Meteorit zabil dinosaury. Hodně lidí si z celých dějin Země pamatuje právě tohle. Jak už to ale s podobnými učebnicovými pravdami bývá, je to skoro jistě celé hloupost. Především, dinosaury nikdo nezabil. Ptáci jsou dinosauři, asi tak jako my jsme savci. Ptáci jsou všude kolem nás, dinosaury tudíž zatím netřeba pohřbívat. Na přelomu křídy a třetihor se ale opravdu odehrálo něco významného, totiž jedno z masových vymírání, kdy v relativně krátkém čase z fosilního záznamu zmizelo okolo 50%, dle některých odhadů až 2/3 všech druhů.
Pokud vynecháme očividně nesmyslné blábolení o právě probíhajícím „šestém masovém vymírání“, které by ve skutečnosti nejspíš vůbec nebylo ve fosilním záznamu patrné, je událost na konci křídy zatím poslední nápadně hromadné vymírání, které naši planetu potkalo. Ve fosilním záznamu je vidět proklatě dobře. Kompletně vymřeli třeba pterosauři, plesiosauři, mosasauři amoniti, rudisti, inoceramidi, těžké ztráty utrpěli dinosauři, vačnatci, plankton nebo ostnokožci. Naopak vcelku v pohodě neklidný příchod třetihor zvládli placentální savci, „šupinatí plazi“ a obojživelníci. To je právě velká potíž všech teorií o masových vymíráních, totiž jejich podivná výběrovost. Dá docela práci si představit, co mohlo kupříkladu vybít většinu vačnatců a přitom příliš nepoškodit choulostivé obojživelníky.
Druhý kritický bod všech úvah o masových vymíráních je jejich časový průběh. Všechna masová vymírání proběhla hodně dávno. Proto z fosilního záznamu bohužel nejde a možná nikdy nepůjde poznat, jestli konkrétní vymírání trvalo 50 nebo 50 000 let. To je právě ale klíčová záležitost, která by nám odpověděla na spoustu otázek.
Přes zmíněné problémy jsou masová vymírání oblíbená a hojně studovaná. Je to sice především lechtivé téma, po kterém rád sahá bulvár nebo zelení proroci posledního soudu, přesto ale zůstává dost prostoru pro zajímavou a často i překvapivou vědu. Na výroční konferenci Geological Society of America v Philadelphii před pár dny Gerta Keller z Princetonu se svými kolegy prezentovala nové poznatky významně podporující představu, že meteorit, jenž vyhloubil slavný kráter v Chicxulubu na Yucatánu, s vymíráním na konci křídy přímo nesouvisí.
Masová vymírání se pochopitelně nestudují na dinosaurech, těch se vlastně nenašlo nijak moc a jsou jen někde. Mnohem lepší jsou mořské mikroorganismy. Křídových sedimentů je spousta a s mikroskopem v nich uvidíte vymírání mnohem líp, než u dinosaurů. Detailní průzkum mořských sedimentů ze samotného kráteru Chicxulub, od řeky Brazos v Texasu a z výchozů v severovýchodním Mexiku odhalil, že chicxulubský meteorit trefil Zemi přibližně 300 000 let před masovým vymřením. Badatelé na všech uvedených lokalitách studovali mořské mikrofosilie v sedimentech nad a pod vrstvou se stopami dopadu meteoritu, který po sobě zanechal spousty skleněných kuliček. Kupodivu nenašli žádné konkrétní vymření, které by bylo možné připsat na účet Chicxulubu. Chicxulubský meteorit sám o sobě podle všeho neměl na mořský plankton prakticky žádný vliv.
Co tedy způsobilo vymírání na konci křídy? Podle Gerty Keller velkou měrou přispěla gigantická sopečná činnost v indickém Dekkánu, kde se právě na konci křídy vylilo ohromné množství lávy. Vzhledem k tomu, že stále ještě vězíme v módní vlně „změny klimatu“, tak se i komentáře ke zmíněnému výzkumu nesou v tomto duchu, takže už poněkud vyčpěle vyznívají jako moralistické bububu.
Dekkánské sopky podle nich dlouhodobě vypouštěly „skleníkové plyny“, došlo ke „změně klimatu“ a „rozvratu globálního ekosystému“ a nakonec všechno umřelo, údajně snad v důsledku dopadu dalšího, dosud neobjeveného meteoritu. Keller bohužel také mimo jiné podlehla pokušení vyvozovat z masového vymírání strašáky pro dnešní dobu. Rozdíl mezi dvěma třetinami druhů vymřelých koncem křídy a 0, 000 2% druhů vymřelých v historické době podle štědrých odhadů ji zřejmě nechává chladnou.
Navzdory alarmistickým frázím bude věc asi složitejší. Jiné výzkumy dokládají, že v Dekkánu se láva vylévala rychle a mohutně a zároveň dosud nebyl objeven jiný věrohodný kráter z konce křídy, který by bylo možné obvinit z masakru křídové diverzity. Na konci křídy se podle všeho rozhodně soptilo, oteplovalo, ochlazovalo a padaly nějaké meteority, jen zatím není úplně jasné, co z toho způsobilo to nešťastné masové vymření. Model vymírání s bouchnutím meteoritu byl hezky jednoduchý. Bohužel až moc. Pro vymírání na konci křídy nejspíš stačit nebude.
Pramen: Annual Meeting of the Geological Society of America, Philadelphia, Wikipedia.
Co zbylo z dinosaurů?
Autor: Jaroslav Petr (13.11.2006)
Diskuze:
