Dronta mauritijského možná vyhubila přírodní katastrofa  
Bažina uprostřed plantáží cukrové třtiny vydává svědectví o konci „blbouna nejapného“.

 

 

Zvětšit obrázek
Obraz vlámského mistra kopírují všichni, kdo chtějí dronta ukázat. Je to zřejmě jedno z nejnepřesnějších zobrazení provedené podle mršiny.

Soužití člověka a podivuhodného opeřence dronta mauritijského nesprávně nazývaného také „blboun nejapný“ netrvalo dlouho. Evropané přistáli u břehů neobydleného ostrova Mauritius v Indickém oceánu poprvé v roce 1503. Počátky trvalého osídlení spadají do roku 1632. Poslední hodnověrné zprávy o pozorování  metr vysokého a asi 25 kilogramů těžkého ptáka pocházejí z roku 1662. Traduje se, že pták příbuzný našim holubů padl za oběť intenzivnímu lovu. Na druhé straně ale existuje řada svědectví o „hnusné, žaludek zvedající“ chuti jeho masa. Není to zdaleka jediný rozpor, který existenci dronta mauritijského provází.
„Stále ještě o něm nevíme vůbec nic,“ shrnul znalosti vědců o vyhynulém ptákovi paleontolog Julian Hume z londýnského  Přírodovědného muzea.

 


 

Zvětšit obrázek
Mapa ostrova Muritius. Černé tečky označují naleziště kostí drontů.

Jedna z mála úplných koster vzala za své v oxfordském muzeu v roce 1755. Podle jedné verze tehdy hrdinný kurátor s nasazením života vyrval plamenům alespoň nohu a hlavu jedinečného exponátu. Zlí jazykové tvrdí, že kostru sám zapálil, protože nebyla dobře konzervovaná a příšerně páchla. V roce 1890 objevil mauritijský holič kompletní kostru dronta, ale tajemství naleziště si vzal s sebou do hrobu. Od té doby vědci na novou, úplnou kostru nenarazili.

 

Na lepší časy se blýská na jihu ostrova Mauritius v lokalitě Mare aux Songes, kde se při vykopávkách podařilo během několika měsíců vyzvednout ze země stovky jednotlivých kostí záhadného tvora. Mezi nimi i poměrně dobře zachovaly fragment kostry. Naleziště zůstávalo dlouho nedobytné, protože ve čtyřicátých letech nařídily úřady bažinu v rámci boje s malárií a jejími přenášeči zavézt metrovou vrstvou kamení.  Když se přes ni nizozemští a britští vědci na sklonku loňského roku probili, narazili ve vrstvách starých nejméně 500 let na bohaté naleziště kostí nejrůznějších živočichů. Vydatně je mezi nimi zastoupen i dronte. Na ploše asi pěti hektarů se můžou skrývat kosti desetitisíců ptáků. Co bylo příčinou jejich masové smrti? Kosti pocházejí z dob před příchodem lidí, a tak můžeme ze seznamu podezřelých celkem jistě škrtnout člověka. Vědci spekulují, že se drontové stali obětí série cyklónů nebo choroby. Námořnici a osadníci pak zasadili beztak skomírající populaci poslední ránu.

Zvětšit obrázek
Julian Hume (vpravo) a bažina vydávající svědectví o dávno vyhynulém ptáku.

Vědci doufají, že se jim nakonec podaří izolovat i DNA dronta mauritijského. Malý fragment dědičné informace už vydolovali ze zbytků ohořelého oxfordského exempláře. Vydatnější zdroj se zachovalejší DNA však stále ještě hledají.

A záhada chuti drontího masa? Podle Juliana Huma lze nalézt svědectví o „velmi dobrém mase“ drontů. Tradované „zvedání žaludku“ bylo spíše důsledkem vysokého obsahu tuku. Maso bylo velmi syté a hladovým námořníkům nedalo velkou práci  se jím nechutně přejíst.  

Jaký byl?
Všechny stávající rekonstrukce dronta mauritijského se opírají o obraz vlámského malíře Roelandta Saveryho z roku 1626 a ten rozhodně nepatří k nejpovedenějším. Dřívější pozapomenuté ilustrace zobrazují ptáka na mnohem vyšších nohou a ve vzpřímenějším postavení. Odborníci z toho usuzují, že dronte nebyl tak neohrabaný, jak se ze Saveryho obrazu zdá. Dronte bývá malován s typickými velkými a vystouplými nozdrami. Ale jen proto, že malíři měli jako předlohu mrtvé ptáky, kterým vysychající kůže doširoka otevřela původně malé a nenápadné nozdry. Dronte měl šedé až černé peří, ale nizozemští malíři spodobnili několik bílých exemplářů. Zřejmě se jednalo o vzácného albína.V některých případech se ale jedná o obrazy úplně jiného ptáka – dnes již rovněž vyhynulého bílého ibise (Threskiornis solitarius) z ostrova Réunion.

 


Tajemství halí jídelníček drontů. Podle některých badatelů byl býložravý. Od sedmdesátých let 20. století přežívá omyl amerického ornitologa Stanleyho Templea, podle kterého závisela  klíčivost semen stromu Sideroxylon grandifolium na tom, zda prošla drontovým trávicím traktem. Podle Templa vyklíčil na Mauritiu poslední sideroxylon před třemi staletími, když tu ještě žili dronteové. Nedávno nalezené vyklíčené semenáčky sideroxylonu ale tuto teorii odkazují do říše bajek.

 

Pramen: Nature

Datum: 26.09.2006 19:35
Tisk článku

Paleontologie bezobratlých -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 88 Kč
Paleontologie bezobratlých

Související články:

Poprask kolem čtyřnohého hada     Autor: Stanislav Mihulka (25.07.2015)
Záhada kamenných květů     Autor: Vladimír Socha (15.06.2015)
Nová metoda datování uměleckých děl a pokladů minulosti     Autor: Josef Pazdera (25.03.2010)
Patrí Ida medzi našich pradávnych predkov?     Autor: Dagmar Gregorová (23.10.2009)
Deset vymřelých zvířat, která by se mohla vrátit zpátky     Autor: Stanislav Mihulka (13.02.2009)



Diskuze:

Dodo

Robert,2006-09-28 20:41:21

Doporučoval bych autorům Osla číst, kromě zahraničních impaktovaných periodik, také české časopisy. Nedávno byl v Živě o dodovi (další jméno - docela by mě zajímalo, kde bere autor jistotu, které české jméno je správné, přece nic jako závazná pravidla české nomenklatury nemáme) dost vyčerpávající článek s několika hodnověrnými reprodukcemi a množstvím informací. Autorovy články rád čtu, ale buď by měl zůstat u molekulární biologie aspol. nebo se o tématu, o němž píše informovat z různých zdrojů. Takto mi ten článek přijde zbytečně senzační a psaný víceméně z vody.

Odpovědět


od Lea

Robertovi,2006-10-02 16:37:42

Co jsi chtěl vlastně svým příspěvkem říci? Že ti něco připadá? Mně zase připadá že tvoje připomínka nemá hlavu ani patu. Vytýkáš čerpání ze zahraničních pramenů a dáváš za vzor Živu. To chceš aby byl Osel jako Živa? No tak to si kupuj Živu. A nebo napiš protičlánek. Rozcupuj uvedené informace na cucky ale proboha argumentuj jinak a ne že se ti něco zdá....
Za to u nás dáváme u tabule pětky.
Kantor Leo
PS: Živu taky bereme. A jsem rád že se tady nedočtu to samé jako v Živě. Autorovi děkuji a prosím ho aby na blafaly, kteří se nepodepisují nic nedal.

Odpovědět

a latinske jmeno...

os,2006-09-28 16:53:49

...a latinske jmeno se nezmenilo? Didus ineptus....proc je najednou jmeno blboun nespravne?

Odpovědět


Prečo je zrazu "blboun" nesprávne?

Martin,2006-09-28 20:01:39

... možno preto, lebo je to šovinisticky antropocentrické...

Odpovědět


latinské jméno

Král Kojot,2006-09-28 22:51:16

Validní latinské jméno by mělo být Raphus, ne? Rod o dvou druzích a sice Raphus cucullatus (Linnaeus, 1758) a Raphus solitarius (Selys-Longchamps, 1848).

Odpovědět

S tím stromem je to zajímavé.

Saša,2006-09-27 09:20:02

Hlavně si nemyslím, že objev několika malých stromků likviduje jinak dobře vyargumentovanou hypothesu o závislosti klíčivosti semen konkrétního stromu na průchodu trávícím traktem konkrétního ptáka.
Je zdokumentováno, jak to, že po 300 letech najedenou pár semen vyklíčilo? Jaká to byla semena? Neupravil je někdo? Neprošly náhodně jiným trávícím traktem se stejnými účinky? Nešlo o semena vadná - mutovaná? ...

Odpovědět


Strom

SINCITYMAN,2006-10-02 17:10:27

Píše o to S J Gould v knize Pandin palec....

Odpovědět

Gramatika!!

dinosaurus,2006-09-26 22:25:52

Dronteho, ne dronta!! :-(

Odpovědět


Ne-e

Pán Bů,2006-09-27 09:59:08

Drontea, ne dronteho (podle vzoru pán, neříkáš páneho)

Odpovědět


:)

Martin,2006-09-27 19:17:36

My na Slovensku to máme jednoduchšie - ten dront, toho dronta, tomu drontovi :)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace