Ve Velké Británii bylo v roce 2001 během sedmi měsíců utraceno šest miliónů kusů zvířat, než se podařilo epidemii slintavky zvládnout. Veterináři odmítli vakcinaci, protože virus přeskakoval ze stáda na stádo tak rychle, že vakcinace byly bez efektu.

V době vzplanutí infekce dávali evropští experti přednost likvidaci ohrožených stád před jejich vakcinací. Obávali se, že 7 dnů, které vakcinace vyžaduje k tomu, aby byla účelná, je příliš dlouhá doba, která je neúměrně velkým rizikem.  Nepříjemných zkušeností, kdy se tímto přístupem podařilo zamořit slintavkou další oblasti a zhoršit epidemiologickou situaci bylo dost.

Nedávná šetření, které provedla Britská královská společnost, přesto vyústila v doporučení, že dobře plánovaná nouzová vakcinace může, vedle preventivní likvidace stád, být rovněž způsob, jak odvrátit epidemii onemocnění slintavky a kulhavky. Počet odborníků, kteří by vakcinaci  před zmíněným vybíjením zvířat upřednostnili, neustále roste. Perspektivní myšlenkou je v tomto směru současné použití antivirových prostředků, které umožní překlenout rizikové období. Jednou z  látek, která má antivirový účinek, je interferon. U prasat interferon ochrání zvíře nejméně po dobu 24 hodin. Nástup účinku interferonu je velmi rychlý. Žádná z vakcín  rychlostí nástupu svého účinku nemůže s interferonem soupeřit. Interferon je látka, která se u lidí používá při virových onemocněních delší dobu. Používá se například při virovém infekčním zánětu jater - hepatitidě B a C. Na rozdíl od lidského interferonu ale neexistuje žádná větší výrobní kapacita, která by interferon pro zvířata vyráběla. Dr. Marvin Grubman z Plum Island Animal Disease Center v Greenportu vyřešil se svými kolegy nedostatek interferonu tím, že upravili viry kmene napadajícího prasata tak, aby nesly gen pro tvorbu prasečího interferonu. Cílené infikování zvířete takto upravenými viry má za následek to, že do jeho buněk je (prostřednictvím těchto virů) vpravena informace, podle které si buňky samy začnou produkovat interferon. Interferon je tvořen v takovém množství, že zabraňuje množení viru slintavky a kulhavky a dostatečně ochrání prase po dobu pěti dnů. Po této době infekce odeznívá, produkce interferonu klesá, ale to již ochrannou funkci přebírají  protilátky, které si organismus vytvořil jako důsledek klasické vakcinace proti povrchovým antigenům virů slintavky a kulhavky. Protilátky po přibližně pěti dnech od vakcinace již dosahují takové koncentrace (titru), že jsou schopny zvíře před infekcí slintavky bezpečně ochránit.

Popsaná metoda byla zatím odzkoušena jen na prasatech, ale farmaceutické firmy  již jednají s autory těchto postupů o možnostech jejich širšího využití. Očekává se, že po prasatech přijde na řadu  skot a že i u něj bude tato nová metoda ochrany před slintavkou a kulhavkou  účinná. 

 

Obrázek: Schema molekuly interferonu, který se používá v humánní medicíně například při léčbě infekční virové hepatitidy

Žádný příspěvek nebyl zadán