Výzkum zalednění v pleistocénu (v tehdejší terminologii „diluvium“) byl od svého počátku spojen se zkoumáním ledovcových sedimentů. Výskytem bludných balvanů a uloženin s podílem nordických hornin se v okolí Krnova zřejmě jako první zabýval Carl Camerlander (*11. 8. 1861 Sibiu, Rumunsko; †17. 1. 1892 Kaltenleutgeben, Dolní Rakousko). Mezi Albrechticemi a Krnovem našel velké bludné balvany ve výšce 386 – 441 m n. m. a souvky severských hornin ve výšce 440 – 470 m n. m. Předčasná smrt mu zabránila dílo dokončit.

 

Už po 30 letech se většinu jím popsaných bludných balvanů nepodařilo nalézt. Do současnosti se v okolí Krnova nedochovaly ani bludné balvany popisované Jüttnerem v roce 1912. Proto mají staré zprávy o výskytu bludných balvanů s údaji o nadmořské výšce trvalý vědecký význam. Dá se z nich určit rozsah zalednění. Bludných balvanů se zachovalo málo. Překážely při zemědělské činnosti, byly ničeny a mnoho z nich použito jako materiál na stavby a dláždění silnic.

 

Velké skupiny bludných balvanů jsou zaznamenány ještě na mapě zobrazující rozsah zalednění v bývalém okresu Krnov a v údolí Opavy z roku 1959. Později vydané turistické průvodce uváděly výskyt bludných balvanů na loukách kolem Brantic. Byly zmiňovány velké bludné balvany východně od Brantic za železniční tratí, což odpovídá nadmořské výšce 364-385 m. Je však pravděpodobné, že v té době se již na uváděných místech žádné bludné balvany nenacházely a turistické průvodce přebíraly informace ze staré literatury. V současnosti již v Branticích a jejich okolí žádné známé bludné balvany nejsou. Nikdo ani neví, co se s nimi stalo. Lze předpokládat jejich odstranění při zemědělské činnosti, stavebních pracích nebo terénních úpravách. Mohly skončit na skládkách, být použity jako stavební materiál do základů popřípadě po převezení na jiná místa k dekoračním účelům.

 

Při pátrání po osudu tamních bludných balvanů došlo k nečekanému objevu dosud neznámého pomníku J. W. Goetha. Pomník byl zřejmě poprvé a naposled byl zmíněn v roce 1932. Nachází se v Branticích v části Radim. Zřídili jej v roce 1932 místní obyvatelé tehdy samostatné obce Radim (Grossraden) k stému výročí od úmrtí Johanna Wolfganga Goetha. Pomník je takřka na konci Radimi v porostu mezi stromy v příkrém svahu asi 5 m od kraje cesty ve výšce 392 m n. m. Že byl pomník zhotoven z bludného balvanu a nikoli z místní horniny, se zjistilo až při jeho prohlídce v únoru tohoto roku.

Pomník J. W. Goetha z bludného balvanu v Radimi ve svahu u cesty vpravo nahoře. Foto: A. Uhlíř, únor 2023.

Pomník J. W. Goetha z bludného balvanu v Radimi. Foto: A. Uhlíř, únor 2023.

Bludný balvan je opracován tak, že při čelním pohledu tvoří pomníkovou desku. Šířka pomníku je 70 cm, výška minimálně 70 cm (nadzemní část pomníku) a délka zapuštěná do svahu minimálně 45 cm. Podle odhadu pomník váží 600 kg. Na vysekané ploše 40 x 32 cm je na černém, místy setřelém podkladě bílý nápis J. W. Goethe 1832-1932. Horninou je hrubozrnná žula s růžovočerveným zbarvením. Místem jejího původu je pravděpodobně jižní Švédsko, kde se podobné žuly vyskytují např. v oblasti Småland. Stáří horniny je kolem1,8 miliardy let. Jelikož jde o pomník, nebyl odebrán vzorek horniny. Na místě byla pořízena fotografie malé plochy povrchu po částečném odstranění nečistot.

Pomník J. W. Goetha z bludného balvanu v Radimi. Foto: A. Uhlíř, únor 2023.

Detail horniny bludného balvanu použitého na pomník J. W. Goetha v Radimi. Foto: A. Uhlíř, únor 2023.

Goethův pomník v Radimi je zřejmě jediná do současnosti dochovaná památka na kdysi hojný výskyt bludných balvanů v okolí Brantic. Po prohlídce pomníku kronikář Brantic pan Mgr. Martin Suchánek, který v Radimi bydlí a na pomník autora upozornil, našel v Pamětní knize obce Radim (Gedenkbuch von Grossraden) krátký záznam kronikáře Otty Klose z roku 1932 o zřízení pomníku J. W. Goetha z bludného balvanu „červené švédské žuly“, který byl vykopán na louce pana Otty Stenkeho.

 

Pomocí údajů v pamětní knize se podařilo určit místo nálezu bludného balvanu. Je jím pozemek o ploše cca 35 x 70 m v nadmořské výšce 386-387 m, který se nachází ve vzdálenosti asi 70 m směrem na jihovýchod od pomníku v blízkosti říčky Krasovky, takže při jeho instalaci se jednalo o transport kamene na krátkou vzdálenost.

 

Nadmořská výška, do níž byl bludný balvan ledovcem dopraven a jeho váha jsou důležitými údaji, z nichž se dá určit síla zalednění a jeho rozsah. Nadmořská výška 386 m, ve které se bludný balvan použitý na pomník původně nacházel, odpovídá výškám, v nichž jsou v 90. letech 19. století Camerlanderem zmiňovány bludné balvany v okolí Krnova. V celé moravskoslezské oblasti dotčené pleistocenními zaledněními se jedná o jeden z mála bludných balvanů, které byly nalezeny v takové nadmořské výšce a dochovaly se do současnosti. Váha bludného balvanu použitého na pomník J. W. Goetha mohla mít před jeho opracováním jednu tunu. Je známo místo a nadmořská výška, do níž byl dopraven ledovcem. V Branticích je soutok Krasovky a Opavy ve výšce 342 m n. m. Ledovec zde mohl dosahovat mocnosti 40-50 metrů. Znovuobjevený pomník je současně významnou kulturní památkou.

 

Literatura

CAMERLANDER, C.: Geologische Aufnahmen in den mährisch-schlesischen Sudeten. Jahrbuch der k. k. Geologischen Reichsanstalt, XL. Band 1890, s. 103-316, Wien 1891.

CAMERLANDER, C.: Hochgelegenes nordisches Diluvium im Bergland von Olbersdorf-Jägerndorf. Verhandlungen der k. k. geologischen Reichsanstalt 1891 (12), s. 246-248, Wien 1891.

DRAHNÝ, F.: 1925 Geologické poměry Slezska. Vlastivědný sborník slezský, Ústřední spolek českého učitelstva ve Slezsku, s. 87-125, Opava 1925.

JÜTTNER, K.: Das nordische Diluvium im westlichen Teile von Österr.-Schlesien. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, XII. Band, 2. Heft, s. 119-265, Brünn 1912.

MARX. J.: Erratische Blöcke im Bezirke Freudenthal. Freudenthaler Ländchen. Beilage zur Freudenthaler Zeitung, 5, s. 49-53, Freudenthal 1925.

ZAPLETAL, L. - KUBALEC, B.: Geografie okresu Krnov, Okresní národní výbor Krnov 1959.