Pravěkou DNA ničí muzea  
Za padesát let v muzeu zmizí z kostí stejně DNA jako za tisícletí, jež kost strávila v zemi.

 

Zvětšit obrázek
Když naši předci malovali tohoto pratura, bylo pratuří DNA kolem nich habaděj. Dneska je to vzácnost, o kterou se zjevně nestaráme dost dobře.

Paleoantropologa si většina lidí představuje jako dobrodruha typu Indiana Jonese. Je to odvážný chlapík cestující odlehlými pustinami. Proniká do temných zákoutí hlubokých jeskyní a přináší odtud zlomky kostí našich dávných předků, aby dal dohromady historii lidského rodu. Romantické představy však berou za své. Odborníky na vývoj člověka a jeho živočišných předků budeme stále častěji vídat ve sterilních overalech, s návleky na botách, s tváří zakrytou rouškou a s rukama v chirurgických rukavicích.

Zvětšit obrázek
Sterilní práce při vykopávkách se stane zřejmě standardem. Jinak přijdeme o velmi cenný materiál a informace.

Nechrání tak sebe, ale kosti a zuby obsahující zbytky dědičné informace dávných obyvatel Země. Každá kapka  potu nebo otisk palce objevitele je zdrojem kontaminace, jež může znehodnotit výsledky následných genetických analýz.

 

 


Ani po přenesení do vědecké pracovny nebo po uložení kostí v depozitáři není o DNA dobře postaráno. Dokazuje to studie Evy-Marii Geiglové z Ústavu Jacquese Monoda v Paříži, která zkoumala DNA z kostí jednoho a téhož pratura vyzvednutých ze země s odstupem 57 let. Část kostí byla vykopána v roce 1947, tradičně konzervována a uložena v muzejní sbírce. Část kostí byla vykopána v roce 2004 za sterilních podmínek a uskladněna při -20°C.

Zvětšit obrázek
Muzejní sbírky jsou „spalovny“ DNA. Teplota ve sbírkách je příliš vysoká, než aby to molekuly DNA přežily.

Kosti jsou staré 3 200 roků. Všechny snahy o izolaci DNA z kostí vykopaných v roce 1947 selhaly. Ze všech  kosti vykopaných v roce 2004 se  izolace DNA zdařila. O obsahu DNA tedy nerozhodovalo tisícileté stáří a podmínky, v jakých kosti ležely v zemi, ale především to, jak se s nimi po vykopání zacházelo.
„Za 57 let v muzeu se rozložilo stejné množství DNA jako za předešlých 3200 let v zemi,“ řekla Geiglová pro Nature.

 

 

Největší problém vidí francouzská genetička v čistění kostí. Ty jsou často hozeny do lázně a voda zanáší do jejich pórů genetickou kontaminaci. Zároveň vymývá fragmenty původní DNA z kostí. Paleontologové a archeologové by si tedy měli sednout do lavic a naučit se něco z molekulární genetiky –tedy aspoň to, jak napáchat na pravěké DNA co nejméně škod. Podle známého švédského paleogenetika Svanteho Pääba ale nacházejí genetici usazení v laboratořích s „polními vykopávali“ jen málokdy společnou řeč.

 

Pramen: PNAS, Nature

Datum: 10.01.2007 08:55
Tisk článku

Související články:

Poprask v paleontologii: Hallucigenia má konečně hlavu.     Autor: Stanislav Mihulka (26.06.2015)
10 + 1 nejstrašnějších dravců v dějinách naší planety     Autor: Vladimír Socha (02.01.2012)
Přišli jsme o torosaura?     Autor: Vladimír Socha (19.07.2010)
185 let dinosauří paleontologie     Autor: Vladimír Socha (22.02.2009)
Jak dinosauři ovlivnili heraldiku a mytologii     Autor: Vladimír Socha (09.01.2009)



Diskuze:

do lihu

CC,2007-01-10 21:37:33

a bude to v poho

Odpovědět

Archeologie

richard,2007-01-10 15:39:15

Má to vůbec cenu, dělat nějaké vykopávky.

Archeologové dnes mluví o tom, že podnikají už jen záchranné výzkumy, na místech, kde by jinak historické informace zničili vykradači hrobů či moderní obchoďák. Kdekoliv jinde je lepší počkat na modernější technologie, které s nalezenými artefakty zacházejí co nejšetrnějším způsobem.

Paleontologové by se měli přiučit

Odpovědět


Ruzne technologie

Guinan,2007-05-21 02:31:52

No nevim, ja tomu psanemu moc neverim, tedy jsem ochatna uznat fakt, ze zachazeni s nalezem - konkretne kosti ma jisty vliv na material, neni ale pravdou, ze neni mozne vse uchovat bez znamek ztraty DNA, pokud by to byla pravda, musela by kazda spermobanka porad hledat nove darce, opravdu to nedelaji a to z duvodu, jakym je material ulozen a to ne jen z duvodu samotne DNA, myslim, ze je v celku jasne, ze tvzeni o neexistenci te moznasti je drobet mimo misu. Dnes se poznatky o DNA vyuzivaji napriklad v kriminalistice, kdy pomaha dosetrit stare pripady, coz rovnez drobet ke clanku nesedi.

Osobne ja si myslim, ze to co jsem videla na archeologickych vyzkumech to rovnez potvrzuje, celkem chapu, ze uvnitr kamene se nic nezmeni, ve vlhke pude ale ano, napriklad takove sklo pekne zkoroduje - o vlivu prostredi na kosterni pozustatky tedy nemuze byt ani rec.

Podivejte se, kdyz nekde venku najdete kost, vsimne te si jak na ni priroda zapracovala.

Odpovědět

..jsem jim to davno rikal,

jara cimrman,2007-01-10 14:41:42

...tem archeologum.....dete se s tim zahrabat, dyl to vydrzi, neposlechli.....ted to maji....malokteri taky meli navleky na botach...potu tam moc nebylo, to voni se zase moc nepretrhli s tim kopanim, platili jim to vod hodiny....Vas Jara Cimrman.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace