Texaská hraniční stráž se vybavuje umělými „nosy“  
Agenti policejní pohraniční stráže začali používat zařízení plnící funkci cvičených psů. Jedná se o elektronické přenosné zařízení, které by mělo vylepšit skóre boje policie s organizovaným zločinem. Dokáže totiž snadno a rychle odhalit ukryté drogy.

Dálniční policie, místní policie a pohraniční stráž v jižním Texasu je nyní vybavována přenosným zařízením, které dokáže vyčmuchat pach drogy stejně dobře, jako cvičení lovečtí psi. Zařízení, pro které se vžil termín „nos“, vyvinuli vědci v Národních laboratořích firmy Sandia. Popudem k výrobě bylo pašování drog „ve velkém“ přes jižní hranici USA.

Letiště JFK v New Yorku. Cestující musí projít uličkou se zabudovanými „nosy“. Jedná se o zařízení staršího data, které rozpoznává výbušniny. Čich na drogy mu ale chybí.

První prototyp vyrobila firma již v prosinci roku 2003. Nyní je zařízení předáváno policejním sborům „do aktivní služby“. Představitel jednotky pro boj s narkotiky prohlásil, že tento „Hound systém“, což je oficiální název projektu, se osvědčil, a že již úspěšně pomáhá na řadě míst, a to jak u místních policejních složek, tak také u státní a federální policie. Zařízení se využívá k odhalování ukrytých drog v dopravních prostředcích, v nočních klubech, a úspěch zaznamenává i v budovách středních a vysokých škol. Nachází zde především heroin, kokain a marihuanu. V řadě případů, podle mluvčí policie, již toto zařízení zachránilo lidské životy.  
Základem přenosného zařízení Hound systém je detektor vyvinutý firmou Sandia. Detektor je komerčním produktem používaným již delší dobu jako stabilní detektor výbušnin. I když byl detektor původně vyvinut na odhalování zmíněných explozivních materiálů, naučit jej vyčenichat a určit také drogy, nebylo podle Dave Hannuma, jednoho z vývojářů firmy Sandia, nijak zvlášť složité.


Nos  nasává vzduch a z něj vychytává organické sloučeniny. Dělá to tak, že  vzduch žene přístroj větrákem přes speciální filtr, na němž se sledované molekuly zachycují. Upoutané  molekuly se po určité době teplem přinutí  od filtru odlepit. Molekuly se nechají  „rozpustit“  pouze v malém množství vzduchu. To znamená, že dojde ke zvýšení koncentrace molekul sledované látky. Organické sloučeniny jsou  pak rozpoznány zařízením, které se nazývá spektrometr.

Zvětšit obrázek
Dave Hannum z výzkumné laboratořefirmy Sandia, předvádí nový, přenosný nos. Nechává mu očichat sáček s bílým práškem. Bude-li v něm droga, „nos“ na svého majitele hlasitě zavrní.

Přístroj má v paměti charakteristické vzory, podle kterých rozpozná o jakou drogu se jedná.
Sami autoři elektronického nosu tvrdí, že nejzajímavější je na celém zařízení funkce  filtru. Přirovnávají ji ho k práci rybářů. „Je to stejné, jako když nejdříve vlečnou sítí vylovíte z oceánu stovky  ryb rozptýlených v ohromné mase vod oceánu, a pak je všechny vypustíte do malého rybníka. Tam pak chytit rybu už není žádný velký kumšt.“
Výrobce Sandia je průkopníkem této metody koncentrování látek rozptýlených ve vzduchu. Vyvinula ji v devadesátých letech ke zjišťování stop výbušnin. Jejich nepatrné stopy dokáže tento princip zjistit jak na oblečení, tak i nepatrné množství, které ulpí na lidské kůži osob, které s výbušninou pouze manipulovaly.
Během pokusů v praktickém nasazení na hranicích, byl nový typ nosu na drogy, používán společně se cvičenými psy. Ukázalo se, že umělý nos vyčmuchá charakteristickou pachovou stopu drogy i když je  ukrytá v pneumatice nebo ve výplni dveří. Pracuje stejně dobře jako cvičení psi. Na rozdíl od nich se elektronické „nosy“ nedají unavit, nemají období hárání, jsou kdykoli k dispozici po celých 24 hodin denně a jsou levnější protože nevyžadují drahý výcvik. Stejné zařízení je navíc využitelné jak k detekci výbušnin, tak drog. Otázku utrpení zvířat, vyplývající ze skutečnosti, že nejlepšími psími pátrači bývají často psi, kteří jsou na drogách sami závislí, nemusíme snad ani rozebírat.
Sandia jsou laboratoře se širokým zaměřením, které provozuje uskupení téhož jména – Sandia, společně se podnikem Lockheed Martin. Sandia  laboratoře řeší výzkumné úkoly související s národní bezpečností, otázkami získávání energie, technologiemi s dopadem na životní prostředí a na ekonomickou převahu.

Pro ty z vás, kteří jste alergici na zvířecí srst, nebo máte malý byt a chtěli byste mít doma něco čmuchacího, připojujeme kontakt na firmu Sandia:   mjpadil@sandia.gov


 

Datum: 21.04.2005 05:53
Tisk článku


Diskuze:

Psi závislí na drogách

Vláďa,2005-04-22 17:28:47

Rád bych jen vyvrátil vžitý mýtus, že pohraniční psi, určení pro vyhledávání drog, jsou na drogách závislí.

Není tomu tak. Zdrogovaný pes by byl velmi agresivní, dokázal by najít jen jeden typ drogy a velmi brzo by se mu zhoršil zdravotní stav, takže by byl stejně nepoužitelný.

Odpovědět


troufnu si oponovat

Pazdera,2005-04-23 22:17:08

Máme doma tři psy. Argentinskou dogu, labradora a jorkšíra. Labrador je už postarší pán a bohužel zdědil genetickou vadu, která je u těchto plemen rozšířená – epilepsii. Teprve až léčba přípravky na bázi phenobarbitalu se setkala s úspěchem. Když přijde jeho čas, je schopen si dávku vyčenichat, byť mu ji v bytě schováte kamkoliv. Ne vždy se nám podařilo získat pro něj stejný preparát – Phenemal, zavděk proto přišel i Phenemaleten (v němž je účinná složka je shodná). Po zkušenostech i s tímto preparátem, v němž je obsah phenobarbitalu nižší, si troufám říci, že náš pes je schopen bezpečně najít všech 135 léků, jejichž základem je phenobarbital, a které narkomani na celém světě s oblibou zneužívají. Tuto schopnost, najít si svojí „dávku“, jsme u našeho pejska pozorovali poprvé již po několika měsících léčby. Phenobarbital labrador dostává již pátým rokem. Dávku nikterak nezvyšujeme. Počet epileptických záchvatů mu klesl ze tří na jeden měsíčně, nicméně dá se o něm říci, že je „narkomanem“. Se schopností vyhledat phenobarbital má menší problémy, než s pokynem „couvej“. Fakt je, že tento způsob „učení“ je v rozporu se zákonem o týrání zvířat. Pravdou ale také je, že je jednoduchý, rychlý a účinný. O to, že jej v minulosti využívaly bezpečnostní složky, důkazy existují. Zda tak činí ještě dnes, by byla spekulace.

Odpovědět

Spektrometr

Jarda,2005-04-21 10:22:18

Je hezke, ze je v pristroji "spektrometr". Ale jaky??? Bez dalsiho urceni je to uplne stejne jako rict "nejaka divna piksla, co to zmeri"...

Fuj, to me nastvalo tak, ze jsem par minut patral na webu a nasel zakladni informace... Je to spektrometr zalozeny mereni pohyblivosti iontu (ion mobility spectrometer) - de facto kombinace pruletoveho (time-of-flight) hmotoveho spektrometru a plynoveho chromatografu. Ionizuje vzorek plynu, pusti ho do elektrickeho pole a vznikle ionty jsou timto polem tazeny skrz neutralni plyn. Ruzne ionty tak dorazi za ruzne dlouhy cas do detektoru (podle jejich hmotnosti a srazkoveho prurezu).

Prirucni analyzator na pevne vzorky drog maji napriklad v Nemecku
/>
http://ims.isas-dortmund.de/ijims/2/Keller.pdf

A prehledne schema principu IMS spektrometru
/>
http://www.technet.pnl.gov/sensors/chemical/projects/images/chemical232.jpg

Tak, uz jsem se uklidnil :)

Odpovědět


Bezva doplnění

Josef Pazdera,2005-04-21 11:10:41

Jak vidíš, nám genetikům (některým), na nějakém tom typu spektrometru zase až tak moc nesejde. Treba casem takto donutíme profíky z fyzikálně chemické branže k tomu, že o novinkách z této mísy nám budou psát sami? Vyjde je to totiž nastejno - naštvou se a musí to stejně doplnit. Do té doby doufám, že nám budou články v tomto směru alespoň doplňovat.
A tak nejen za mne, ale za všechny čtenáře - díky! Josef.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz