Zvětšit obrázek

Inzulín jako molekula …

Cukrovka typu I vzniká vzpourou imunitního systému, který napadne ve slinivce buňky produkující inzulín. Postihuje člověka už v mládí a komplikuje mu život. Kromě jiného mu narušuje krevní oběh v končetinách, narušuje oční sítnici nebo poškozuje ledviny. Léčba inzulínem zdaleka neodstraní všechny problémy diabetiků. Proto se hledají účinnější metody.

Matthias von Herrath, La Jolla Institute for Allergy & Immunology

Lékařský časopis Journal of Clinical Investigation přináší studii týmu Matthiase von Herratha z La Jolla Institute for Allergy & Immunology, jež je v tomto směru velkým příslibem. Herrathův tým dosáhl vynikajících výsledků u laboratorních myší s uměle navozenou i dědičnou cukrovkou pomocí kombinované léčby. Ta zahrnuje podávání protilátek proti bílkovině CD3, jež se vyskytuje na povrchu bílých krvinek ze skupiny lymfocytů, spolu s  proinzulínovým  peptidem – tedy surovinou, z které buňky slinivky tvoří inzulín.

Oba postupy – léčba protilátkou a léčba proinzulínem - byly samostatně testovány v klinických zkouškách. Jejich kombinace však prokázala překvapivě silný synergistický efekt. To znamená, že spolu dokážou léčby mnohem více než každá zvlášť. Kdo si chce vytvořit názornou představu synergismu, ať si představí, že chodí v mrazivém ránu jen s levou botou nebo jen pravou botou. Je to určitě lepší než chodit bos, ale pohoda to rozhodně není. Každopádně riskujete nachlazení nebo úraz po šlápnutí na hřebík či střep. Synergický efekt levé a pravé boty se projeví, když s kompletně obujete. Klinické zkoušky na pacientech, které by ověřily synergický efekt protilátky proti CD3 a proinzulínu, by měly být zahájeny do konce roku 2006.

Zvětšit obrázek

Na řezu mízní uzlinou jsou červeně zbarveny bílé krvinky nesoucí na svém povrchu molekulu CD3. právě proti ní jsou cíleny protilátky, které pomáhají diabetikům ukonejšit jejich „rozvzteklený“ imunitní systém.

Pokusné myši diabetem dostávaly infuzi protilátek proti antigenu CD3 a zároveň jim byl do nosu stříkán proinzulín. U protilátek proti CD3 byla již dříve ve dvou klinických studiích prokázána schopnost dočasně oddálit nástup cukrovky typu I.

Efekt samotných protilátek však obvykle netrval déle než jeden rok. Současné podávání proinzulínu by mělo léčbu protilátkami zefektivnit a prodloužit významně její účinky.

Pokusy na myších prokázaly, že kombinovaná léčba je s to potlačit sebevražednou (odborně řečeno autoimunitní) reakci na buňky slinivky produkující inzulín. Podání protilátek proti CD3 tlumí autoimunitní reakci a současné podávání proinzulínu dále zvyšuje toleranci imunitní obrany k buňkám slinivky.

Ve srovnání s podáváním samotných protilátek nebo podávání samotného proinzulínu přináší současné podávání protilátek s proinzulínem dvojnásobně vyšší účinnost ošetření. Zároveň klesá jak četnost, tak i závažnost nežádoucích vedlejších účinků.

Zvětšit obrázek

Spolu s proinzulínem mohou mít protilátky proti CD3 velmi razantní léčebný účinek. Z proinzulínu vzniká inzulín (modře) odštěpením tzv. C-peptidu (zeleně).

Účinek kombinované léčby byl dlouhodobý. U žádné z ošetřených myší už nebyla už nikdy cukrovka typu I diagnostikován.

Pokud by se kombinovaná léčba proinzulínem a  protilátkami proti antigenu CD3 osvědčila, mohlo by její včasné nasazení zabránit rozvoji cukrovky. Pacienti by se obešli bez injekcí  inzulínu, která bohužel stejně nezabrání všem chorobným změnám na orgánech (např. na ledvinách či oční sítnici), jež cukrovku provázejí.

Prvním klinickým zkouškám by se měli podrobit pacienti s nedávno diagnostikovanou cukrovkou typu I nebo lidé léčení na „náběh na cukrovku“ čili na tzv. prediabetes. U těch by měla léčba podle von Herratha zabrat dříve, než u nich choroba vyvolá závažnější  škody.

 
Pramen: Journal of Clinical Investigation