Přistání v režii autonomního systému. Kredit: TUM.

Mnozí z nás ještě pamatují dobu, kdy letadla pilotovali výhradně lidští piloti. Teď už ale kniply postupně přebírají inteligence, které jsou stále šikovnější. Převratný úspěch nedávno zaznamenal německý výzkumný tým, jehož autonomní přistávací systém poprvé přistál s malým letadlem nejen bez pilota, ale také bez podpory jakýchkoliv pozemních technologií řízení. Otevírá se před námi nová éra autonomního létání, ve které by mělo být létání i přistávání ještě bezpečnější, než doposud bylo.

Lidé so obvykle myslí, že dnes již mají letadla k dispozici sofistikované systémy, s nimiž je přistání velkého dopravního letadla hračka. A mají do jisté míry pravdu. Ale tyto systémy pro přistávání letadel ve skutečnosti nejsou plně autonomní. Zcela se spoléhají na rádiové signály pozemního přistávacího systému ILS (Instrument Landing System).

Technische Universität München, logo.

Signály ILS říkají letadlu, kde je ranvej, pokud je právě špatná viditelnost. Ve skutečnosti jsou ale i taková „automatická“ přistání pod taktovkou ILS vzácná. Piloti spíše využívají automatické systémy jako asistenta, který jim pomáhá vyhledat přistávací dráhu a kontroluje jim klesání.

Autonomní systém jde na první zcela autonomní přistání. Kredit: TUM.

Tým německé Technische Universität München, čili TUM ovšem vyvinul autonomní systém, který skutečně dokáže přistát úplně sám, aniž by potřeboval jakoukoliv podporu pozemních systémů. Už má za sebou první takové přistání, nepochybně revoluční v dobrém smyslu slova. Letadlo sice při tom mělo na palubě zkušeného pilota, ten byl ale v roli pasažéra, i když měl po celé přistání ruce na kniplu. Do průběhu přistání nicméně nezasáhl.

Aby autonomní přistávací systém mohl s letadlem úspěšně přistát, tak potřebuje vědět, kde přesně je přistávací dráha. Nemůže se ale spoléhat na GPS navigaci, protože není dostatečně přesná. Když nemá využívat ILS či podobné pozemní systémy, tak musí inteligence přistávacího systému postupovat stejně jako lidský pilot. Prostě použije zrak. Systém, který vyvinuli na TUM má za tímto účelem k dispozici soustavu kamer a infrakamer v přední části letadla.

Pokud jde o samotný průlomový test, tým TUM při něm použil čtyřmístný dvoumotorový vrtulový letoun Diamond DA42. Na palubě byl ale jenom zmíněný pilot v roli diváka a spolu s ním autonomní přistávací systém ve variantě pro tento test, pojmenované C2Land. Inteligenci systému jeho tvůrci vytrénovali tak, aby dovedla vizuálně rozpoznat a správně vyhodnotit letiště a zejména přistávací plochy. Podle přímého účastníka testu, zkušebního pilota Thomase Wimmera, dokázal systém C2Land rozeznat přistávací dráhu již ve velké vzdálenosti od letiště. Pak C2Land navedl letoun bez problémů na přistání, které proběhlo zcela hladce.

Jsou to první krůčky stále ještě velice experimentální technologie. Ale C2Land přistál na jedničku a před námi se rýsuje doba, kdy budou brázdit oblohu velké i malé autonomní letouny, na nichž bude lidská posádka jen pro případ nouze.

Video:  Vollautomatische Landung mit optisch unterstützter Navigation für Kleinflugzeuge


Literatura
TechCrunch 5. 7. 2019.