Dr. Dennis Paustenbach. Kredit: The Jackson Laboratory , Wikpedia.

Dne 15. 7. 2019 se na facebookových stránkách pořadu objevil následující text: Kolem třetí odpoledne za plného provozu muž stříká chodníky na náměstí. Ptám se ho: "To je glyfosát? Roundup?" Odpovídá: "Ano, ale musíme stříkat pořád dokola. A ještě občas jezdí stroj z České Skalice, aby to postříkal pořádně" Na náměstí v Broumově v tu chvíli, ve chvíli, kdy tu město nechává stříkat látku s prokázanými rakovinotvornými účinky, lidé, kteří kvůli ní umírají na rakovinu, dostávají ve Spojených státech mnohamiliardová odškodnění, která jim ale život a zdraví nevrátí, chodí po ulici plno místních, turisté, děti, těhotné ženy, psi...

Sídlo Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) v Lyonu, Francie. Kredit: Rystheguy, Wikipedia.

Argument americkým soudem, který nade všechnu pochybnost prokázal karcinogenní účinky glyfosátu samozřejmě nepoužívá jenom Jan Tuna. Jde o argument tak častý, že se díky své frekvenci výskytu ve veřejném prostoru postupně stává obecně přijímanou pravdou. A to je chyba. Před lety jsem se v článku „Následky filmové slávy šestimocného chromu“ publikovaném v časopise Vesmír (a později v monografii Kalich hořkosti) věnoval pozadí soudního sporu obyvatel kalifornského města Hinkley a energetického gigantu PGE. V tomto sporu se jednalo o odškodnění lidí trpících nádorovými onemocněními, která měla propuknout v důsledku kontaminace spodních vod šestimocným chromem. Sloučeniny toxického prvku údajně prosakovaly do komunálních studní ze špatně utěsněných  lagun na chladící vodu umístěných v areálu kompresorové stanice PGE. Environmentální aktivistka Erin Brockovich pracující ve prospěch obětí a toxikologický expert hájící zájmy koncernu PGE Dennis Paustenbach zacházeli s daty způsobem, který by v akademických kruzích vyvolal oprávněné podezření z nekompetence či podvodu. A asi není divu. Soud totiž není vhodný prostor pro vědecké disputace. Často je to lítá bitva dvou stran, v níž nejde ani tak o pravdu, jako spíš o vítězství. Zainteresovaní odborní experti nejsou placeni za formulaci nestranného popisu reality, ale za hledání argumentů ve prospěch zájmů platící strany. Soudní spor tak logicky přináší pochybnosti o integritě odborníků, kteří v dané oblasti formulují nějaké závěry, a následně fakticky znemožňuje nezkreslené hodnocení soudem posuzovaného jevu.

Monografie IARC č. 112 z roku 2015 (ZDE)

V případě šestimocného chromu byl expertem s máslem na hlavně Dr. Dennis Paustenbach, který si vlastně vyrobil odbornou publikaci, o níž pak před soudem opíral své svědectví. Od Paustenbachových dob se možnosti toxikologických expertů působících v rámci soudních sporů posunuly na novou, dříve netušenou, úroveň. Své by o tom mohl vyprávět Christopher J. Portier, držitel doktorátu z biostatistiky na Severokarolínské univerzitě, který více než 30 let nabízel své expertní služby různým vládním (U.S. Centers for Disease Control and Prevention) i nevládním (Environmental Defense Fund) organizacím. Legendou se stal mimo jiné díky svému neúnavnému boji proti glyfosátu, jehož neslavnější fází je vznik Monografie IARC č. 112 z roku 2015 nazvané Hodnocení pěti organofosfátových (sic) insekticidů a herbicidů.

Prof Chris J Portier PhD, Maastricht University.

IARC, tedy Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, je jednou z agentur pracujících pod hlavičkou WHO (Světová zdravotnická organizace). Expertní panely této organizace zpracovávají dostupná data o karcinogenitě vybraných látek a na základě zjištěných údajů zařadí posuzovanou látku do jedné z pěti kategorií. Jak již z kostrbatého názvu Monografie 112 plyne, výběr látek pro posuzování měl v daném případě daleko k systémovosti.

Vedle organofosfátových insekticidů (malathion, parathion, diazinon a tetrachlorvinphos), jejichž společným znakem je vedle strukturní podobnosti i schopnost blokovat enzym acetylcholin esterázu, byl do posuzování zařazen i herbicid, který ač ve své molekule zbytky kyseliny fosforečné obsahuje, není odvozen od jejích esterů, a nejde tedy o organofosfát v pravém smyslu slova. Ani biologická aktivita glyfosátu se prakticky v ničem nepodobá ostatním posuzovaným látkám.

Christopher J. Portier působil na přípravě Monografie 112 jako jediný tzv. přizvaný expert (Invited specialist – tedy z definice odborník s hlubokými znalostmi v dané problematice, který má určitý střet zájmů – což byla v daném případě jeho přiznaná činnost pro Environmental Defense Fund). V souladu se svou specializací statisticky vyhodnocoval data o glyfosátu a velmi diskutován je jeho podíl na samotném poněkud překotném zařazení dané látky na program příslušného panelu. A nejen ten – ještě častěji je zmiňována částka 160 tisíc dolarů a smlouvy Ch. J. Portiera s právními firmami Baum Hedlund Aristei & Goldman a Weitz & Luxenberg, které zastupují onkologické pacienty ve sporech s firmou Monsanto. Debata se vede o tom, co bylo dřív, zda ony smlouvy, či práce pro panel IARC a také o tom, zda má větší váhu smlouva o mlčenlivosti (confidentiality agreement) či deklarace o střetu zájmů (conflict of interst declaration). Závěry těchto debat jsou pro vnějšího pozorovatele poněkud nejednoznačné….

V roce 2017 se Ch. J. Portier stal iniciátorem vzniku a jedním ze signatářů otevřeného dopisu, který zpochybňoval metody práce a závěry EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) ohledně karcinogenity glyfosátu. Jak v tomto dopise uvádí, s použitím pokročilých metod (Cochran-Armitage test trendu a jednostranný t-test namísto dvoustranného) zhodnotil primární data z publikací, které se týkaly testů karcinogenity glyfosátu na hlodavcích a identifikoval 21 případů, kdy expozice glyfosátu vedla ke zvýšené tumorogenezi.

Pracoviště a kontakt na autora čánku: Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice.

V dopise se však nedočteme, jaké byly hodnoty NOAEL či LOAEL (No/Lowest Observed Adverse Effect Level) v těchto studiích – tedy nejvyšší experimentální dávky, kde ještě nedošlo k vyššímu výskytu nádorů, než v kontrole (nebo nejnižší experimentální dávky, kde již k zvýšenému výskytu nádorů oproti kontrole došlo). Obvykle jde o stovky mg/kg/den, což v přepočtu znamená desítky mg/kg/den pro člověka. Pro zajímavost průměrný denní příjem glyfosátu v EU se pohybuje v desetinách až setinách mg/kg/den (akceptovatelný denní příjem ADI je 0,5 mg/kg/den a příjem z potravy obvykle činí méně než 1% daného limitu). Nezaujatý a profesní cti dbalý toxikolog by ale takovou informaci zmínit neopomenul.

Soudní spor určitě není nejlepší způsob jak rozhodovat komplikovanou odbornou otázku. Odborníka, který zpracovává podklady pro některou ze stran sporu, nelze v principu považovat za nestranného a na jeho minulé, současné i budoucí závěry v dané oblasti je nutné pohlížet s vysokou mírou ostražitosti a skepse. Používat závěry soudu jako důkaz platnosti nějaké vědecké teorie se ukazuje být jedním z nejhloupějších argumentačních klamů. Nebo snad ne, pane Tuno?

Literatura:

1. https://www.politico.eu/article/glyphosate-carcinogenic-debate-christoper-portier-the-man-europes-food-watchdog-fears-the-most/

2. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_agentura_pro_v%C3%BDzkum_rakoviny

3. https://monographs.iarc.fr/wp-content/uploads/2018/07/mono112.pdf

4. https://www.nrdc.org/sites/default/files/open-letter-from-dr-christopher-portier.pdf

5. https://echa.europa.eu/documents/10162/13626/clh_report_glyphosate_en.pdf