Jak pochopit schizofrenika  
Pomáhaly, pomáhají a budou při tom nápomocné drogy?

Stanislav Mihulka napsal do prosincového vydání časopisu Vesmír krátkou aktualitu popisující, že s destruktivním účinkem extáze (MDMA) na nervovou soustavu to není zdaleka tak jasné. Článek naznačoval, že výzkumy, které měly dokládat poškození mozku následkem užívání extáze, byly ve skutečnosti zfalšovány.

Zvětšit obrázek
Albert Hofmann, švýcarský chemik a jeho LSD

Nyní se k téže otázce Jaroslav Petr vrátil v ledovém vydání VTM/Science. Ve svém článku "Když drogy léčí" upřesňuje, že výsledky, které měly dokumentovat účinky MDMA na opice, byly mezitím skutečně odvolány. Primárně nejspíš nešlo o podvod, leč o záměnu na straně výrobce. To, co u opic vyvolávalo popsané poškození mozku podobné Parkinsonově chorobě, nebylo výsledkem podávání extáze, lež metamfetaminu. (podrobnější text opět na Oslovi: http://www.osel.cz/index.php?clanek=402&music=&x=)

Jaroslav Petr ve svém článku uvádí, že tyto výsledky by mohly extázi naopak otevřít cestu k léčbě duševních poruch, např. posttraumatického syndromu. Ve stejné době probíhají pokusy s psilocybinem, který by zase mohl pomáhat prosti strachu ze smrti, například u nevyléčitelně nemocných.

Zvětšit obrázek
Lysohlávka česká (Psilocybe bohemica). Psychoaktivními látkami jsou psilocybin, psylocin a baeocystin.

V této souvislosti nemohu nevzpomenout časopis Československá psychiatrie, kde se o podobném využití řady psychotropních látek psalo na počátku 60. let - a to velmi zvláštním způsobem. Výtisky časopisu vůbec vypadají značně bizarně - socialistické závazky, sjezd pokrokových psychiatrů za mír, do toho otevřeně popisované experimenty s řadou látek. V jednom čísle například Stanislav Drvota popisuje, že se zdráhal na sobě provést jakýsi experiment, protože se teprve před nedávnem vyzdravil z těžké otravy LSD. "Přistoupil jsem [k psilocybinu] s jistým váháním, protože jsem již v roce 1953 prodělal otravu LSD a trochu jsem se bál kumulace toxických vlivů."
Sympatická byla tehdejší "suchost" a střízlivost popisovaných experimentů, kterou později na straně obhájců těchto látek bohužel vystřídalo spíše extatické blábolení o vesmírném vědomí. V roce 1960 píše ovšem ještě třeba Stanislav Grof do Československé psychiatrie technické články ve stylu "Psychopatologie a biochemie experimentálních psychóz vyvolaných anticholinergními halucinogeny".
Výše zmíněná extáze možná působí poškození nerovové soustavy, možná je naopak může pomoci léčit. Nicméně v Československé psychiatrii z roku 1960 jsem objevil skutečně lahůdkově bizarní způsob, jak obě tyto cesty zkombinovat. Představte si, že nějaká látka (v textu se konkrétně hovořilo o LSD, ale v zásadě na tom nezáleží) může vyvolat stav podobný schizofrenii. Nebudeme ji pak podávat běžné populaci ani pacientům, ale - ošetřujícím lékařům. Navodíme u nich (doufejme ovšem, že jen dočasně) podobný stav.
Po takovémto zážitku se lékaři prý mají dokázat lépe vcítit do psychiky nemocných, porozumět jejich způsobu uvažování a snad jim i pomoci. Ze strany lékařů se vlastně jednalo o dobrovolné sebepoškození, respektive jakousi výukovou cestu na druhý břeh...

Zvětšit obrázek
Psilocybin

"Experimentální psychóza LSD dává neuropsychiatrovi, psychologovi a všem ostatním pracovníkům z oblasti duševních chorob přitažlivou a snadnou cestu prožít bez nebezpečí některé příznaky duševních chorob, které do té doby znali jen z objektivního pozorování a z líčení nemocných," píše pak přímo Jiří Roubíček v článku Toxické a experimentální poruchy (Československá psychiatrie 2/1960). Diskutuje se pak dokonce i o možném použití LSD jako antidepresiva, přínos je však hodnocen velmi rezervovaně. Totéž mimochodem i pro psilocybin výše doporučovaný proti chronickému strachu - zde se naopak doporučuje spíše pro zdravé lidi, neboť údajně nevyvolává změny osobnosti.
Roubíček navrhuje také experimentální podávání benactyzinu (diethylamino-ethylester benzyliové kyseliny), mezi jehož účinky patří především zrakové halucinace a při větší intoxikaci další změny (porušená řeč, schopnosti psaní i počítání, poruchy paměti, částečná amnézie). Intoxikace údajně silně připomíná delirium tremens a další spíše organické psychózy. Opět jedna z cest, jak by lékař mohl porozumět, co se v takovém případě děje s jeho pacienty, např. pokročilými alkoholiky.

Tak jen nevím - myslelo se to tehdy vážně, nebo šlo o záminku, jak udělat z konzumace určitých látek nejen činnost společensky přijatelnou, leč navíc ještě hodnou obdivu? Že to ale ti psychiatři uměli tehdy soudruhům nahoře chytře zdůvodnit... :-)

 

Autor: Ervín Chrt
Datum: 19.01.2005 00:09
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz