Novou tvář má Japonec vymodelovánu z jednoho kusu kůže. Protože se jedná o jeho vlastní kůži, nebezpečí spojené s rejekční krizí mu nehrozí.

Japonci
Zhruba před dvěma lety chirurg Hiroyuki Sakurai  z Tokijské univerzity  zavrhl tradiční techniku záplatování obličeje a místo  postupného našívání řady plátků vytvořil techniku " z jedné vody načisto".

Japonská  technika spočívá v tom, že se na zádech pacienta nejprve provede roztahování kůže pomocí balónku, který se voperuje pod kůži a tím, jak se postupně plní stále větším množstvím tekutiny,  se získá dostatečně velký plát kůže. Ten se pak  přenese jako celek a vymodeluje se z něj  obličej. Oční víčka popálenému šestapadesátiletému Japonci Sakurai zhotovil z tenké kůže jeho ruky - z meziprstí. Výsledkem je, že pacient může bez větších problémů dělat to, co si řada z nás ani nedovede představit, že by mohlo být problémem, může otevírat a zavírat oči.

Ještě před dvěma roky  japonský chirurg o svých výsledcích referoval na mezinárodní konferenci plastických chirurgů ve  Philadelphii a sklízel za svojí převratnou techniku velký aplaus. Proti tomu, co nyní  následuje, se jeho metoda jeví jako estetický propadák. Nadešel čas výměny  obličejů od mrtvých dárců.

Osmatřicetiletou Isabellu Dinoireovou napadl její vlastní pes.

Francouzi
Koncem listopadu loňského roku francouzští lékaři transplantovali rty, bradu a kus nosu ženě, kterou pokousal pes.   Osmatřicetileté ženě, kterou znetvořil její vlastní pes, transplantovali kůži, podkožní tkáň a část svalstva tváře s cévami. Jako štěp použili chirurgové kůži z obličeje jiné ženy, která byla ve stavu klinické smrti. S dárcovstvím obličeje samozřejmě souhlasila rodina dárkyně.


Tuto historicky první transplantaci obličeje ze zemřelého dárce provedl tým operaterů v nemocnici  Amiensu pod vedením lyonského chirurga Jeana-Michela Dubernardema. Dubernardem je v chirurgii ostříleným kozákem. V roce 1998 provedl první transplantací ruky a dva roky nato transplantoval jinému pacientovi pro změnu ruce obě.

Dinoireová už zase chodí se svými dětmi na procházky, cvičí na rotopedu,....

Pacientka, které  pes na jaře ukousl obličej, se k riskantní operaci odhodlala proto, že nemohla prakticky mluvit a ani se kloudně najíst. Rozhodující ale pro její rozhodnutí bylo to, že na ní okolí „civělo“, s čímž se nedokázala psychicky vyrovnat.

Isabelle Dinoireová je matkou dvou dětí. Neštěstí  jí postihlo předloni v červnu. V listopadu dostala nový obličej. Nyní sportuje, chodí do společnosti a podle ošetřujícího lékaře začala znovu kouřit a zapaluje si jednu cigaretu za druhou.

Číňané
Čína je po Francii druhou zemí, kde lékaři provedli transplantaci obličeje a kde jako náhradní díl posloužil obličej mrtvého dárce. Farmář, kterého před dvěma lety zohavil medvěd, dostal nyní novou tvář, horní ret, nos a obočí. Uvedla to na svých internetových stránkách nemocnice ve městě Si-an.

Odborníci na plastickou chirurgii předpokládají, že počet těchto případů bude nyní růst jak houby po dešti. A to navzdory tomu, že se jedná riskantní podnik. Zatímco u Japonské metody, kdy se na obličej použila vlastní kůže pacienta, nehrozí prakticky žádné nebezpečí, u transplantace tkáně z cizího dárce, kterou použili Francouzi a Číňané, je tomu zcela jinak. Tělo se přihojení cizí tkáně brání a proto je po tomto druhu operací potřeba používat imunosupresiva. Imunusopresiva jsou látky, které nedovolují, aby se transplantovaný štěp odhojil. Jedná se o jakési „jedy“, které dokáží oslabit náš přirozený obranný imunitní systém. Pacient s oslabeným imunitním aparátem je ale mnohem náchylnější i k těm banálním infekcím a obyčejná virová, nebo bakteriální infekce může přerůst v nezvládnutelnou sepsi. Jakoby ale toho nebylo dost, imunosupresiva jsou navíc látkami, které  zvyšují riziko vzniku zhoubného bujení.

Pacienti se znetvořenými  obličeji jsou ale většinou ochotni podstoupit jakékoli riziko, jen aby zase mohli nějakou dobu žít normálním životem.

V případě čínského pacienta se jednalo o třiatřicetiletého Li Guoxinga, kterého připravil o část obličeje medvěd. Jeho operace trvala 13 hodin, nyní je pacient ve stabilizovaném stavu a přijímá tekutou potravu. Jak jsme si ale  řekli, takové konstatování v těchto případech toho moc neznamená. I když se zákrok po technické stránce zdařil, pacient nemusí mít vyhráno. Vše se bude odvíjet od toho, zda  dojde  k rejekčním krizím, a jak se je lékařům bude dařit zvládat. Pro pacienta vysoce rizikové období bude trvat zhruba dva měsíce.

Podle ošetřujícího lékaře je již nyní operovaný farmář se svojí novou tváří nadmíru spokojen a údajně se již těší na další zákroky, které mu později mají jeho vizáž esteticky ještě o něco vylepšit.

Než se čínští chirurgové ke svému činu, transplantovat lidskou tvář, rozhodli, trénovali si postup na pokusných králících. K operaci se  odhodlali až poté, co se ukázalo, že transplantovaným králíkům se vrátila schopnost pohybovat lícními svaly a jejich oční víčka začala mrkat.

Podle Davida Younga z Kalifornské university v  San Francisku jsou jen v samotných Spojených  státech stovky pacientů, kteří by mohli z transplantace profitovat. Nejedná se přitom jen o pokousané a popálené. Velkou část tvoří pacienti, kterým musela být část obličeje odejmuta, například v důsledku benigních nádorů.

Jiný Američan, Arthur Caplan  z Pensylvánské university v Philadelphii, se nechal slyšet, že transplantace obličejů od mrtvých dárců lze očekávat na amerických klinikách plastické chirurgie již příští rok. A dodává:  „tucty takových operací budou provedeny, aniž by lékaři tušili, jaká bude jejich úspěšnost“. Tento odborník na bioetiku vidí největší nebezpečí v tom, že v případě transplantací velkých celků a celých obličejů nikdo neví co dělat, pokud se transplantát, navzdory všem snahám a imunosupresivní léčbě, začne odhojovat. V takovém případě se totiž  pacient dostane do velmi vážné, život ohrožující situace. A dokonce i když tato situace nenastane a zákrokse povede, podle Caplana bude pro pacienty zátěží i to, že se budou muset vyrovnat se skutečností, že vlastní cizí obličej. Největší zátěží ale bude ona již zmíněná imunosupresivní léčba. Proto se lze domnívat, že tyto operace budou připadat v úvahu jen u fyzicky zdravých a k tomu psychicky odolných jedinců.

Prameny:
Tokyo Women"s Medical University 
Xijing hospital, Xi’an, China
New Scientist