Jak to je s dinosauřím peřím  
Objev „nahého“ dinosaura z příbuzenstva druhohorních ještěrů, kteří nesli opeření, zamotal vědcům hlavy.

 

Zvětšit obrázek
Lebka jurovenatora

Peří se stalo bezmála standardem v tělním pokryvu dinosaurů. S peřím se malují rekonstrukce mnohých tvorů, naposledy například nejstaršího známého předka tyranosaurů. Většina nálezů pochází z velice jemných usazenin z čínských lokalit. Nejnovější nález byl vyzvednut ze slavných Solnhofenských vápenců, které vydaly světu například archeopteryxe.

Zvětšit obrázek
Luis Chiappe – pro tvory, kteří evolucí ztratili kožní pokryv má pochopení.

Tandem Ursula Göhlichová z mnichovské university a  Luis Chiappe z The Dinosaur Institute v Los Angeles popsali v Nature nový druh dinosaura, kterému dali jméno Juravenator starki. Rodové jméno (jež je rovněž novinkou) lze přeložit jako „jurský lovec“. Druhové jméno je poklonou pro rodinu Starků, kterým patří vápencový lom, z něhož byla zkamenělina získána. Dinosaura, který dorůstal délky kolem 80 centimetrů zařadili vědci do čeledi Compsognathidae. Stáří fosílie bylo určeno na 151 až 152 milionů roků. Je tedy mírně starší než archeopteryx.

 


Fosílie je velmi dobře zachována a ve střední části ocasu jsou patrné dokonce zbytky kůže. Ta neobsahuje ani peří ani folikuly per. Je zjevně krytá šupinami. A to je zrada, protože další jurovenatorovi příbuzní mají tuto část ocasu opeřenou. Proč „jurskému lovci“ peří chybí, není jasné.

 

 

Zvětšit obrázek
A “kámen úrazu” ve střední části ocasu. Žádné peří, jen samé šupiny. Zcela vlevo pohled na celou fosílii, a) snímek v UV světle, b) snímek v normálním světle.

Objev je samozřejmě vodou na mlýn odpůrcům dinosauřího opeření, kteří interpretují otisky  „peří“ jako pozůstatky bílkovinných vláken z rozkládající se kůže. Svou logiku to má, protože mnohé z dnešních fosílií se v dávných dobách určitě nějakou dobu válely jako zapáchající mršiny. Na druhé straně ale nesou otisky tolik rysů peří a per, že jejich existenci bere většina paleontologů jako holý fakt.

 

Také Chiappe a Göhlichová jsou v závěrech opatrní a neházejí dinosauří peří hned do odpadkového koše. Nabízejí celou řadu jiných vysvětlení. Jednotliví dinosauři se mohli v rozsahu opeření výrazně lišit. Mohli být různě opeření během života a mohli dokonce sezónně „pelichat“. Nelze vyloučit ani možnost, že si příbuzní „jurského lovce“ vyvinuli peří několikrát nezávisle na sobě a předci jurovenatora to nezvládli. Je možné, že jurovenatorovi předci sice peří měli, ale „jurský lovec“ o ně evolucí přišel a byl to vlastně „plešatý“ dinosaurus.

 

Pramen: Nature

 

Datum: 17.03.2006 11:14
Tisk článku

Související články:

Čtyři křídla?     Autor: Josef Pazdera (27.01.2003)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz