Zvětšit obrázek

Kreslířova představa hvězdy unikající z Velkého Magellanova mračna.

Hvězdu s nepříliš libozvučným označením HE0457-5439 objevili astronomové v rámci přehlídky oblohy Hamburg/ESO Sky Survey. Tento projekt je zaměřen na detekci kvasarů, ale jako vedlejší produkt přinesl také objevy řady slabých, modrých hvězd.

Mladá a rychlá na nesprávném místě

Mladá hvězda o hmotnosti osmi Sluncí zřejmě patří mezi hvězdy tzv. hlavní sekvence. Nachází se ovšem příliš daleko od roviny naší galaxie, doslova na její periferii zvané galaktické halo. To je první z jejích neobvyklých znaků. Je pouze asi 30 miliónů let stará. V halu nalezneme velmi staré hvězdy, mezi nimi i ty v Galaxii nejstarší vůbec, ale takhle mladé hvězdy se tu nevyskytují. „To je dosti neobvyklé místo pro takovou hvězdu,“ říká Ralf Napiwotzki (University of Hertfordshire), člen objevitelského týmu. HE0457-5439 má i další zvláštnost. Pohybuje se totiž extrémně rychle. Její rychlost 723 kilometrů za sekundu stačí na to, aby naši galaxii skutečně opustila. Však se také nachází už 200 000 světelných roků daleko, ve směru souhvězdí Mečouna. Jak poukazuje Uli Heber (University of Erlangen-Nürnberg), „s takovou rychlostí by naši Zemi oběhla jednou za minutu!“ Hvězda byla objevena pomocí spektrografu na 8,2m dalekohledu VLT Kueyen na observatoři Paranal v Chile. Vlastnosti hvězdy byly tak neobvyklé, že  výzkumníci dokonce nejdříve z nekalostí podezírali vlastní přístroje. „Zpočátku jsme si mysleli, že máme špatně kalibrované vlnové délky,“ uvedl Napiwotzki.

Černá díra spolkla bráchu

Zvětšit obrázek

Pohled směrem k souhvězdí Střelce, kde se za množstvím hvězdných a prachových oblaků skrývá jádro Galaxie s obří černou dírou.

Velmi rychlý pohyb hvězdy vysvětluje její neobvyklou polohu. Hvězda musela vzniknout na zcela jiném místě, než se v současné době nachází. Jak ale získala tak obří rychlost? Už v 80. letech minulého století byly provedeny výpočty, podle kterých může takovou rychlost hvězdě udělit obří černá díra. Astronomové se domnívají, že takový objekt o hmotnosti zhruba 2,5 miliónů našich Sluncí se skutečně v jádře Galaxie nachází. Model vyžaduje, aby se k takové černé díře přiblížila dvojhvězda. Zatímco její jeden člen do černé díry „padne“ a je pohlcen, druhý získá mohutný „kopanec“ a je ze systému vymrštěn.

Zvětšit obrázek

Sousední galaxie Velký Magellanův oblak ležící 160 000 světelných roků od nás.

Není od nás!

Na černou díru ve středu naší galaxie padlo podezření. Ovšem stáří – či přesněji mládí – hvězdy jej vyvrátilo. Pokud je totiž určeno správně, hvězda ani touto ohromnou rychlostí nemohla překonat vzdálenost, která ji od centra Galaxie dělí. Potřebovala by na to třikrát delší dobu. Jelikož se ale na obloze promítá jen 16 úhlových stupňů od Velkého Magellanova mračna, naší sousední galaxie, může naopak právě ji usvědčit z existence takového obra v galaktickém nitru. Magellanovo mračno je od nás vzdáleno jen 160 000 světelných roků. Je mnohem pravděpodobnější, že hvězda uniká z této a ne naší galaxie. Pokud byla vyvržena z Magellanova mračna, do své současné polohy to během svého života musela v pohodě stihnout. Astronomům tak poskytla první přímý důkaz o existenci obří černé díry v této galaxii. Ale ne každý s touto variantou souhlasí. John Komendy (University of Texas), který nepatří do týmu objevitelů, říká: „Velké Magellanovo mračno téměř jistě nemá superhmotnou černou díru, která by odvedla takovou práci.“ Jako jinou možnou variantu uvádí boční impuls při explozi supernovy.

Modrý opozdilec?

Existuje i jiné vysvětlení. Stejně by mohl tento hvězdný uprchlík být postrčen při splynutí dvou hvězd. Existuje třída hvězd, kterým se říká „modří opozdilci“. Tyto hvězdy jsou totiž starší než u nich předpokládá standardní model vývoje hvězd. Pokud by mezi ně HE0457-5439 skutečně patřila, její věk by odpovídal hvězdě o poloviční hmotnosti. Životnost takové hvězdy je pak šestkrát delší než v případě hmotnosti odpovídající osmi Sluncím. A hvězda by tedy měla dostatek času na to, aby utekla i z naší Galaxie.

Aby se rozhodli mezi těmito dvěma možnostmi, chtějí vědci uskutečnit další pozorování této zvláštní hvězdy. Zastoupení některých prvků – zejména kovů – je mezi hvězdami Velkého Magellanova mračna poloviční ve srovnání se Sluncem. Přesná spektrální měření tak mohou rozhodnout, zda hvězda pochází z této či naší galaxie. A přesná astrometrická měření určí příčnou složku rychlosti hvězdy, což umožní určit směr, ze kterého hvězda „letí“.