Glacialisaurus  
…aneb Druhohorní Vánoce nedaleko jižního pólu

Glacialisaurus hammeri byl relativně malým sauropodomorfem, ale na území současné Antarktidy v období rané jury patřil k největším živočichům ve svých ekosystémech. Velcí jedinci dosahovali délky přes 6 metrů a hmotnosti pravděpodobně až přes 1000 kilogramů. Kredit: Skye McDavid; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Glacialisaurus hammeri byl relativně malým sauropodomorfem, ale na území současné Antarktidy v období rané jury patřil k největším živočichům ve svých ekosystémech. Velcí jedinci dosahovali délky přes 6 metrů a hmotnosti pravděpodobně až přes 1000 kilogramů. Kredit: Skye McDavid; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Před 15 lety, tedy v roce 2007, byl z Antarktidy formálně popsán jeden z několika málo druhů neptačích druhohorních dinosaurů, známých dosud z tohoto ledového jižního kontinentu.[1] Fosilie vývojově primitivního sauropodomorfa byly objeveny v sedimentech souvrství Hanson, které je jednou ze dvou hlavních geologických formací, ve kterých jsou na území Antarktidy objevovány dinosauří fosilie (tím druhým je mnohem mladší souvrství Snow Hill Island, jehož sedimenty mají staří přibližně 71 milionů let).[2] Zkameněliny glacialisaura se zachovaly v tufových prachovcích z období rané jury (geologické věky sinemur až pliensbach, asi před 194 až 182 miliony let)[3], celé souvrství je přitom součástí skupiny Victoria, vázané na Transantarktické pohoří a nacházejí se tedy v nadmořské výšce kolem 4000 metrů[4]. Objevit a vyzvednout fosilie v takových podmínkách je samozřejmě velmi těžké a dá se to přirovnat k malému (jakoby vánočnímu) zázraku – i proto jsem tento text zvolil jako letošní „předvánoční“ článek.

 

Rekonstrukce přibližného vzezření glacialisaura v expozici Field Museum of Natural History v Chicagu. Menší zelený model ukazuje dochované fosilní fragmenty dalšího, dosud nepopsaného druhu malého sauropodomorfa, objeveného ve stejném souvrství. Kredit: Zissoudisctrucker; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Rekonstrukce přibližného vzezření glacialisaura v expozici Field Museum of Natural History v Chicagu. Menší zelený model ukazuje dochované fosilní fragmenty dalšího, dosud nepopsaného druhu malého sauropodomorfa, objeveného ve stejném souvrství. Kredit: Zissoudisctrucker; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Ale zpět ke glacialisaurovi, antarktickému zástupci sauropodomorfních dinosaurů, jehož fosilie byly objeveny expedicí vedenou Williamem R. Hammerem v letech 1990 až 1991. Až o šestnáct let později byl pak formálně stanoven nový druh Glacialisaurus hammeri, přičemž rodové jméno znamená „ledový/ledovcový ještěr“ a druhové jméno je poctou vedoucímu expedice, která fosilie vykopala. Pocta se ovšem vztahuje i na celkový podíl Hammera na paleontologickém výzkumu Antarktidy.[5] Expedice odkryla při úpatí hory Mount Kikpatrick fosilie dvou exemplářů glacialisaura, ve všech případech se jednalo o izolované kosti nohou. Na lokalitě ve výšce přes 4100 metrů nad mořem byly objeveny také zkameněliny vývojově primitivního teropoda druhu Cryolophosaurus ellioti, pažní kost neznámého druhu ptakoještěra a zub tritylodonta (zástupce dnes již vyhynulé skupiny savcovitých plazů).[6]

 

Nálezy byly později zaslány do Chicaga a v odborné literatuře se o nich poprvé pojednalo roku 1994. Dinosaura popsali ve zmíněném roce 2007 paleontologové Nathan Smith a Diego Pol, a to na základě typového exempláře FMNH PR1823. Bližší výzkum ukázal, že glacialisaurus náležel do čeledi Massospondylidae, vývojově primitivní skupiny sauropodomorfů, vyskytujících se v období pozdního triasu a rané jury hned na několika současných kontinentech tehdejší spojené Pangey (Asie, Afriky, Severní Ameriky, Jižní Ameriky a Antarktidy).[7] Konkrétněji pak spadal do kladu Massopoda a jeho nejbližšími vývojovými příbuznými mají být čínský rod Lufengosaurus a následně argentinský rod Coloradisaurus.[8] Kosti zadních končetin tohoto dinosaura dokládají, že se jednalo o robustní formu sauropodomorfů s mohutným tělem, což je spíše vývojově primitivní znak této skupiny.[9] Jeden dochovaný fragment stehenní kosti má délku 300 mm a jeho odhadovaná kompletní délka činí přesně dvojnásobek, tedy rovných 60 cm.

 

Představa ekosystému souvrství Hanson, tedy krajiny na území současné Antarktidy v době před zhruba 185 miliony let. Některé části sedimentů mají vulkanický původ, což naznačuje enormní sopečnou aktivitu, pravděpodobně v podobě explozivních pliniovských erupcí. Kredit: Leonardo HerSan; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Představa ekosystému souvrství Hanson, tedy krajiny na území současné Antarktidy v době před zhruba 185 miliony let. Některé části sedimentů mají vulkanický původ, což naznačuje enormní sopečnou aktivitu, pravděpodobně v podobě explozivních pliniovských erupcí. Kredit: Leonardo HerSan; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Celková délka glacialisaura je pak odhadována na 6,2 metru a jeho hmotnost na několik stovek kilogramů.[10] Jednalo se tedy o poměrně velkého živočicha, a to i na poměry doby jeho existence. Věk skutečných gigantů měl totiž přijít až o několik desítek milionů let později. Dříve se u glacialisaura dokonce předpokládaly ještě výrazně větší rozměry, a sice délka kolem 7,6 metru a hmotnost v rozmezí 4 a 6 tun. Tak velkým dinosaurem ale glacialisaurus ve skutečnosti nejspíš nebyl (alespoň ne v případě průměrně velkých jedinců). Jako většina bazálních, tedy vývojově primitivních sauropodomorfů, byl i glacialisaurus charakteristický dlouhým krkem a malou hlavou, čelistmi se zuby listovitého tvaru a krátkou a robustní distální částí přední končetiny. Na „palci“ se pak nacházel mohutný dráp, který snad mohl sloužit při opatřování potravy stejně jako při obraně před predátory.[11]

 

Skutečný význam glacialisaura však tkví v něčem jiném – skutečnost, že byl objeven pouze 650 kilometrů od jižního pólu (který se v době existence tohoto dinosaura nacházel asi o 1000 kilometrů severněji než dnes), ukazuje, že již na samotném začátku jurské periody se sauropodomorfové rozšířili po celém světě a prospívali i v poněkud méně příznivých podnebních podmínkách. Samozřejmě zde i tehdy bylo podstatně tepleji než dnes, při pobřeží teploty nikdy výrazně neklesaly pod nulu (ve vnitrozemí bylo klima nicméně mnohem extrémnější).[12] Dá se ale konstatovat, že současní studenokrevní plazi (například krokodýli, želvy a ještěrky) by měli nepochybně problém ve zdejších ekosystémech dlouhodobě přežívat.[13]

 

Glacialisaurus obýval svět aktivních vulkánů a častých rozsáhlých požárů[14] a sdílel jej s dalšími dinosaury – například již zmíněným teropodem druhu Cryolophosaurus ellioti, nejméně dvěma dalšími (dosud formálně nepopsanými a nepojmenovanými) sauropodomorfy menších rozměrů, malým dimorfodontním pterosaurem o velikosti vrány a menšími tritylodontními synapsidy (savcovitými plazy)[15]. Rostlinstvo, kterému zde dominovaly kapraďorosty, přesličky a primitivní jehličnaté rostliny dokládá, že klimatické podmínky zde byly relativně stabilní a teplé, podobné podmínkám na většině ostatních míst rozpadajícího se superkontinentu Pangey.[16] Glacialisaurus byl zástupcem vysoce úspěšné skupiny býložravých plazopánvých dinosaurů, v níž se vyvinuli první skutečně obří býložraví obratlovci, schopní spásat vegetaci i ve výšce mnoha metrů nad zemí.[17] A za nějakou dobu se z těchto vývojově primitivních sauropodomorfů vyvinuli i největší živočichové, kteří kdy kráčeli po zemském povrchu, které už později žádná skupina suchozemských obratlovců nepřekonala.[18].


Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

 

Short Summary in English: Glacialisaurus was a genus of middle-sized sauropodomorph dinosaur. It lived during the Pliensbachian stage of the Early Jurassic period around 185 million years ago in what is now central Transantarctic Mountains of Antarctica. It is one of several known non-avian dinosaur species identified from the skeletal fossils from Antarctica so far.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Glacialisaurus

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_g/glacialisaurus.php

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/g/glacialisaurus.html

https://www.mindat.org/taxon-4967195.html

https://www.livescience.com/2108-dinosaur-discovered-antarctica.html

 


 

[1] Smith, N. D.; Pol, D. (2007). Anatomy of a basal sauropodomorph dinosaur from the Early Jurassic Hanson Formation of Antarctica. Acta Palaeontologica Polonica. 52 (4): 657–674.

[2] Lamanna, M. C.; et al. (2019). Late Cretaceous non-avian dinosaurs from the James Ross Basin, Antarctica: description of new material, updated synthesis, biostratigraphy, and paleobiogeography. Advances in Polar Science. 30 (3): 228–250.

[3] Hammer, W. R.; Hickerson, W. J. (1999). Tomida, Y.; Rich, T. H.; Vickers-Rich, Y. (eds.). Gondwana Dinosaurs from the Jurassic of Antarctica. Proceedings of the Second Gondwana Dinosaur Symposium National Science Museum Monographs. 15: 211–217.

[4] Hammer, W. R.; Hickerson, W. J. (1996). Implications of an Early Jurassic vertebrate fauna from Antarctica. The Continental Jurassic. 215–218.

[5] Smith, N. D.; Hammer, W. R.; Makovicky, P. J. (2013). New Dinosaurs from the Early Jurassic Hanson Formation of Antarctica, and Patterns of Diversity and Biogeography in Early Jurassic Sauropodomorphs. Geological Society of America Abstracts with Programs. 45 (7): 405–406.

[6] Smith, N. D.; et al. (2007). Osteology of Cryolophosaurus ellioti (Dinosauria: Theropoda) from the Early Jurassic of Antarctica and implications for early theropod evolution. Zoological Journal of the Linnean Society. 151 (2): 377–421.

[7] Apaldetti, C.; Pol, D.; Yates, A. (2013). The postcranial anatomy of Coloradisaurus brevis (Dinosauria: Sauropodomorpha) from the Late Triassic of Argentina and its phylogenetic implications. Palaeontology. 56 (2): 277–301.

[8] Rauhut, O. W. M.; Holwerda, F. M.; Furrer, H. (2020). A derived sauropodiform dinosaur and other sauropodomorph material from the Late Triassic of Canton Schaffhausen, Switzerland. Swiss Journal of Geosciences. 113 (1): 8.

[9] McPhee, B. W.; Choiniere, J. N. (2016). A hyper-robust sauropodomorph dinosaur ilium from the Upper Triassic–Lower Jurassic Elliot Formation of South Africa: Implications for the functional diversity of basal Sauropodomorpha. Journal of African Earth Sciences. 123: 177–184.

[10] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 25). New York: Random House.

[11] McPhee, B. W.; et al. (2014). The complete anatomy and phylogenetic relationships of Antetonitrus ingenipes (Sauropodiformes, Dinosauria): Implications for the origins of Sauropoda. Zoological Journal of the Linnean Society. 171: 151–205.

[12] Dodson, P. (1997). Distribution and Diversity. In Currie, P. J.; Padian, K. (eds.). Encyclopedia of Dinosaurs. Academic Press. str. 10–13.

[13] Chandler, M. A.; Rind, D.; Ruedy, R. (1992). Pangaean climate during the Early Jurassic: GCM simulations and the sedimentary record of paleoclimate. Geological Society of America Bulletin. 104 (5): 543.

[14] Bomfleur, B.; Pott, C.; Kerp, H. (2011). Plant assemblages from the Shafer Peak Formation (Lower Jurassic), north Victoria Land, Transantarctic Mountains. Antarctic Science. 23 (2): 188–208.

[15] Hammer, W. R.; Hickerson, W. J. (1994). A Crested Theropod Dinosaur from Antarctica. Science. 264 (5160): 828–830.

[16] Cantrill, D. J.; Hunter, M. A. (2005). Macrofossil floras of the Latady Basin, Antarctic Peninsula. New Zealand Journal of Geology and Geophysics. 48 (3): 537–553.

[17] Apaldetti; C.; et al. (2018). An early trend towards gigantism in Triassic sauropodomorph dinosaurs. Nature Ecology & Evolution. 2 (8): 1227–1232.

[18] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.

Datum: 22.12.2022
Tisk článku


Diskuze:

mimořádně zajímavá diskuze

Eva M,2022-12-27 15:17:44

toto je ovšem mimořádně zajímavá diskuze........... problém by si určitě zasloužil další článek..... i ta botanika mi připadá fakt zajímavá....

Odpovědět

Druhohorní Antarktida

Tomáš Novák,2022-12-22 15:30:12

Naštěstí pro dinosaury byla Antarktida po dobu druhohorní éry v podstatě na úrovni mírného pásu, zhruba jako ve Střední Evropě dnes. Možná zimy byly trochu chladnější nebo léta méně horká, ale jinak se tam asi dalo vegetzovat - ovšem pouze v případě endotermních zvířat! Je to vlastně důkaz, že dinosauři nemohli být poikilotermní v pravém slova smyslu...

Odpovědět


Re: Druhohorní Antarktida

Vladimír Bzdušek,2022-12-22 17:53:08

To mi nie je celkom jasné. Podľa pohybov kontinentov v minulosti bola Antarktída v podstate stále na tom istom mieste - na južnom póle. Bez ohľadu na zmeny klímy, morských prúdov, izolácie kontinentu .... stále ostáva fakt, že tam stále existoval polárny deň a noc. Ako sa vysvetľuje existencia bohatej fauny a flóry počas polárnej noci?

Odpovědět


Re: Re: Druhohorní Antarktida

Eva M,2022-12-22 19:25:16

" Podľa pohybov kontinentov v minulosti bola Antarktída v podstate stále na tom istom mieste - na južnom póle" - no nejsnáz patrně tak, že NEBYLA na tom samém místě, řekla bych...

Odpovědět


Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Vladimír Bzdušek,2022-12-22 21:04:23

Myslíte ??? Alebo si pozriete aj nejaké príslušné mapy z tej geologickej doby?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Eva M,2022-12-23 08:42:25

:) myslím, že v té době se žádné mapy nedělaly...


Zcela vážně, pokud je ta polární noc ve významném rozporu s botanickými (a dalšími) nálezy, tak "něco bude jinak"; přiznávám, že já tento rozpor nevyřeším

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Martin Smatana,2022-12-23 09:15:46

Mapa rozloženia kontinentov v období mladšej jury vytvorená na základe platňovej tektoniky a geologického výskumu je tu:
http://www.scotese.com/jurassic.htm

Pekne na nej vidno, že Antarktída vtedy bola súčasťou superkontinentu Pangea. No, lenže podľa toho by sa mal Glacialisaurus vyskytovať aj v Austrálii.

Mapy pre rôzne obdobia s výhľadom do budúcnosti máte tu:
http://www.scotese.com/earth.htm

Odpovědět


Re: Re: Druhohorní Antarktida

Jiří Brtnický,2022-12-23 20:07:18

Antarktida se nachází přibližně 300 milionů let na tomtéž místě. Rostliny byly přizpůsobeny polární noci, tehdejší ekosystémy nemají v dnešním světe obdobu. I pozdější krytosemenné dřeviny shazovaly na zimu listí ne z důvodu chladu, ale z důvodu tmy. To platilo i pro severní oblasti. Zalednění, alespoň částečné, možná vůbec nebylo v Antarktidě po většinu druhohor a v první třetině třetihor. Klima v posledních několika milionech let je chladnější než bylo v předchozích určitě 250 milionech. Předchozí masivní zalednění je známo z ordoviku.

Odpovědět


Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Martin Smatana,2022-12-25 09:35:22

K evolúcii opadavosti listnatých a čiastočne aj ihličnatých drevín doplním, že pravdepodobne vznikla ako odozva na stratu vody, keďže pri výraznom poklese teploty sa spomalí metabolizmus a transpiračný prúd, prípadne rastliny nie sú schopné vytiahnuť vodu zo zamrznutej pôdy, ale výpar prípadne sublimácia vody z listov pokračuje. Preto sa rastliny zbavujú orgánov s veľkou plochou v pomere k objemu a hmotnosti. V zahraničnej literatúre sa to nazýva "winter dessication".
Ihličnany s ich tuhým ihličím strácajú cez zimu oveľa menej vody. Stálezelené rastliny mierneho pásma, ako sú napríklad brečtan, rododendrony alebo mahónie, ale tiež niektoré paprade rodov Polystichum alebo Asplenium, majú tuhé kožovité listy s menším výparom. To je paradoxne adaptácia pozorovaná v oblastiach so stredomorskou klímou so suchým letom, ale uplatnila sa zjavne aj počas zimného fyziologického sucha.
V oblasti severného polárneho kruhu majú pôvod naše opadavé lesy mierneho pásma, ale tiež opadavé vlhkomilné až močiarne ihličnany, ako sú Taxodium a Metasequoia s veľmi jemným ihličím. Tieto rastlinné spoločenstvá sa nazývajú "arkto-terciérna flóra". Počas ochladzovania Zeme sa rozšírili na juh, bližšie k rovníku.

Bola skúmaná aj ďalšia hypotéza, že zbavením sa listov rastliny v podmienkach dlhodobej tmy počas polárnej noci v okolí polárnej kružnice stratia menej uhlíka ako by ho stratili metabolickými pochodmi pri plnom olistení, ale laboratórne pokusy ju vyvrátili, príčinou vzniku opadavosti nie je fotoperióda.

Carbon loss by deciduous trees in aCO2-rich ancient polar environment
https://eprints.whiterose.ac.uk/58/1/osbornecp1.pdf

Odpovědět


Re: Re: Druhohorní Antarktida

Florian Stanislav,2022-12-24 14:04:06

Dobrá připomínka, ale jak dlouhá polátŕní noc za polárním kruhem ? Třeba ve Finsku u Rovaniemi jsou lesy jedna radost a ještě s houbami v létě.
Článek :
"Celková délka glacialisaura je pak odhadována na 6,2 metru a jeho hmotnost na několik stovek kilogramů...Dříve se u glacialisaura dokonce předpokládaly ještě výrazně větší rozměry, a sice délka kolem 7,6 metru a hmotnost v rozmezí 4 a 6 tun"
Komentář: 6,2 m a několik set kg ( to je je do 1000 kg,) něco jako přerostlý krokodýl. Ale o 1,4 m větší by měl hned 5 000 kg?
Ke klimatiu Antarktidy:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDvoj_kontinent%C5%AF
"Před 60-55 mil lety Austrálie se odtrhla od Antarktidy a vydala se rychle k severu." Takže Austrálie na sever, ne Antraktida na jih.
Dále v tom odkazu je
"Antarktida se nachází u jižního pólu po celou dobu od vzniku Pangey (před 280 milióny let)"
. V době uvedené v článku přes asi 190 mil. let se neměl nacházet ledovec na jižním ani na severním pólu.
Dále v odkazu wikipedie :
"Před 35 mil roky : Jižní Amerika jede na sever a vzdaluje se od Antarktidy, se kterou byla ještě nedávno spojená. Tím poprvé cirkulují oceány kolem Antarktidy, což způsobuje její ochlazování a tvorbu ledovců."
Článek zde o dinosaurech tvrdí : " Rostlinstvo, kterému zde dominovaly kapraďorosty, přesličky a primitivní jehličnaté rostliny dokládá, že klimatické podmínky zde byly relativně stabilní a teplé".
Snad. Zlom k ochlazení přišel před asi 35 miliony let.

Odpovědět


Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Florian Stanislav,2022-12-24 14:31:17

https://cs.wikipedia.org/wiki/Antarktida
"Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, ale lesy.[2][3] V období křídy (před 145 až 66 miliony let) bylo v oblasti Antarktidy výrazně tepleji než dnes a podmínky v okolí Jižního pólu byly prakticky tropické.[4] Led se objevil asi před 46 milióny let.[5] S počátkem oligocénu před 34 milióny došlo k masivnějšímu zalednění."
Nějak průkazné datování vzniku Transantarktického pohoří jsem nenašel.
Článek na Osel píše :"asi před 194 až 182 miliony let)[3], celé souvrství je přitom součástí skupiny Victoria, vázané na Transantarktické pohoří a nacházejí se tedy v nadmořské výšce kolem 4000 metrů[4]."
Komentář : Snad v Antarktidě blízko jižního pólu teplo tehdy bylo, ale těžko ve 4 000 m. Takže nalezené sedimenty byly asi vyzdviženy při vzniku Transantarktického pohoří. Které je samo divem, když Anarktida má být jedna tektonická deska.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Vladimír Bzdušek,2022-12-24 16:20:01

Teda nechcel som vyvolať nejakú názorovú búrku, ale v tej sade informácií sa mi zdajú niektoré fakty nie príliš konzistentné. Napr. píšete "podmínky v okolí Jižního pólu byly prakticky tropické." To sa podľa mňa vylučuje so striedaním deň/noc okolo pólu. Pokiaľ dnes (teplotne) siahajú tropické lesy? V Antarktíde sú tuším aj ložiská uhlia ...

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Druhohorní Antarktida

Florian Stanislav,2022-12-24 20:00:00

Souhlasím,chaos vzniká a samovolně roste. Citoval jsem Wikipedii.
Odkazují se tam na zdroj
https://www.nature.com/articles/s41586-020-2148-5 ,
který říká něco lehce jiného :"Období střední křídy bylo jedním z nejteplejších intervalů .., řízený atmosférickými hladinami oxidu uhličitého kolem 1 000 ppm podle objemu ..je sporné, zda by polární led mohl existovat za takových podmínek prostředí. ..že prostředí mírného nížinného deštného pralesa existovalo v paleo šířce asi 82° jižní šířky během turonsko-santonského věku (92 až 83 milionů let). "
Můj názor :
A) Jde o jiné období, než v článku na Oslu ( tam asi před 190 mil. roky)
B) Někdo si spletl deštný les mírného pásu typu Pacifického pobřeží Kanady s deštnými pralesy typu Amazonie.
A heslo Deštný les jej člení podle podnebných pásů. :"Deštný les nebo deštný prales je označení pro listnaté lesy (prakticky jde vždy o stálezelené deštné lesy), ve kterých není období sucha a které rostou v teplotně příznivých podmínkách, konkrétně v tropickém (tropický deštný les), subtropickém (subtropický deštný les) nebo částečně i mírném podnebném pásu (deštný les mírného pásu)."

Odpovědět


Re: Re: Druhohorní Antarktida

Tomáš Novák,2022-12-27 12:24:51

Nikoliv, byl tam posun v řádu mnoha stovek až několika jednotek tisíc km...

Odpovědět


Re: Re: Druhohorní Antarktida

Tomáš Novák,2022-12-27 12:25:28

Nikoliv, byl tam posun v řádu mnoha stovek až několika jednotek tisíc km...

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz