Blahopřání k výročí, které někteří z nás oslaví 7. listopadu  
Oslava tohoto významného výročí je po pravdě řečeno trochu rozpačitá. Ne všichni se shodnou na tom, jak pozitivní událost to byla; navíc není úplně jisté, který měsíc to vlastně bylo. Kdo však zná dlouhé dějiny Platónovy Akadémie, ten chápe.

Trosky Platónovy Akadémie. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons.
Trosky Platónovy Akadémie. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons.

Mladší ročníky si mnohdy už ani nevybavují, jak zásadní událost 7. listopadu oslavujeme, a jaké to bývaly oslavy. Vždyť v tento den se v nejedné obnovené Platónově Akadémii slavily narozeniny zakladatele! Alespoň přepočteno do našeho kalendáře, což může být trochu problém, bohužel zdaleka ne jediný.

 

Oslava něčích narozenin nebývala v antice obvyklou slavností, jenže Platón nebyl jen tak někdo. Legenda, že Platón byl božského původu, nemusela na své uplatnění čekat dlouhá léta, jako v řadě jiných případů, neboť ji sepsal Platónův synovec Speusippos, tedy novopečený druhý scholarcha Akadémie, prý jakožto „athénskou pověst“. Snad ji pronesl už při pohřbu „božského“ mistra. Jako prý dal Apollón lidem svého syna Asklépia k léčbě těla, tak dal Platóna k léčbě duše. Platón je synem Apollóna, ne Aristóna z rodu krále Kodra, a porodila ho panenská matka Periktioné, pocházející ze Solónova rodu! Z této legendy ovšem plynulo jiné datum Platónova narození, bližší Apollónovým svátkům, nejspíš 7. dne athénského měsíce thargelion (thargélión), což by v našem kalendáři mohlo být třeba 25. května. V ten den se podle většiny dostupných pramenů slavily Platónovy narozeniny v původní Akadémii v Athénách, což prý převzali i novoplatonici. Toto zvláštní pomezí literárního vtipu a velikášské blasfémie se ujalo přinejmenším jako metafora. Pracuje s ní např. Plútarchos a pak Diogenés Laertios. V 3. století n. l. ji zmiňuje i křesťan Órigenés, totiž jako doklad, že ani pro Řeky nebylo početí z panenské matky božským působením tak úplně neobvyklé.


Horoskop Platónova narození, skoro jistě ne pravý, který popisuje římský autor Firmicius Maternus (4. století n. l.), předpokládá Platónovy narozeniny někdy kolem přelomu února a března.


Aby těch Platónových narozenin nebylo v průběhu roku málo, tak renesanční obnovitel platónské Akadémie, Marsilio Ficino (1433–1499), definitivně stanovil oslavné symposium k jejich uctění na 7. listopadu. A jsme u toho! Právě toto datum převzaly i některé z pozdějších pokusů o revitalizaci Platónovy Akadémie, mnohdy jen zpola vážně míněné. Už toho raději nechám, abych nevyvinul další konspirační hypotézu, a přistupme k oslavě.

 

Oslava

Hermovka oslavence. Římská kopie originálu z Akadémie v Athénách z doby kolem roku 340 př. n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Hermovka oslavence. Římská kopie originálu z Akadémie v Athénách z doby kolem roku 340 př. n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Při oslavě se nehodí nějaké delší výklady, ty jsem napsal tady. Už vůbec se nehodí pomluvy – a od cesty si máme nechat i věcnou kritiku. K té můžeme přistoupit po oslavě.

 


Protože mám Platóna přes všechny vážné výhrady docela rád, pro jeho vtip a důmyslnou literární stavbu, tak mu (nebo spíš jeho duši?) po jeho způsobu přeju věčné nahlížení pravých idejí v jejich domovské oblasti, ve společnosti dávných mudrců, spravedlivých soudců i půvabných mladíků, samozřejmě odtělesněných!

 

Problémy

Kdyby se datum Platónova narození pochopilo hegelovsky dějinně, to by teprve byla jízda! (Řečeno slovníkem Stanislava Mihulky.) Vždyť Hegel dokázal z hypotetické Thalétovy předpovědi zatmění Slunce v Malé Asii (28. května roku 586 před n. l.) udělat začátek veškeré filosofie, Evropy, svobody a dokonce dějin jako takových. Je zvláštní, kolik lidí mu na tenhle bizár skočilo, od ideologů po špičkové vzdělance. Zdatný hegelián by zajisté dokázal i z některého datumu Platónových narozenin učinit další přelomovou a světodějnou událost.

Skutečný problém Platóna je ale v tom jeho odtělesnění , v přehlížení „smyslového člověka“ a všech jednotlivin, v rozpolcení člověka na tělo a duši. Tělo je pak „smyslové“ a nehodnotné, takže všechno cenné se soustředí na duši; nebo na ideje, oddělené od jednotlivých „smyslových věcí“. Platón filosofii geniálně vykřesal, ale hned pohřbil filosofický přístup k čemukoliv autentickému.

 

Literatura

František Novotný: Platón IV. Druhý život. Praha: Academia 1970.

Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Pelhřimov 1995. – Roztomilé drby zapsané v 3. století n. l.

Datum: 05.11.2019
Tisk článku

Fyzika 7 s nadhledem - Randa Miroslav, Havel, Kohout Jiří, Kohout Václav, Kratochvíl Pavel, Masopust Pavel, Prokšová Jitka, Rauner Karel
 
 
cena původní: 89 Kč
cena: 85 Kč
Fyzika 7 s nadhledem
Randa Miroslav, Havel, Kohout Jiří, Kohout Václav, Kratochvíl Pavel, Masopust Pavel, Prokšová Jitka, Rauner Karel
Související články:

Jak člověk k adjektivu „moudrý“ přišel     Autor: Zdeněk Kratochvíl (15.06.2019)
Theórie     Autor: Zdeněk Kratochvíl (18.09.2019)
Symposium     Autor: Zdeněk Kratochvíl (02.10.2019)



Diskuze:

Blahopřání z něhož se člověk něco dozví :)

Marika Vohlmutova,2019-11-06 09:29:08

Jako adeptka PhD a snad i budoucí dělnice vědy děkuji za poučné blahopřání.
Bude-li čas, naznačte nevzdělané význam pojmu hermovka... Ještě jednou díky. M.

Odpovědět


Re: Blahopřání z něhož se člověk něco dozví :)

Zdeněk Kratochvíl,2019-11-06 11:23:23

Hermovka je jedna z dost častých verzí řecké portrétní sochy.
Vyvinula se už v řecké archaické době (7. a 6. století před n. l.) z dřívějších schematických zpodobnění boha Herma, proto se podle něho jmenuje. Předtím to byly jen částečně opracované dřevěné kůly nebo kamenné sloupy, často na rozcestích nebo před posvátnými okrsky. Někdy dokonce jenom přírodní kameny nebo hromádky kamenů, které značí cestu v horách, a la "mužici". Archaické hermovky byly schematické, realističtěji zobrazovaly jen hlavu a pohlaví, často ithyfalicky (s erekcí). V klasické době se hermovky stávají jedním ze způsobů portrétu významnějších lidí, umravňují se, některé jsou dokonce zcela bez pohlaví, jako zrovna tahle.
Později se z hermovek vyvine busta, vlastně jen vršek bývalé hermovky s realisticky propraovanou hlavou, oblíbený to žánr římské doby (2. století před n. l až 3 století n. l.), na který pak navazuje evropský klasicismus.
Víc fotek téhle hermovky Platóna je na
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Herm_of_Plato,_Antikensammlung_Berlin

Odpovědět


Re: Re: Blahopřání z něhož se člověk něco dozví :)

Marika Vohlmutova,2019-11-07 19:18:42

Díky :)
Moc!
Dějepis mne nebavil.... teď lituji :(. Ty Vaše články se čtou samy :) Vždycky se už těším na další:)

Odpovědět


Re: Re: Blahopřání z něhož se člověk něco dozví :)

Marika Vohlmutova,2019-11-07 19:18:42

Díky :)
Moc!
Dějepis mne nebavil.... teď lituji :(. Ty Vaše články se čtou samy :) Vždycky se už těším na další:)

Odpovědět


Re: Re: Re: Blahopřání z něhož se člověk něco dozví :)

Zdeněk Kratochvíl,2019-11-07 20:13:15

Rádo se stalo. Jenom nevím, jestli máte čeho litovat, protože nevím, jak se dějipis učil pozděj. Za nás (60./70. léta) se tam probírali hlavně mocipáni a k tomu datumy bitev. To mě nebavilo vůbec a div jsem nepropadnul. (S ruštinou a němčinou jsem na tom byl ještě hůř, ze školy mě nevyhodili hlavně proto, že jsem ji zdárně reprezentoval ve fyzikální olympiádě a v podobnývh zábavnostech.)
Omlouvám se za osobní téma v diskuzi, ale snad to může někomu pozvednout optimismus.
Ony třeba zrovna takové hermovky jsou hezkým příkladem evolučního děni, analogií přírodní evoluce, zajímá mě to z takovéhoto hlediska.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace