I šimpanzi rozeznají zlý úmysl  
Většina lidí při posuzování nějakého zlého skutku zcela přirozeně zohledňuje, jestli se stal v důsledku úmyslného, nebo neúmyslného konání, například kvůli neopatrnosti, náhlé zdravotní komplikaci, případně technické poruše nějakého stroje. Rozdíl je zakotven i v trestním právu.

Šimpanzí pohled Kredit:  Thomas Lersch, via Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0,
Šimpanzí pohled Kredit:  Thomas Lersch, via Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0,
Morálka má evoluční kořeny. Bezpočet behaviorálních experimentů s našimi vývojovými příbuznými z řádu primátů potvrdil schopnost empatie, vnímání nespravedlnosti či nečestného chování. Příslušníci některých opičích druhů dobře chápou význam spolupráce a očekávají pozdější reciprocitu v případě pomoci nebo ochoty podělit se o potravu. Po konfliktech mezi jednotlivci stejné tlupy často dochází ke smíření. Na straně druhé se i primáti dokáží chovat „politicky“ ve snaze udržet pozici nebo povýšit v hierarchii tlupy a získat tak respekt a nějaké výhody.

 

Mezi nejvděčnější a nejčastější výzkumné objekty patří naši genetičtí bratranci – šimpanzi. Díky úžasnému nasazení a nedocenitelné práci britské primatoložky, za několik dnů již 88leté Jane Goodallové, jsme se k nim začali chovat trochu více „lidsky“. Povětšinou. Vznikly záchranné stanice, jež samozřejmě život v nenarušené volné přírodě nenahradí, nicméně představují naději pro osiřelá mláďata, zraněná nebo v zajetí týraná zvířata, a tak za ně díky. I když zde chovaní lidoopi, zejména ti, co se v záchranné stanici již narodili, do jisté míry mění své přirozené chování, jeho vrozené vzorce zůstávají zachovány. Pro etology tak představují bezpečně a jednoduše dostupné objekty výzkumu, jež jsou, na rozdíl od divokých zvířat, ochotni spolupracovat s člověkem na behaviorálních experimentech.

 

Dva zajímavé provedl šestičlenný americko-britsko-německý tým v keňské šimpanzí rezervaci Sweetwaters. Vědci vybrali šestnáct primátů ve věku 12 až 31 let a nějakou dobu je přivykali na technický koncept různých pokusů. Cílem dvou různých experimentů bylo zdokumentovat, nakolik dospělí šimpanzi dokáží vnímat konání s vědomým zlým úmyslem. V podstatě stejně, jako ho chápeme i my a máme zakotvený i v právním řádu jako rozdíl mezi úmyslným jednáním a neúmyslným zaviněním.

 

Schematický nákres uspořádání v prvním experimentu (A), kdy šimpanz i ošetřovatel věděli o jablku pod plastovou krabičkou, ale tu někdy nebylo možné otevřít. Ve druhém experimentu (B) bylo jablko v průhledné krabičce pod deskou stolku a ošetřovatel o něm někdy věděl, protože byl přítomen při jeho schování, ale jindy ne. Kredit: Jan M. Engelmann et al.: Chimpanzees consider freedom of choice…Biology Letters 2022.
Schematický nákres uspořádání v prvním experimentu (A), kdy šimpanz i ošetřovatel věděli o jablku pod plastovou krabičkou, ale tu někdy nebylo možné otevřít. Ve druhém experimentu (B) bylo jablko v průhledné krabičce pod deskou stolku a ošetřovatel o něm někdy věděl, protože byl přítomen při jeho schování, ale jindy ne. Kredit: Jan M. Engelmann et al.: Chimpanzees consider freedom of choice… Biology Letters 2022.

V prvním experimentu šimpanzům jim dobře známý ošetřovatel nabízel kousek potravy ze stolku, na němž byl mnohem lákavější pamlsek (jablko) ukrytý pod průhlednou plexisklovou krabičkou a pak méně lákavá mrkev. Ošetřovatel potravu nabízel tím, že ji vložil do speciálního boxu v pletivu voliéry. Šimpanz, když měl zájem, si pamlsek vybral sám pomocí dostupné hůlky. Měl však problém. Ošetřovatel mu vnucoval pokaždé jenom méně oblíbenou mrkev, i když oba to lepší jablko na stolku viděli. Jaká byla reakce zklamaného primáta? To zaznamenával experimentátor a natáčely dvě kamery. Důležitým kritériem bylo, jestli si pokusný lidoop v průběhu půl minuty z potravinového boxu mrkev vezme, nebo ne a jaké projeví emoce. Jednotlivé opakované pokusy se lišily v tom, že někdy se ošetřovatel mohl sám rozhodnout, co šimpanzi nabídne, protože krabičku s jablkem mohl lehce otevřít. Jindy ale čekajícímu primátu předem ukázal, že i kdyby chtěl mu dát to lepší sousto, nemůže, protože je pod zámkem a krabičku otevřít nelze. Takže mu mrkev nabízí jako z nouze ctnost. Pozorování prokázala, že šimpanzi vesměs chápali rozdíl mezi zlým úmyslem a neúmyslnou, nepříznivými okolnostmi vynucenou horší volbou, kdy se projevovali smířlivěji, podstatně méně agresivně a také výrazně častěji po méně oblíbené mrkvi sáhli, než když nabídka byla výsledkem ignorance a vědomého zlého úmyslu.

 

Druhého experimentu se účastnili dva lidi. Stolek s nabídkou upravili tak, že plexisklovou krabičku upevnili zespodu desky, a tedy nebyla shora viditelná. První experimentátor před zraky šimpanze do ní vložil jablko a na stolek položil mrkev. Pak odešel. Druhý člověk (ošetřovatel) byl při některých pokusech celý čas přítomen a počínání svého kolegy sledoval, jindy ale přišel až po jeho odchodu. V obou případech do potravinového boxu na voliéře vložil opět jenom tu méně zajímavou mrkev. V tomto experimentu se chování šimpanzů v principu neměnilo, nezohledňovalo předcházející přítomnost ošetřovatele, a tedy jeho zlý úmysl při volbě mrkve, když o jablku měl vědět. Ale ani jeho neúmyslnou špatnou volbu, kdy kvůli předcházející absenci o lepším pamlsku nevěděl. Zjevně nespokojeni primáti se spíše snažili s ním gesty komunikovat a naznačovali mu, kde je oblíbenější jablko ukryto a dožadovali se ho.

 

I tento behaviorální výzkum naznačil, že elementární morální instinkty sdílíme s našimi biologickými příbuznými. Většina lidí – bez ohledu na kulturu – by se shodla na mnohých základních morálních imperativech, která se vyvinula již dávno jako důsledek snahy o přežití. Sice přežití jedince, ale závislého na soužití v komunitě svých soukmenovců.

 

Video: Starší, ale stále poutavá přednáška Franse de Waala „Morální chování zvířat“. Je opatřena českými titulky. (Frans de Waal je nizozemský primatolog a etolog, zabývající se sociálním chováním primátů – řešení konfliktů, spolupráce, empatie, vnímání nespravedlnosti. Je autorem 16 popularizačních knih. Novější krátké video v angličtině „Morálka zvířat“)

 

Video: Šimpanzí rezervace Sweetwaters, založena v roce 1993, je útočištěm asi 40 šimpanzů, povětšinou sirot v důsledku obchodu s bushmeat nebo zvířat zachráněných z nelegálního obchodu s lidoopy. Péče o jednoho šimpanze stojí ročně 4 000 dolarů.

 

Literatura

Biology Letters

Phys.org

Datum: 08.03.2022
Tisk článku

Související články:

Šimpanzi jsou trpělivější než lidé     Autor: Jaroslav Petr (04.10.2007)
Šimpanzi svůj hlasový projev při kopulaci podřizují okolnostem     Autor: Josef Pazdera (22.06.2008)
Šimpanzi tančí ohňové tance     Autor: Stanislav Mihulka (12.01.2010)
Malé šimpanzice si hrají s panenkami     Autor: Stanislav Mihulka (29.12.2010)
Šimpanzi vybíjejí guerézy na pokraj vymření     Autor: Stanislav Mihulka (19.05.2011)
Oxytocin jako sociální lepidlo šimpanzů     Autor: Stanislav Mihulka (28.01.2013)
Šimpanzice adoptovala sirotka     Autor: Josef Pazdera (14.10.2015)
Lidé se poprvé stali svědky likvidace goril šimpanzi     Autor: Stanislav Mihulka (24.07.2021)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz