Zvětšit obrázek

V oáze na jihu Izraele Yosef Schlein se svým kolegou komáry úspěšně vyhubili. (Photo: Gunter Muller)

Jaroslav Petr na Oslu nedávno zmiňoval fakt, že malárie patří k největším metlám současného světa. Cizopasní prvoci, kteří nemoc způsobují a které přenáší komáři, si každých třicet vteřin vyberou tu nejvyšší daň - lidský život. Přes veškeré úsilí počty lidí nakažených zimničkami neklesají. Naopak, neustále rostou. Zdá se, že existovala jen jedna věc, která dokázala komáry držet na uzdě, bylo to používání DDT. Nyní svitla naděje, že by mohl existovat ještě jeden způsob jak nad komáry a malárií vyzrát.
 

Zvětšit obrázek

Komár rodu Anopheles, mezihostitel zimniček. Po létech neúspěšného boje s malárií svitla naděje. Spojencem by se nám mohla stát komáří slabost pro sladkosti.

Že nám krev sají jen komáří samičky je dobře známo. Mají k tomu důvod. Chtějí klást vajíčka a k tomu potřebují proteiny, hodně proteinů. Málo se ale píše o tom, že tito miniaturní upíři si rádi smlsnou i na něčem sladkém. I to má svůj důvod. Létání  je energeticky náročné a takový špás vyžaduje energii. Hodně energie. Sladký nektar z květů, sladká šťáva vylučovaná listy nebo stonky jsou k tomu ideální.
 

 
 
Prof. Yosefa Schleina s jeho kolegou Günterem Müllerem, oba z oddělení parazitologie na Hebrejské universitě, napadlo, že by moskytího mlsání mohli zneužít.
K pokusu si vybrali oázu na jihu Izraele, kde je po většinu roku sucho a kde některé rostliny rostou sezónně a roztroušené stromy kvetou po většinu roku. Schlein předpokládal, že v době strádání se komáři budou orientovat právě na stromy akácie. Volba pro oázu ale padla hlavně proto, že se jedná o izolovanou komáří populaci, což dovoluje experiment vyhodnotit. Výsledky tu nemá šanci zkreslit nějaká jiná migrující komáří populace. V dané lokalitě postříkali porost akácií sladkou šťávou. Byl v ní ale přimíchán insekticid Spinosad. Poté, co vědci sladký roztok na stromy rozprášili, komáři vymizeli. Tu a tam se jim ještě nějaké komáry podařilo odchytit ale ukázalo se, že to jsou jen nově narození jedinci, jež postřik časově minul. Opakovaným postřikem se vědcům podařilo komáry v celé oáze prakticky vyhubit.
 

Zvětšit obrázek

Aby se Afrika uživila, rozšiřují se zde ohromné plochy zavlažovaných rýžovišť. Ty ale paradoxně nejsou z pohledu šíření malárie rizikem. Plošně tyto plochy stříkat insekticidy je hloupost. Problémem jsou rostliny v okolí těchto rýžovišť. A to ještě jen některé druhy rostlin.

Schlein tvrdí, že v suchých oblastech jsou v době sucha klíčové pro komáry právě ony rozptýlené stromy a křoviny. Jsou útočištěm komárů proto, protože zde mají dostatek energie ve formě sladkostí. A že právě to je komáří achilova pata. Ukázalo se, že i když komáři mají k dispozici celou řadu kvetoucích květin a stromů, slabost mají jen pro některé z nich.
 
 
Jednou z významných komářích občerstvovacích stanic jsou ovocné stromy. Postřik sadů je proto, podle Schleina zvláště vhodný. Kontaktní insekticid Spinosad, který vědci do cukerného roztoku přimíchali, by z ekologického hlediska neměl být problémem. Hlavně proto, že při tomto způsobu aplikace je ho třeba podstatně méně. Navíc jde o přípravek, který v zemích EU (a také u nás) se již používá zhruba čtyři roky. Například v boji s třásněnkami. Jeho výhodou je, že má snížený škodlivý efekt na celou řadu hmyzích druhů a vykazuje nízkou toxicitu pro ptáky a savce.
 
 
Podle izraelských autorů je tato metoda především vhodná pro pouštní oblasti a savany. To by se z našeho pohledu mohlo zdát jako nevýhoda. Opak je pravdou protože tento druh boje s komáry by se tedy měl dát uplatnit v celé subsaharské Africe. Tedy v oblasti, kde je malárie na vzestupu a je zde ještě větší hrozbou, než jakou byla v minulosti. Jde totiž ruku v ruce s nárůstem zavlažovaných ploch. Aridní a semiaridní oblasti představují polovinu všech obdělávaných ploch. Podobně je tomu v Pakistánu, kde jsou připravovány velké zavlažovací projekty. Je nasnadě, že i tam si malárie začne vybírat svou vyšší daň.
 
Skoro se ani nechce věřit tomu, jak jednoduchá věc by mohla mlarickým oblastem přínést ulehčení. Mají-li pánové z Jeruzaléma pravdu, tak není daleko doba, kdy se v Africe začne s plánovitým vysazováním stromů. Těch stromů, které jsou atraktivní pro komáry. A ty se pak už jenom budou pravidelně stříkat „cukrovou vodou“. 

Zvětšit obrázek

Pakomár rodu Culicoides. Přenašeč nemoci modrý jazyk (katarální horečka ovcí), která do letošního roku patřila spíše k sub-saharským chorobám.

I když to tak může vypadat, nejde jen o Pakistán a Afriku. I my se můžeme brzo divit stejně, jako se divili odborníci z laboratoře v Pirbright ve Velké Británii. Zmíněná laboratoř je referenčním pracovištěm, které má Evropská unie pro některá virová onemocnění. Zpráva tohoto pracoviště se týká „jenom“ onemocnění hospodářských zvířat (skotu a ovcí). Jde o virovou chorobu, které se lidově říká modrý jazyk. A teď k tomu podstatnému. Jde o chorobu, kterou roznáší hmyz sající krev. Jde o specifický hmyz – pakomáry rodu Culicoides. Mělo se za to, že se tento druh v našem klimatickém pásmu nevyskytuje. Až do letošního roku to byla pravda. Jenže letos v létě se uvedená choroba vyskytla na území Nizozemí. Zasáhla padesát farem, překročila hranice do Belgie, Německa. Doložena je nákaza u více než tří tisíc kusů skotu. V uvedených oblastech je  zastaven veškerý obchod s dobytkem, inseminačními dávkami a mimoevropské země zvažují o vyhlášení zákazu dovozů masa z Německa, Belgie a Nizozemí.

Vědci se přou o to, jak se tato nemoc mohla do Evropy dostat, když se zatím jednalo o záležitost sub-saharské Afriky. Jde zřejmě o to, že s oteplováním Země se teplejší klima posunuje do severnějších oblastí a s ním i parazité a jejich choroby. Dost možná, že v těchto souvislostech i naši cukrovarníci najdou nečekaný odbyt pro svůj produkt.