kde by záření černé díry neodfouklo atmosféru slibných planet, ale mohlo by ve skutečnosti podstatně přispět ke tvorbě biologických molekul, které tvoří základ života pozemského typu. Pokud jde o tvrdé rentgenové záření a gama záření, jimiž aktivní galaktická jádra nešetří, tak ty by bez větších problémů absorbovala atmosféra pozemského typu, pokud by se planeta nacházela dále než asi 100 světelných let.

 

Pro aktivní galaktické jádro velikosti našeho supermasivního mazlíka Sagittarius A* by taková „obyvatelná zóna“ mohla začínat asi tak ve vzdálenosti 140 světelných let od horizontu událostí. Lingam s kolegy si představují, že by enormní záření aktivního galaktického jádra také mohlo pohánět fotosyntézu. Zásadní roli by to mohlo mít pro eventuální život na potulných planetách, které podle všeho poletují Mléčnou dráhou, aniž by je zkrápělo životodárná světlo hvězdy.


Fotosyntéza poháněná aktivním galaktickým jádrem velikosti objektu Sagittarius A* by mohla fungovat do vzdálenosti asi 1 100 světelných let od dotyčné supermasivní černé díry. Badatelé odhadují, že by v takové zóně mohla být asi tak miliarda potulných planet. V případě nedávno objevených ultrakompaktních trpasličích galaxií (UCD, ultracompact dwarfs) by se v zóně černoděrové fotosyntézy mohla nalézat dokonce více než polovina galaxie. Jak je vidět, podivuhodné světy se životem či alespoň vhodné pro život můžeme hledat i v centrech galaxií.

Video:  Manasvi Lingam: Breakthrough Discuss 2017


Literatura
Live Science 19. 6. 2019, Astrophysical Journal online 24. 5. 2019.

Datum: 20.06.2019
Tisk článku

Související články:

Mléčná dráha provrtaná potulnými planetami?     Autor: Stanislav Mihulka (01.03.2012)
Jak by se žilo pod supermasivním černým sluncem?     Autor: Stanislav Mihulka (14.01.2016)
Supermasivní černou díru by mohl obíhat milion obyvatelných planet     Autor: Stanislav Mihulka (21.06.2018)



Diskuze:

Neuvěřitelné.

Václav Dvořák,2019-06-22 00:36:41

Zvláště ta čísla jsou ohromující, to je úplně jiná liga než dosavadní zkoumání exoplanet. Asi by měli otočit teleskopem směrem dovnitř galaxie, pokud by to ovšem nějaký takový dokázal pozorovat. Halt zákryv svítící hvězdy versus tmavá tečka kolem obrovského horizontu událostí, to je jiné kafe!

Odpovědět

To je riadny posun v myslení.

Anton Matejov,2019-06-21 08:04:08

Čierné diery teda nemusia byť iba deštruktívne a pre život príšerná hrozba. To je teda riadny posun v myslení. Možno sa posunieme čosi viac aj v názoroch na Fermiho paradox a obývateľné zóny života. Už zo začiatku vynálezu obývateľných zón som upozorňoval na skosnatelé názory,neúplné predpoklady. Obývateľné zóny, alebo zelené zóny, to sú zóny, kde podmienky umožňujú dlhodobo výskyt vody v kvapalnom stave.
Napríklad vyspelé mimozemské civilizácie pozorujú s veľkej diaľky našu slnečnú sústavu. Dospejú k názoru, že Jupiter je príliš hmotná planeta a teda u nej nemôže existovať obývateľná zóna? Chyba! Jupiter má mesiace ako Európa a tam sa už potvrdila prítomnosť vody v kvapalnom stave. Oceány vody pod povrchom!
Tak isto sa napríklad vyspelým mimozemšťanom podari detegovať, že Mars nemá, alebo má iba slabú atmosféru. (Ľudstvo má už poznatky o atmosferach niektorých exoplanét. Takými úvahami, by mali dôjsť k záveru, že na Marse nemohol vzniknúť život, lebo na Marse nemôže existovať kvôli slabej atmosfére voda v kvapalnom stave? Zase chyba! Na Marse boli v minulosti oceány vody v kvapalnom stave!
Sám píšem vízie, že v Marsovom libračnom bode L1 môžeme stvoriť magnetické dynamo, ktoré bude ochraňovať budúcu atmosféru Marsu. (Marsovskú atmosféru devastuje slnečný vietor.) Aj NASA už vydala podobnú štúdiu naštartovania atmosféry Marsu, stvorením magnetického dynama v libračnom bode Marsu L1. Teda je pravdepodobné, že v blízkej budúcnosti budú mať atmosféru dokonca viaceré planéty slnečnej sústavy, alebo mesiace.
Ďalej presadzujem názory, že vyspelé mimozemské civilizácie budú budovať Dysonové sféry, ani nie tak z energetických potrieb, ale z bezpečnostných potrieb a kvôli rozšírovaniu obývateľných zón v ich hviezdnych sústavách.
Vyspelé civilizácie pôjdu tam, kde sú pre nich atraktívne energie a kovy a svoje obývateľné zóny si tam hravo vytvoria. Veď ľudstvo už tvorí obývateľné zóny pre svoju formu života napríklad Mir,ISS, Gateway a podobne. Už sa hráme na Bohov a naše počítače sa neúprosne zdokonaľujú. Môžeme stvoriť v blízkej budúcnosti umelú inteligenciu. Pre také formy života už nebudú nevyhnutné zóny života - tam kde je voda v kvapalnom stave.
Naša hviezda-Slnko do miliárd rokov zvýši intenzitu žiarenia, že sa na Zemi vyparia všetke oceány. Na Zemi vznikne to biblické skleníkové peklo, podobné tomu skleníkovému na Venuši. Teda ľudstvo bude musieť niečo stvoriť v libračnom bode L1, alebo blízko Slnka Dysonovú sféru, aby riadene znížilo intenzitu žiarenia, slnečným supererupciám. Neskôr aj tak Slnko exploduje a premení sa na bieleho trpaslíka. Kde potom ísť? Možno k červenému trpaslíku, ešte menším hviezdám, ktoré majú oveľa dlhšiu životnosť v miliardach rokov.
A možno niekde bližšie k Čierným dieram, ktoré umožňujú život na planetach aj bez hviezdy. Pri čierných dierach sa rysuje mnoho zaujímavých techník a technológii, ktoré si v súčasnosti, ťažko možno predstaviť. Veď ešte nevieme, z čoho sa skladá tmava hmota, a tmavá energia a na akých princípoch ich bude možno využiť. S tmavou hmotou sme sú v predstavách ešte horšie, ako v minulom storočí v predstavách o čiernych dierach a exoplanetách.
Aspoň sa už začínajú zdokonaľovať naše predstavy a názory, že čierné diery nemusia byť pre život iba deštruktívne a zničujúce, ako uvádzali prvé štúdie. Veď aj čierné hviezdy boli niekedy kolabujúce veľmi hmotné hviezdy. Teda obyvateľné zóny pre našu formu života sa môžu nachádzať v určitých vzdialenostiach od materskej hviezdy, hmotný planét ako Jupiter (Európa), okolo supermasívnej čiernej diery. Záleží len od vzdialenosti, asi podobne ako v súčasnosti umožňuje naše Slnko vzdialenosť obývateľnej zóny. Čierne diery teda riadne rozširujú zóny vzniku možného života, nášho typu, dokonca aj o planéty bez hviezd. To teda riadne zvyšuje pravdepodobnosť, že nie sme sami v našej galaxii, vesmíru. Ostáva zlepšiť predstavy o Fermiho paradoxe. Prečo sa vyspelí mimozemšťania neozývajú, prečo zatiaľ nedetegujeme stopy po aktivitách vyspelých civilizácii.

Odpovědět


Re: To je riadny posun v myslení.

Václav Dvořák,2019-06-22 00:39:53

Dlouhý názor s kterým jde po technické stránce jistě souhlasit. Ale jste si jist, že se ti vyspělí mimozemšťani neozývají, a že nedetekujeme stopy po aktivitách vyspelých civilizací ? Možná by stačilo jen otevřít oči a podívat se trochu jinak...

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz