Replika lebky teropoda druhu Marshosaurus bicentesimus, formálně popsaného v roce 1976. Tito středně velcí teropodi z čeledi Piatnitzkysauridae se vyskytovali na území současných amerických států Utah a Colorado v období pozdní jury, asi před 155 až 152 miliony let. Snímek z expozice Přírodovědeckého muzea Utahu v Salt Lake City. Kredit: Daderot; Wikipedia (CC0).

Letos si připomínáme již 190. výročí narození významného amerického paleontologa Charlese Othniela Marshe (1831 – 1899), který spolu se svým životním sokem Edwardem Drinkerem Copem (1840 – 1897) doslova odkryl do jejich doby takřka zcela neznámý svět druhohorních dinosaurů. Ti byli sice vědecky objeveni již ve 20. letech 19. století, ale teprve Marsh s Copem o nich v poslední čtvrtině stejného věku získali tak velké množství informací, že mohli být jako skupina poprvé lépe pochopeni.[1] O rivalitě obou zmíněných vědců jsem psal podrobněji v článku Válka o kosti, nyní už se tedy zaměříme na dinosaura, který ve svém rodovém jménu nese příjmení staršího z velikánů americké vertebrátní paleontologie. Marshosaurus bicentesimus je navíc spojen s dalším velkým americkým výročím. Byl totiž formálně popsán v roce 1976, tedy v roce 200. výročí založení Spojených států amerických.[2] Nic z toho ovšem tento predátor z období pozdní jury nemohl za svého života tušit. Co o něm tedy dnes již víme? Maršosauři, jak bychom mohli s trochou tolerance přepsat jejich rodové jméno do češtiny, neměli příliš lehký život. Byli součástí dinosauří megafauny v poněkud krutých ekosystémech souvrství Morrison, v nichž se jako dominantní predátoři uchytily podstatně větší dravé rody Torvosaurus, Saurophaganax a Allosaurus, případně i jen o trochu větší Ceratosaurus.[3] Dospělí maršosauři dorůstali do délky v rozmezí 4 až 6 metrů a vážili zhruba 200 až 250 kilogramů.[4] Jejich lebka byla dlouhá zhruba 60 centimetrů, patřili tedy spíše mezi menší až středně velké teropody. Zkamenělé pozůstatky tohoto dravého dinosaura byly poprvé objeveny v 60. letech minulého století na slavném nalezišti Cleveland-Lloyds Quarry v Utahu. Spolu se dalšími asi 14 000 dinosauřími fosiliemi, v drtivé většině případů náležejícími rodu Allosaurus, byly tehdy odkryty také zkamenělé kosti dvou teropodích taxonů, které do té doby ještě nebyli vědě známé. V roce 1974 tak byl paleontologem Jamesem H. Madsenem popsán nejprve malý tyranosauroid druhu Stokesosaurus clevelandi[5] a o dva roky později pak právě Marshosaurus bicentesimus. Holotyp dinosaura, který dostal označení UMNH VP 6373, pochází z vrstev geologickému členu Brushy Basin v rámci morrisonského souvrství a jeho stáří činí asi 155 až 152 milionů let.[6] Zkrátka doba skutečného „Jurského světa“.

Rekonstrukce přibližného tvaru těla a vzezření druhu Marshosaurus bicentesimus. Tento teropod dorůstal do délky v rozmezí až kolem 5 metrů a mohl vážit přibližně čtvrt tuny. Přesto byl při hmotnosti dospělého lva mnohem menší než někteří jeho draví současníci, jako byl Torvosaurus nebo Allosaurus. Kredit: Dennonychus; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

Marshosaurus se tedy vyskytoval na západě Severní Ameriky v období pozdní jury, a sice v pozdní fázi geologického věku kimmeridž. Objevený fosilní materiál náležel přinejmenším třem různým jedincům, obývajícím oblast současného centrálního Utahu. V roce 1991 pak byly popsány také fosilní ocasní obratle z Colorada, které by mohly patřit stejnému teropodovi.[7] Další fosilie byly v 90. letech odkryty rovněž na dalším místech Utahu a Colorada, jejich systematické zařazení je ale nejisté. Podstatně jistější už je dnes zařazení samotného taxonu M. bicentesimus, se kterým si Madsen před téměř půlstoletím ještě nevěděl rady. Fosilní materiál tehdy označil jako „Theropoda incertae sedis„, tedy jako „teropodního dinosaura nejistého zařazení“. Později byl tento dravý dinosaurus řazen do kladu Avetheropoda, tedy ptákům blíže příbuzných teropodů, jako jsou célurosauři. V roce 2010 však byla publikována odborná práce paleontologa Rogera Bensona, který maršosaura na základě dostupných fosilií zařadil do kladu Megalosauroidea a konkrétněji do čeledi Piatnitzkysauridae.[8] Tato vývojová skupina výlučně jurských teropodů zahrnuje dnes pouhé tři vědecky platné rody – patří sem jihoamerický Condorraptor a Piatnitzkysaurus a pak právě severoamerický Marshosaurus.[9] Zatímco oba argentinští zástupci žili ještě v období střední jury (asi před 170 až 164 miliony let)[10], jejich severněji žijící příbuzný se vyskytoval na území dnešních amerických států Colorado a Utah až zhruba o desítku milionů let později. Je téměř jisté, že existovalo ještě podstatně víc druhů piatnitzkysauridů, jejich zkameněliny ale ještě nebyly objeveny (a v případě některých druhů nejspíš ani nikdy nebudou). A jaké živočichy Marshosaurus lovil? Výběr měl skutečně bohatý – nemohl si troufnout na dospělé sauropody nebo stegosaury, jeho preferovanou potravou však mohli být malí ornitopodi, jako byl Dryosaurus, Nanosaurus nebo poněkud větší Camptosaurus.[11] Nabízela se i řada nedinosauřích obratlovců, od ryb až po želvy, krokodýly nebo ptakoještěry. Na podobnou kořist si teropod o hmotnosti lva nepochybně troufal a dokládají to možná i zranění na jeho žebru a kyčelní kosti, která byla paleontology identifikována v roce 2001.[12] Takový byl život „výročního“ dinosaura, vědecky popsaného právě před 45 lety. Co dalšího se o tomto predátorovi ve stínu alosaurů asi dozvíme v průběhu dalších desetiletí?

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.

Short Summary in English: Marshosaurus was a genus of medium-sized theropod dinosaur, belonging to the clade Megalosauroidea and perhaps Piatnitzkysauridae. It is known from the Late Jurassic Morrison Formation of Utah and possibly Colorado and it was formally described in 1976.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Marshosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/m/marshosaurus.html

https://www.nationalgeographic.com/science/article/meet-marshosaurus-the-jurassics-forgotten-predator

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_m/marshosaurus.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/MARSHOSAURUS

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38628

[1] Viz odkaz http://www.wyomingtalesandtrails.com/bonewars2.html

[2] Madsen, J. H. (1976). A second new theropod dinosaur from the Late Jurassic of east central Utah (PDF). Utah Geology. 3 (1): 51–60.

[3] Dodson, P.; et al. (1980). Taphonomy and paleoecology of the dinosaur beds of the Jurassic Morrison Formation. Paleobiology. 6 (2): 208–232. doi: 10.1017/s0094837300025768

[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd edition). Princeton University Press (str. 92)

[5] Madsen, J. H. (1974). A new theropod dinosaur from the Upper Jurassic of Utah. Journal of Paleontology. 48: 27–31.

[6] Chure, D.; Britt, B.; Madsen, J. H. (1993). New data on the theropod Marshosaurus from the Morrison Formation (Upper Jurassic: Kimmeridgian-Tithonian) of Dinosaur NM (PDF). In Santucci (ed.). National Park Service Paleontology Research Abstract Volume. Technical Report NPS/NRPEFO/NRTR 93/11. (str. 23)

[7] Britt, B. (1991). Theropods of Dry Mesa Quarry (Morrison Formation, Late Jurassic), Colorado, with emphasis on the osteology of Torvosaurus tanneri (PDF). Brigham Young University Geology Studies. 37: 1–72.

[8] Benson, R. B. J. (2010). A description of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria: Theropoda) from the Bathonian of the UK and the relationships of Middle Jurassic

[9] Carrano, M. T.; Benson, R. B. J.; Sampson, S. D. (2012). The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda). Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 211–300. doi: 10.1080/14772019.2011.630927

[10] Rauhut, O. W. M. (2005). Osteology and relationships of a new theropod dinosaur from the Middle Jurassic of Patagonia. Palaeontology. 48 (1): 87–110.

[11] Mateus, O. (2006). Late Jurassic dinosaurs from the Morrison Formation, the Lourinhã and Alcobaça Formations (Portugal), and the Tendaguru Beds (Tanzania): a comparison. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 223–231.

[12] Rothschild, B.; Tanke, D. H.; Ford, T. L. (2001). Theropod stress fractures and tendon avulsions as a clue to activity. In Tanke, D. H.; Carpenter, K. (eds.). Mesozoic Vertebrate Life. Indiana University Press. str. 331–336.