Kykladská civilizace rané doby bronzové, produkovala nejen všeobecně známé kykladské idoly, ale také krásné kamenné nádoby,
většinou broušené z kvalitního mramoru. Samozřejmě znali a vyráběli taky keramiku, ale kamenné nádoby měly vyšší společenský status. Vkus, určený dlouhou tradicí špičkové práce s kamenem, odsouval keramiku málem do pozice blízké našemu vztahu k plastovým nádobám. Podobné tendence potkáme v egejském prostoru doby bronzové také na minojské Krétě a pak u řeckých Achájců mykénské kultury, ale Kyklady představují v tomto směru extrém. Jemná práce s kamenem je typickým znakem této „něžně drsné“ kultury. Kyklaďané rané doby bronzové (3200 až 2000 před n. l.) byli prostě mistry kamenných nádob, jejich technologii přivedli k dokonalosti už koncem 4. tisíciletí před n. l. Konkrétní tvary základních typů nádob se
proměňovaly v pomalém rytmu řady staletí, určeném spíše střídáním kulturních typů („skupin“, groups; fází) než proměnlivou módou. Nutno si taky uvědomit, že všechny tyhle věci ležely 42 až 52 století v zemi, vystavené erozi a chemickým vlivům, že původně byly ještě krásnější.
Problém je, že často nevíme, k čemu tyto nádoby sloužily. Většinou usuzujeme jen z jejich tvarů, což je méně jednoznačné než v případě nářadí. Něco patřilo spíš do kuchyně nebo spíže, něco k potřebám bydlení (pro bohaté přímo do obýváku), něco do svatyně, a některé nádoby byly prostě luxusní předměty, vyjadřující vysoký sociální statut nebožtíka, v jehož hrobě se našly. Tušíme, že dávní Kyklaďané kladli na dobré jídlo a pití nemenší důraz než na kult bohyně, hudbu, lov a sex, ale v jednotlivostech se nevyznáme.
V následujícím členění se budu řídit odbornou literaturou a muzejními popiskami. Představím základní typy užitkových nádob, pak nádoby rituální, a nakonec bohatě zdobené nádoby luxusní. (Zčásti je ovšem toto členění poplatné pohledu naší kultury.)
Tradiční typy užitkových nádob
Nejstarším typem je vysoká nádoba (tall cup). Vyráběly se v době 3200 až 2800 před n. l. Vysoké jsou skoro půl metru, přitom poměrně tenkostěnné, často mívají po stranám madla s oušky na provléknutí závěsu. Mohly sloužit na uskladnění a přenášení na malé vzdálenosti.
Pěkným a hojným typem je kandila alias „lustr“ (chandelier). Začínají spolu s vysokými nádobami, ale produkují se déle. Jsou docela baňaté, s válcovým „límcem“, skoro vždycky mají úchyty s otvory na zavěšení. Nacházejí se ve velikostech od něco přes 10 cm do půl metru.
Mramorová miska s malým ouškem, průměr 16 cm, možná z Naxu, -3200-2800 před n. l. Goulandris Foundation Museum of Cycladic Art, Athens, NG 974. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Nádobka s hubičkou, asi 9 cm, dvoubarevný mramor. Z Naxijského venkova, 3000 až 2000 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Pak samozřejmě mísy, mělké i hluboké, někdy s hubičkou, malé (pod 10 cm) i velké až přes půl metru. Část z nich nese stopy pigmentů, většinou červeného. Někdy to může znamenat použití jako nářadí, jindy jen zdobení, možná až pro pohřební určení původně spíše kuchyňského načiní.
Většina tvarů starokykladských nádob je hodně specifická, ale aspoň u misek najdeme formální analogie v raně dynastickém Egyptě téže nebo spíše o málo pozdější doby.
Sférická pyxis, asi 25 cm, mramor z okolí Naxijské Chóry, 3000 až 2300 př. n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Drobná dvojitá pyxis s víčky, proužkatý mramor z naxijského venkova, 2800-2300 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Pyxis je buď dóza na drobné předměty (zvl. válcová pyxis), nebo nádoba na leccos (zvl. sférická pyxis), často mívá i víčko. Velikost je od asi 5 cm do přibližně 35 cm, někdy bývají dvě „srostlé“, což u menších evokuje naše slánky. I běžné mramorové pyxidy se vyznačují elegancí, zvláštní kategorii pak představují plasticky dekorované pyxidy, řezané ovšem ze steatitu (viz dále).
Nádoby užitkové nebo rituální
Palety různých velikostí, někdy s dírkami v rozích na zavěšení, prý sloužily k malování pigmentem, i když u některých větších lze mít podezření na roli podnosu, nebo zase pohřebního lože pro menší idol v hrobě (našla se jedna taková situace).
Poháry a kalichy se vyskytují v několika tvarových verzích a nevíme, nakolik (resp. kdy) jde o nádoby užitkové, rituální nebo reprezentační. Typickou velikost odhaduji kolem 15 cm.
Mramorový kalich z jihovýchodu Naxu, 2800 až 2300 BC. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Mramorový kalich z jihovýchodu Naxu, 2800 až 2300 BC. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Nádoby jednoznačně rituální
Kernos, mramor, výška 8 cm, neznámý původ, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, inv. č. 970. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
 Kernos nebo rhyton tvaru beránka, mramor, odhadem asi 20 cm. Neznámý původ (snad z Amorgu?), prý 3200-2800 př. n. l., dar sira A. J. Evanse.
Ashmolean Museum v Oxfordu, AN1938.727. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Kernos je nádoba na obětinu. Většinou malá, 5 až 15 cm, ale některý kernos může být i metr velký. Je to dost obecně náboženský typ, nejen na Kykladách a nejen v té době. Obvyklé je i spojení několika nádobek do jednoho těla, pro .současnou nabídku několika obětin, takové servírování pro božstvo.
Rhyton je nádoba k rituální úlitbě nebo k identifikaci s božstvem, které zobrazuje (nebo jemuž je určeno), jakýmsi „svatým přijímáním“ tekuté, sypké nebo kouskované obětiny z rhyta. Kykladská rhyta doby 2800 až 2300 před n. l. jsou většinou zoomorfní: beránek, prasátko, medvídek, pták… Velikost je od 10 do 40 cm.
Na posvátném ostrově Keru se v letech 2800 až 2300 před n. l. používala i tzv. holubí mísa (Vase with pigeons). Našlo se jich tam několik, ale pouze jedna kompletní, jen málo poškozená. Uvnitř ploché kruhové mísy průměru 30 až 40 cm s nízkým kolmým rantlem je řada drobných stylizovaných plastik holubů nebo prostě ptáků, hřadujících jeden vedle druhého, většinou napříč průměrem mísy. Celé je to udělané z jednoho kusu mramoru! (Možná však byly na Keru jen rituálně pohřbeny, když se při používání jinde na Kykladách rozbily.)
Nádoby luxusní a možná i rituální
Extrémem mezi luxusními nádobami jsou (vedle pěkných mramorových kousků) nádoby vyřezávané ze steatitu, což je ušlechtilá forma mastku. Většinou to mohou být drobné šperkovnice. Potká se však i maketa čehosi na způsob sýpky, dokonce s 3D zobrazeným portálem na způsob spíše chrámu. Formálně vzato je to vlastně vícečetná zdobná pyxis nebo vícečetný obětní kernos. Jestli sloužila na parádu nebo na čarování k přivolání úrody, bohyně suď.
Zdobná pyxis s víčkem, snad přivazovacím, steatit, 2700 - 2300 před n. l. Půměr max. 13 cm, výška 6,5 cm. Nález z ostrova Amorgu. Antikensammlung Berlin, Ident. Nr. Misc. 8102, nyní ji vystavuje Neues Museum v Berlíně. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Model sýpky z ostrova Mélu (Milosu), kolem 2500 př. n. l., steatit, odhadem 15 cm. Staatliche Antikensammlungen München. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Literatura
Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.
Z. Kratochvíl: Kamenné nádoby v Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.
Fotogalerie kamenných nádob z kykladské rané doby bronzové v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons
Fotogalerie nejvýznamnějších sbírek starokykladslých kamenných nádob podle muzeí:
Národní archeologické muzeum v Athénách
Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách
Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře)
Diskuze:
Solnička
Michal Lichvár,2020-07-28 12:16:01
Tá dvojitá solnička/korenička je skvelá. Si predstavte, žeby to tak mali voľakde v zapadlej reštaurácií na nejakom ostrove. Majiteľ by povedal, že "po deděčkovi" :)
Re: Solnička
Zdeněk Kratochvíl,2020-07-28 13:21:07
To už je bohužel moc dlouho. Podobné předměty se místy uchovávají jen jako památečnost po dědečkovi, který je našel při práci na kemanitém políčku. Třeba obsidiánové břity na Iraklii. Slyšel jsem historku o neprodání fragmentu kykladského idolu v roli zahradního trpaslíka (na Schinousse), ale nevím, jestli je pravdivá. Zato znám hospodu, jejíž 4 zdi jsou každá z jiného tisíciletí, ta poslední je sádrokarton.
Mnohem běžnější jsou kontinuálně používané památky z řecké antiky, třeba kropenka ve venkovském kostelíku. A na podhorských usedlostech se dají potkat stará mramorová umyvadla v původním použití.
Re: Re: Solnička
Michal Lichvár,2020-07-28 14:58:15
- Jak bohatí je grécky venkov?
- Nevím, ale mají v koupelně mramorové umyvadlo - 1000 let staré.
Re: Re: Re: Solnička
Zdeněk Kratochvíl,2020-07-28 16:08:31
To je velice různé podle regionů. Kyklady jsou na poměry okolních zemí pořád poměrně bohaté, tak mezi Českem a Rakouskem. Přesto tam jsou i samoty, kam novodobá civilizace vkročila teprve nedávno, jenže ani předtím tam většinou nebyli hlupáci. Teď se už mezkař volá mobilem, třeba aby dopravil koupenou lednici z přístavu nebo od silnice po schodech o stovky metrů výšky. Ale to by bylo na jiné téma.
1 až 2 tisíce let stará umyvadla mají buď chudší lidé na horských samotách, nebo potomci městské ostrovní aristokracie. (Novodobí zbohatlíci mají jiný vkus.)
Zdeněk Kratochvíl,2020-07-28 09:56:37
Zvířecí oběti s vysokou pravděpodobností ano, nejspíš s doprovodem obřadní společné hostiny. Možná ale část jejich role zastupovaly lovecké rituály, jako obřadní prolongace paleolitických poměrů (ozvěnu toho známe i z našich zámků a vsí).
Určitě oběti plodin: víno, med, obiloviny, luštěniny...
Lidské oběti skoro jistě ne.
Skvělý článek, jako vždy.
Jaroslav Lepka,2020-07-28 08:28:52
Zdá se, díky výrazné podobě s keramikou točenou na kruhu, že i obrábění mramoru bylo řešeno rotací předmětu, tedy již soustružení, ovšem technologie asi byla sofistikovanější, napadá mě leptání octem, zda je něco takového vůbec možné a prokazatelné. Jedno je ale jisté, naši předci měli mnohem větší trpělivost. Díky za téma.
Re: Skvělý článek, jako vždy.
Zdeněk Kratochvíl,2020-07-28 10:05:37
Díky. On je to problém, potkal jsem řadu upozornění na něj, ale ne jasné řešení, ale nejsem specialista, jenom nadšený amatér.
Analogie s keramikou jsou zcela jasné. Jednoduché misky nebo kelímky by nečinily problém. Jenže velká část nádob má řadu výstupků: ouška, úhyty. Občas i narušení rotační symetrie: ústí. K tomu dvojité nádoby, jejichž komponenty vypadají stejně, jako jejich soitérní analogie. A je to všechno z jednoho kusu kamene! Museli být šikovní a mít dost času, to je tak jediné, o čem je shoda. Důkladnějším prolézáním oxfordské i jiné archeologické literatury by se možná našlo něco víc.
Na to leptání to nevypadá. Octa asi neměli tak moc a málo to zapadá do jejich mánie brousit, k tomu měli spoustu nářadí. I když, kdo ví.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce