Zvětšit obrázek

Roborat – na tenhle žebřík by nevlezl. Ale elektroda v hlavě mu nedá jinak.

Armáda má na excesy peněz vždycky dost. A když je nestačí utrácet za stíhačky, obrněné transportéry a jiné hračky, pořídí si za ně zvířátko. A ne jen tak ledajaké. Hezky poslušné. (Inu, rozkaz je rozkaz a o rozkazu se nediskutuje.) A taky nenápadné a hbité. (Inu, voják leží nebo běží. A když už leží, tak se zakopává.)

Tenhle ideál splňuje v očích admirálů amerického námořnictva žralok modravý – ovšem ve verzi vybavené dálkovým ovládáním. Jeho pořízení si americké ministerstvo obrany  zaplatilo u týmu biologů z Boston University. Ti předvedli na nedávném oceánologickém kongresu v havajské metropoli Honolulu zatím jen prototyp. Metrového žraloka ostrouna obecného, který plul bazénem podle toho, jak mu velely pokyny předávané vysílačkou.
Ostroun měl v čichovém centru každé mozkové polokoule voperovanou elektrodu. Signály z vysílačky indukovaly v elektrodách slabý elektrický výboj a podráždily čichové centrum. Podle toho, které centrum vědci podráždili, „cítil“ ostroun z jedné či druhé strany silný pach a hned se tam vydal. Co kdyby ten smrad věštil něco k snědku? Vědci tak mohli podle libosti ostrouna nahánět po bazénu.

Sny admirálů naplní až poloprovozní pokus ve výzkumném středisku na floridském pobřeží. Při něm vědci nasadí elektrody do mozku žralokům modravým, kteří dorůstají délky kolem čtyř metrů. Na ty už se nebude „volat“ vysílačkou, protože její signál neproniká pod vodní hladinu. K ovládání elektrod použijí biologové sonarové věže, které doručí povel na vzdálenost 300 kilometrů. To bude také akční rádius žraloků plnících role dokonalých  podmořských špiónů.

Zvětšit obrázek

Na řadě je žralok modravý. I ten by měl poslouchat na slovo.

Zároveň probíhá intenzivní výzkum žraločího mozku, při kterém jsou zkoumána mozková centra reagující na pachové molekuly, změny elektrického či magnetického pole.Velká pozornost je věnována centru, jehož podráždění vyvolává u žraloka příjemné pocity. Drážděním těchto center by se ovládání žraloka výrazně zefektivnilo. Podráždění tohoto centra by fungovalo na žraloka jako odměna za dobře vykonanou práci.

O tom, že je to schůdná koncepce, svědčí dobré zkušenosti, které získali američtí vědci s „Roboratem“ („robotickým potkanem“). Tomu voperovali vědci do mozku tři elektrody. Dvě  z nich dráždí na povel vysílačky  mozková centra zpracovávající podněty z hmatových vousů. Třetí elektroda vnáší vzruchy do centra pro libé pocity, které je aktivní například po zahnání hladu nebo při páření. Signál do hmatového centra „zatahá“ potkana za vousy na příslušné straně čenichu. Když se potkan vydá na tuto stranu, dostane se mu odměny podrážděním centra libosti. Školený operátor provede „robotického  potkana“ bez jediného zaváhání složitou překážkovou dráhou, na kterou by se potkan sám od sebe nevydal ani za kilo eidamu. Intenzivní dráždění centra libých pocitů donutí Roborata vlézt tam, kam by se zvíře samo o své vůli nikdy nevydalo. Potkan například hazarduje na hladké příkré desce, na které se neudrží a sjede ji „skluzem střemhlav“.

S dálkově řízenými robotickými potkany nesoucími maličké kamery a mikrofony se již počítá při pátrání po osobách zasypaných pod troskami zřícených budov při zemětřesení a dalších katastrofách. Armáda a policie plánuje jejich nasazení pro špionáž. Robotničtí žraloci by mohli být použiti pro podobné bohulibé účely.

Pramen: DARPA

První pokusy o mírové nasazení dálkově ovládaných žraloků v profesi plavčíků pobřežní hlídky dopadly neslavně. První fáze – vyhledání topícího – šla dálkově naváděným žralokům na jedničku. V druhé fázi – záchraně- mají ještě rezervy.