Charles Frederic Gerhardt, eliminoval nežádoucí účinky účinné látky (salicinu) alkáliemi. Dal tak vznik dnes nejrozšířenějšímu léku – aspirinu.

Aspirin vděčí svým účinkům látce, která se vyskytuje v listech a kůře některých rostlin, například vrby, tužebníku jilmovém,.. Využívání těchto znalostí k léčebným účelům lze vystopovat až do pátého století před Kristem. Znalosti o léčivých účincích této látky při horečce a bolestech byly ale společně s úmrtím Řeka Hippokrata (460-377 let před Kristem), na dlouhou dobu zapomenuty. Znovuobjevení léčebných účinků kyseliny salicylové se přičítá anglikánskému knězi a je datováno rokem 1758. Látku, která je za léčivé účinky v rostlinách odpovědná, se podařilo získat až v roce 1820. Tehdy izolovali látku salicin - předchůdce dnešní bohaté rodiny salicylátů, ke které patří i náš zmíněný aspirin.
Léčba salicinem ale s sebou přinášela žaludeční nevolnosti a zvracení. Mnoho badatelů se snažilo zmírnit nepříznivý účinek neutralizací kyseliny alkáliemi. Podařilo se to až chemikovi jménem Charles Frederic Gerhardt. Přidal acetyl chlorid k salicylátu sodnému a svůj postup publikoval v roce 1853.

Zvětšit obrázek

Aspirin

Aspirin tedy patří k nejstarším lékům. Dnes jej bereme abychom se zbavili bolení hlavy, s jeho pomocí si snižujeme riziko zánětlivého onemocnění kloubů – artritidy. Hodně je i těch, kteří aspirin berou kvůli snižování srážlivosti krve a aby jim pomohl od rizika infarktu myokardu.
Že nám aspirin zachraňuje život při vývinu poruchy zvané preeclampsia v době jejich pregnance. Nedávno jsme na Oslu psali o tom, jak Angličané u něj objevili dokonce protirakovinný efekt, který ochrání ty, jimž špatně funguje svěrač mezi žaludkem a jícnem, což se projevuje častým pálením žáhy. Mohlo by se zdát, že už na účincích aspirinu je všechno vyzkoumáno, a že už nás tento lék nemůže ničím překvapit. Opak je pravdou.

Zhruba před půl rokem přišli američtí a čínští vědci na to, že aspirin může zabránit ztrátě sluchu ke kterému dochází při léčbě antibiotikem gentamicin (gentamicin je jedno z nejpoužívanějších aminoglykosidových antibiotik). Uvedený poznatek vedl k apelaci na světovou komunitu lékařů, aby pacientům, které léčí antibiotikem, předepisovali současně aspirin.

Zvětšit obrázek

Brigham and Women"s Hospital, Boston, Massachusetts. Zde probíhal výzkum, který odhalil, že aspirin zabraňuje vzniku astma.

Koncem loňského zase vědci studující rakovinu poukázali na to, že u žen, které užívaly aspirin, se vytratil zlý efekt grilovaných jídel a klesl jim výskyt rakoviny prsu. Zřejmě to souvisí s ovlivněním účinku enzymu N-acetyltransferázy. Enzymu, který má v náplni práce likvidaci heterocyklických sloučenin. Ty se v našich tělech hromadí s rostoucí oblibou grilovaných jídel a stávají se vážným rakovinotvorným problémem.

Dnes výčet účinků aspirinu doplníme o další. Aspirin si na své konto připsal další body. Tentokrát se to týká schopnosti preventivně bránit vzniku astma. Jde o zcela nový poznatek o kterém se můžete dočíst v právě vycházejícím druhém letošním čísle časopisu The American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine. Jde o výsledky výzkumu Američanů Tobiase Kurtha a jeho pěti kolegů.

Pokus
Lékaři sledovali osoby ve věku od 40 do 84 let. Každou ze sledovaných osob pozorovali déle než 4,9 let. Šlo o velmi rozsáhlou studii v níž se ocitlo více než dvaadvacet tisíc osob. Polovina z nich užívala aspirin, druhá ne. Mezi 11 037 lidskými „pokusnými králíky“, kteří aspirin užívali, se vyskytlo 113 nových případů astma. U osob z kontrolní skupiny (místo aspirinu polykaly placebo), jich onemocnělo 145.

Statisticky vzato, podávání aspirinu snížilo riziko nově zjištěných případů onemocnění o 22 procent. Podle autorů studie to dokazuje, že aspirin je u dospělých zdravých osob schopen snížit riziko, že onemocní astmatem.
Na otázku, kterou vedoucímu projektu položil reportér kanadského veřejného media, zda by aspirin mohl také zlepšovat symptomy u pacientů u nichž nemoc již v plné míře propukla, Kurth odpověděl: „Na toto nemohou výsledky našeho pokusu dát uspokojivou odpověď, neboť to nebylo předmětem šetření. Pokud k tomu ale mám vyslovit svojí domněnku, nepředpokládám, že by aspirin mohl zpětně zvrátit astma u osob u nichž se již vyvinulo.“

Na rozdíl od dospělých, u dětí aspirin jako prevence astma nefunguje.

S ochranným efektem aspirinu lze tedy počítat jen u zdravých lidí. I když není znám fyziologický mechanismus, jakým aspirin tohoto ochranného účinku dosahuje, autoři studie nepochybují o tom, že za tím stojí právě účinek aspirinu. K jejich přesvědčení je vede fakt, že ostatní vlivy o nichž se ví, že se na vzniku astma podepisují (kouření, věk a index hmotnosti), se jim v tomto pokusu podařilo vyloučit.

Z pohledu možné prevence proti nemoci, která v populaci postihuje asi čtyři až 11% jedinců, by se objev nového účinku aspirinu mohl stát významným zjištěním. Jsou tu ale dvě skutečnosti, které nám radost poněkud hatí. Bohužel, na rozdíl od dospělých, to s účinky aspirinu u dětí tak slavné není. U nich se preventivní vliv aspirinu stírá. Podíl těch, kterým aspirin ve věci astma v dětském věku prospěl, byl významně menší než u dospělých. Tou druhou záležitostí je již dříve pronesená zmínka o tom, že u osob které již astma mají, tak že u nich toho aspirin už moc nezmůže, nebo může i škodit. Zřejmě proto je také v opatrném duchu vedeno i závěrečné vyjádření Tobiase Kurtha: „Na to, abychom lidem mohli braní aspirinu jako preventivního opatření proti astma doporučit, tak na to je zatím brzo“.

Pramen: American Thoracic Society