Vesmírné agentury USA, Evropy , Číny a, Japonska a Indie oznámily že se pustí do výzkumu možného využití sluneční soustavy. První na řadě by měl být zase Měsíc a poté i Mars. Opuštění ochranné náruče Země ale pro cestovatele s sebou nese riziko. Je jím záření. Tým vědců z Rutherford Appleton Laboratory se chystá postavit experimentální magnetický štít, který by novodobé dobyvatele během jejich cesty mezi planetami chránil. Se svým plánem seznámila v tomto týdnu své kolegy Ruth Bamford na setkání astronomů v anglickém Prestonu.
Kosmické záření, které se šíří ze Slunce může způsobit astronautům akutní onemocnění ale také smrt. Mezi lety 1968 až 1973, astronauti z Apolla, kteří vystoupili na Měsíc byli v kosmu jen asi 10 dnů a byli rádi, že se v té době Slunce chovalo slušně a že zrovna nespustilo svoje občasné erupce, vrhající do okolí smrtelné dávky radiace. Když se na to díváme s odstupem času, tak Neil Armstrongův krok na Měsíci byl vlastně dost velkým hazardem, který mohl skončit zcela jinak.
Na mezinárodní orbitální stanici mají nyní její obyvatelé k dispozici modul se silnou ochrannou stěnou, kam se v případě erupce mohou uchýlit. Problém se tím ale nevyřešil. Dopravit do kosmu velké a hmotné předměty je ekonomicky neúnosné. Posádka ale nemůže být natěsnaná v malém prostoru věčně. Navíc se ukázalo, že malé dávky radiace po dlouhou dobu jsou stejně nebezpečné, jako náhlé ozáření jednorázovou velkou dávkou.
Na Zemi takové problémy nemáme. Chrání nás totiž silná vrstva atmosféry a magnetické pole Země. Na Oslu jsme o něm psali například v článku Tisíce bublin přehřátého plynu .
Magnetické pole zasahuje daleko od Země a vychyluje ty nejnebezpečnější hmotné částice z dráhy tak, že nás míjejí. Vědci z Rutherford Appleton Laboratory chtějí vyrobit obdobný ochranný štít v malém. Hodlají laboratorně ověřit, zda vychylovací štít bude schopen osádky vesmírných lodí chránit. V projektu hodlají využít poznatků o supravodivosti a techniky, kterou vědci vypracovali k jinému účelu, a sice při své snaze ovládnout jadernou fúzi.
Pramen: Royal Astronomical Society.
Diskuze:
Velká hmotnost
H5N1,2007-04-23 13:21:53
Jedna věc je myšlenka, ale zařízení na generování magnetického pole není zrovna záležitost několika gramů. Navíc není prokázáno, jak takové magnetické pole působí na lidské zdraví, pravděpodobně by pak byl potřeba ještě přídavný magnet, což by hmotnost systému ještě zvýšilo
Není to naopak?
pavelm,2007-04-20 16:12:41
Nebylo naopak prokázáno, že malé dávky radiace po dlouhou dobu neškodí?
Smutna vize
Jara,2007-04-20 16:27:41
Malé snad by nemusely skodit,ale az se jednou zastavi rotace zemského jadra, prestane take fungovat nas ochranny stit pred zarenim ze Slunce. Experti se shoduji v tom, zeto bude konec. Nejprve slunecni vitr postupne odvane atmosferu a zareni vykona zbytek.
na to jsem se neptal
pavelm,2007-04-20 18:05:32
O to mi nejde. Jde mi o to, že dřív se mělo za to, že vliv radiace se sčítá za celý život, ale ukázalo se že to byl omyl.
Dávka rozložená do delšího času je méně nebezpečná
Vladimír Wagner,2007-04-20 18:12:43
Jestliže dostanete dávku stovky mSv v krátkém období, dostanete nemoc s ozáření a budete mít problém se z toho vylízat. Pokud dávka přesáhne 1 Sv už jste ohroženi na životě (viz například lide zasahující v prvních hodinách havárie v Černobylu. Pokud ovšem dostanete davku stovky mSv rozloženou do jednoho roku, zvýší se u Vás pouze riziko rakoviny a to značně méně než u trochu silnějšího kuřáka. Takové dávky běžně dostávají kosmonaouti na ISS. Limita, která je dodržována NASA v hranicích okolo 2 Sv za víceletou činnost kosmonauta by ho jako jednorázová dávka spolehlivě odrovnala. Více si můžete o tom přečíst na adrese hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/vlivzareni/vlivzareni.html
Buňky se totiž dokáží regenerovat.
Jára nejspíše nemá pravdu
Vladimír Wagner,2007-04-20 18:22:37
Jak Venuše, tak i Mars mají atmosféru a Venuše tedy hodně hustou. Zároveň obě planety nemají magnetické pole. Tedy, při vymizení magnetického pole u Země by se radiační situace nijak radikálně nezhoršila. Jak jsem psal níže, dominantní vliv pro ochranu lidí na povrchu má atmosféra. Diametrálně by se ovšem změnila situace kosmonautů na ISS. Ty chrání pouze magnetické pole Země.
Ano, konečně
Jita,2007-04-20 11:17:37
S touto myšlenkou se koketuje již delšídobu, ale teprve nyní se ji konečně pokusí ověřit laboratorně. Myšlenka toje zajímavá proto, protože by dovolila například stálé stanice na Měsíci...
Uplatnění
Ruda Janik,2007-04-20 11:24:37
Škoda, že neuvádí více podrobností. Ale díval jsem se, a ani v primárních pramenech toho vic není. Stejně je ale zajímavé, jak technika vyvinutá pro potřeby řízené fúze může najít uplatnění někde úplně jinde...
Stanice na Měsíci
Vladimír Wagner,2007-04-21 13:41:09
Magnetické stínění je velice náročné. Magnet musí být supravodivý, což v současnosti znamená heliové teploty a příslušné chlazení. Myslím, že u základen na Měsíci se k ochraně spíše použije ukrytí základny pod dostatečnou vrstvu měsíčního regolitu. Bude to jednodušší.
Rozkřiklo se to :)
Anton,2007-04-20 10:39:55
Použít magnetické pole je zajímavá myšlenka. Všako ní dnes již informuje také DailyScience.
Jen se divím, že to nenapadlo někoho odzkoušet v laboratoři dříve...?
magnetosféra
Ruda Janik,2007-04-20 10:35:01
Magnetosféra nedovoluje částicím ze Slunce ani ze vzdáleného vesmíru pronikat k zemskému povrchu. Aurorální elektrony mají energie mezi 1 000 – 10 000 eV (podobné energie mají i protony v magnetickém chvostu).
Protony mohou mít ale ještě mnohem vyšší energie – například v prstencovém proudu 20 000 – 100 000 eV nebo ve vnitřním radiačním pásu 10 – 100 MeV.
Stručně se dá tedy říct, že magnetosféra je oblast s vysokoenergetickými částicemi, u nichž nejsou výjimkou rychlosti dosahující desetiny rychlosti světla. Tyto energie a rychlosti jsou ale ve vesmíru vcelku běžné.
Magnetosféra sice nedovoluje částicím ze Slunce ani ze vzdáleného vesmíru pronikat k zemskému povrchu ale je tu výjimka. Ta je důkazem, že magnetosféra funguje. Tou výjimkou je pronikání částic podél siločar – jinak řečeno to znamená do polárních oblastí. Po erupcích jejich interakce s atmosférou můžete spatřit jako polární záři.
Ještě důležitější je pro ochranu Země atmosféra
Vladimír Wagner,2007-04-20 17:57:37
Všechny částice z mezihvězdného prostoru (mají energii větší než stovky MeV - jen ty se dokáží prodrat přes sluneční vítr) pronikají přes magnetické pole Země a zachycuje je až atmosféra. V ní vytvářejí spršky částic, z nichž téměř všechny jsou zachyceny, pouze miony se dostávají až na povrch. Pokud by magnetické pole nebylo, množstí kosmického záření na povrchu Země by se příliš nezvýšilo. Kdyby měl Mars hustější atmosferu (srovnatelnou s hustotou atmosféry Země), nebyl by z pohledu radiace pobyt kosmonautů na jeho povrchu problémem i při zanedbatelné velikosti jeho magnetického pole.
Magneticke pole.
nezmar,2007-04-20 09:48:12
Nejnebezpecnejsi castice jsou snad vysokoenergerticke fotony. A ty nemaji naboj a tak ne magneticke pole pusobit nebude.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
