Naše možnosti pozorovat vesmír jsou stále lepší a lepší. Není divu, že občas narazíme na velmi zvláštní věci, které vzbudí rozruch a otřesou našimi hypotézami o fungování vesmíru. Někdy se ale stane, že najdeme něco extrémně zvláštního, co roztáčí divoké představy a spekulace. Právě tohle se teď přihodilo radioastronomům.
Astrofyzička Natasha Hurley-Walker z australského centra International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR) a její tým objevili zdroj rádiového záření v Mléčné dráze, který překonává jejich veškeré zkušenosti. S něčím takovým jsme zatím neměli tu čest. Ta věc sedí ve vzdálenosti asi 4 tisíce světelných let, což je podle Hurley-Walkerové prakticky za humny. Odpaluje intenzivní rádiové vlny, trvající 30 až 60 sekundy, každých 18,18 minut. Je to jeden z nejzářivějších rádiových zdrojů na obloze nízkých rádiových frekvencí.
To by ale ještě nebylo to „nejhorší“. Šílené je, že tento zdroj, které dostal barvité označení GLEAM-X J162759.5-523504.3, během pár hodin pozorování Hurley-Walkerové a spol. mizel a opět se objevoval. To je velmi podezřelé. Jak říká nadšená Hurley-Walker, tohle fakt nečekali. Je to dost strašidelné, protože takové objekty neznáme. Badatelé tomu říkají „radio transient with unusually slow periodic emission.“
Nicméně, mimozemský maják není na prvním místě seznamu možných vysvětlení. Objevitelé pracují se dvěma možnosti, které obě představují extrémní mrtvé hvězdy. Jedním z možných vysvětlení a tím pravděpodobnějším je podle nich svérázný magnetar, tím druhým svérázný, vysoce zmagnetizovaný bílý trpaslík.
V obou případech by to byl unikátní objev. Magnetary jsou nesmírně vzácné a žádný z těch, co známe, se téhle rádiové záhadě moc nepodobá. Byl by to magnetar s ultra dlouhou periodou. Vědci už nějakou dobu předpovídají, že by podobné magnetarty mohly představovat pokročilou vývojovou fázi magnetarů, jaké známe, ale zatím jsme žádný takový objekt nenašli.
Objekt GLEAM-X J162759.5-523504.3 ulovila ikonický pouštní soustava radioteleskopů Murchison Widefield Array v Západní Austrálii, která pracuje právě na nízkých rádiových frekvencích. Murchinson mezi lednem a březnem 2018 detekoval 71 pulzů ze stejného místa na obloze. Následné analýzy ukázaly, že ať je to cokoliv, je to zřejmě menší než naše Slunce a je to opravdu hodně jasné v rádiové oblasti spektra. Rovněž vyšlo najevo, že tyhle signály jsou vysoce polarizované, což naznačuje, že zdroj má výjimečně silné magnetické pole. Pokud jsou tyto představy správné, tak podle Hurley-Walkerové tahle věc konvertuje magnetické pole na rádiové záření mnohem účinněji, než jsme kdy viděli.
Záhadu extrémního rádiové zdroje prohlubuje i to, že byl aktivní jen krátce. Soustava Murchinson pracuje 8 let. Během té doby detekovala objekt GLEAM-X J162759.5-523504.3 pouze a jedině v uvedeném období na počátku roku 2018. Nikdy předtím ani nikdy potom. Badatelé to pochopitelně nevzdávají a danou oblast vesmíru dál monitorují v naději, že zase zachytí ten příliv pozoruhodných rádiových vln. Mají spoustu otázek, které by rádi zodpověděli.
Video: Repeated Transient Profile
Literatura
Umělá inteligence jde po rychlých rádiových záblescích
Autor: Stanislav Mihulka (13.09.2018)
Astronomové vystopovali původ jednorázového rádiového záblesku
Autor: Stanislav Mihulka (30.06.2019)
Radioastronomové objevili nový typ záhadných kruhových objektů ve vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (11.07.2020)
Od centra Mléčné dráhy k nám přiletěly neobvyklé rádiové signály
Autor: Stanislav Mihulka (13.10.2021)
Diskuze:
rušení
Pavel K2,2022-01-28 20:55:10
90 sekund vysílání, 1000 sekund ticho a pak znova. To zní dost jako pozemský zdroj.
Frekvence 72 až 231 MHz
Zdeněk Kratochvíl,2022-01-27 16:59:58
Uvnitř článku v Nature je uveden frekvenční rozsah zdroje 72 až 231 MHz, dále hodně širokopásmové spektrální rozložení, pak ta proměnilovst.
Vlastně si to člověk mohl domyslet už z abstraktu článku. Ten zdůrazňuje, že zatímco na vyšších rádiových frekvencích je periodických i unikátně explozivních událostí fůra, tak "na nízkofrekvenční rádiové obloze byl dosud klid, kromě populace galaktických pulsarů a dlouhodobé scintilace aktivních galaktických jader". Oni nejspíš hledali v galaktické rovině příklad jakýchsi elektronových přechodů, tomu bohužel nerozumím, ale mělo to být meritum té práce. Dál se popisuje hlavně to pulzování. Závěr je jako už v abstraktu: Mohlo by se jednat o magnetar s ultra dlouhou periodou.
Nedočetl jste se někdo o frekvenci?
Zdeněk Kratochvíl,2022-01-27 15:55:14
V odkazech na zdroje jsem zatím nenašel nic víc, než je v českém článku. Dík za pěkný referát, na rozdíl od řady médií bez jiných senzací než je ta astronomická.
Sice nejsem z oboru, ale pro dokreslení toho, co pozorovali, mi tuze chybí číselné údaje (nějak bohužel vyšly z módy). Hlavně o frekvenci, resp. frekvenčním rozsahu. Pokud byl použitý aparát Murchison Widefield Array, tak ten uvádí rozsah frekvencí 70 až 300 MHz, což je nejspíš orientované hlavně na pozorování oblastí ionizovaného vodíku, i když nejen. Na těchto frekvencích asi těžko očekávat spektrální čáry (jako třeba molekulárního vodíku na ca 1460 MHz a jiné na ještě vyšších frekvencích), spíš dost spojité záření na širším rozsahu ferekvencí, někdy statických, někdy charakteristicky proměnlivých. Není však zřejmé, zda se pozorovaný objakt z tohoto očekávání nevymyká. Možná se to najde v úplném textu článku v Nature, ale zatím jsem se do něho nedostal. I laik by si mohl doplnit představu a vyloučit někeré chybné domněnky, kdyby věděl základní parametry detekovaného signálu.
Ke zpoždění publikace: Někdy trvá léta, než proběhnou všechny analýzy, ale tohle vypdá spíš na to, že to někdo našel v nahraných datech zpětně víceméně náhodou, možná při hledání něčeho jiného. Takhle se děje docela dost objevů i v úplně jiných oborech. Student napřed znejistí, že to není to, co má zpracovat, pak jásá, že se stal objevitelem.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
