Nutno dodat, že Amedeo je jakýsi náhradník, na nějž WHO nepřímo odkazuje poté, co se jí zhroutil její vlastní informační systém – totiž ono oddělení, které mělo připravovat informační materiály pro jednotlivé státy.
Již při minulé epidemii SARS byly informace poskytované WHO nedostatečné, a již tehdy převzali iniciativu jednotlivci, kteří poznatky šířili sami a za vlastní peníze.
Poté, co informační činnost převzal vědecký štáb Amedea, se věc zlepšila. Šířit informace je ale opět třeba vlastními silami. Zájemce o bližší studium odkazuji na 225 stránek, kde lze najít tisíce odkazů.
Kompendium odkazuje na stránky WHO podle nichž postupují naši veterináři, hygienici a epidemiolog – ti tedy nemusí nezbytně postupovat podle daného kompendia, ani jej znát.
Z mého pohledu mi připadají značně problematické otázky detekce H5N1 pomocí PCR testů – o jejichž problematičnosti psali vědci (tuším pan Šína jako spoluautor) v Literárních novinách, kde odkazovali na námitky vynálezce této metody (ostatně při minulé epidemii byla tato metoda značně nadhodnocena ze strany autorit WHO – šéfka dva dny po propuknutí epidemie vyrobila oslavný článek, jak progresivní moderní metodu dnes máme k dispozici, že se díky ní podaří zvládnout epidemii v krátkém čase – a výsledek byl ten, že bylo nutné zavést kombinaci testovacích metod, kterou nikdo nezvládal a až na Tchajwanu zjistili, že hrubé první rozlišení pomocí PCR jim nedává ani trochu spolehlivé výsledky (psal o tom David Cyranoski). Ovšem na vyšší úrovni neproběhla žádná vážná diskuze, která by používání těchto testů uvedla v pochybnost před samotným WHO.). V současné době se PCR kombinují s druhou metodou a kombinaci nikdo nekomentoval.
Podobně problematickým se mi zdá, že zřejmě nebyl proveden tzv. Kochův test – kterým se ověřuje, zda daný mikroorganismus který jsme nalezli, opravdu způsobuje tu nemoc, které se obáváme. Přesto musely probíhat někde nějaké klinické testy (kde a na kom?), protože kniha uvádí spoustu vyvinutých léčiv (a odkazuji na starší český článek v MfDnes, který zpochybňuje předkládání těchto léků jako antivirotik.
Tyto léky maximálně brzdí množení viru a měly by tedy být korektně nazvány nejspíše virostatiky).
Na rozdíl od knihy Amadea bych na prvním místě šířila úplně jiné obavy než daná kniha, protože minulá epidemie mne přesvědčila, že autority dělají velmi mnoho chyb.
Při bližším pohledu těleso WHO poskytovalo výkon, jenž byl zvláštní kombinací akcí vědeckých postupů a akcí dobrovolných hasičů (viz hlídání symptomů na letištích v době, kdy nebylo o nemoci známo, zda není nakažlivá před vyskytnutím se symptomů, nebo hledání švábů a krys jako šiřitelů epidemie v několika obytných blocích v HongKongu, když bylo známo, že vir přežívá na vzduchu několik minut a že se do světa rozšířil pouhým stykem hostů v hotelu). Nemluvě o vysloveném falšování fakt ze strany WHO, které v okamžiku, kdy začal utíkat personál z nemocnic, prohlásilo, že SARS v podstatě nakažlivý není.
Pro případ jakékoliv epidemie bych měla ale vyzdvihnout spíše naprostou nedostatečnost našich vlastních autorit, které se vozí na kočárku taženém WHO a nemají potřebu probrat jakoukoliv spornou otázku s vědeckými kruhy. Věčná škoda, že mi minule nestačily síly na několik trestních oznámení z obecného ohrožení. Dodnes toho lituji.
Diskuze:
