Ochranou k vyhubení?  
Zařazení živočicha na seznam chráněných organismů představuje akutní hrozbu, z které se nově chráněný druh už nemusí vzpamatovat. Legislativa má „nežádoucí vedlejší účinky“. Co s ní?

 

 

Zvětšit obrázek
Želvu egyptskou stálo zařazení na seznam CITES polovičku celé populace.

Konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy známá také jako CITES (Convention on International Trade in Endangered Species)  byla uvedena v akci v roce 1975 se zjevně bohulibým záměrem chránit organismy ohrožené vyhubením. Nyní se ukazuje, že má „nežádoucí vedlejší účinky“.

 

 

 

Nový druh nelze zařadit na seznam „včera“. Jako všechny procedury, to chce svůj čas. A právě období od vyhlášení ochrany do chvíle, kdy tato ochrana skutečně vejde v platnost, je pro nově chráněný druh kritické. Obchodníci a lovci chtějí dohonit, co zmeškali a užívají si „nechráněného“ statutu organismu do poslední chvíle. Výsledkem je to, že lov a obchod s ohroženým druhem těsně před vstupem jeho ochrany v platnost dramaticky stoupá.

 

 

 

Pár příkladů za všechny. Želv egyptských žilo už asi jen 5 500 kusů, když byly zařazeny podle CITES mezi ohrožené druhy. Než stačil tento bohulibý čin vstoupit v platnost,. Bylo legálně zabito 2800 těchto želv. Půlka populace byla rázem v nenávratnu. Vstup mezi chráněné živočichy byl tragický i pro kočku slaništní. Těsně před nástupem platnosti její ochrany se jich oficiálně zabilo 5 500. To je desetina populace.

 

 

 

 

Zvětšit obrázek
Kočka slaništní vyvázla ze zařazení na seznam CITES laciněji. Zaplatila jen desetinou populace.

Pokud máme nějaký lék s nepříznivými vedlejšími účinky, tak jej zakážeme, i když třeba většině pacientů pomáhal. Příkladem může být vakcína RotaShield vyvinutá v 90. letech z defektního opičího rotaviru. Prakticky všechny děti se nakazí rotaviry ještě před dovršením věku pěti let.

 

 

 

 

 

Zvětšit obrázek
Lék nebo vakcínu s nežádoucími vedlejšími účinky nekompromisně zakážeme. Co s CITESem?

U většiny proběhne infekce bez vážnějších následků. Pokud se dostaví komplikace, jde do tuhého. Podle statistik Světové zdravotnické organizace jsou rotaviry zodpovědné až za 70% všech průjmových onemocnění, jež skončí hospitalizací nemocného dítěte. Vážný problém představují rotaviry  především v třetím světě. Ale ani děti v ekonomicky vyspělých zemích nejsou rotavirové hrozby ušetřeny. Ve Spojených státech skončí ročně s rotavirovou infekcí v nemocnici asi 55 000 dětí. Počty obětí na životech se v USA počítají na desítky.

 

 

 

 

Celosvětově dosahuje počet obětí rotavirů každoročně děsivého čísla kolem 500 000. Když byla v roce 1998 schválena očkovací látka RotaShield a zdálo se, že se situace obrací k lepšímu. Bohužel, už po devíti měsících výrobce vakcínu stáhl z oběhu, protože se zdálo , že u očkovaných dětí mírně zvyšuje riziko vzácného „zauzlení“ střev.

 

 

 

 

Jedna z půlmilionu obětí, které si rotaviry ročně vyžádají.

Svět zůstal bez vakcíny a rotaviry opět zabíjely. Teprve  koncem roku 2005 byly úspěšně otestovány dvě nové očkovací látky, u kterých se komplikace RotaShieldu nevyskytly. Tak zásadoví jsme, když jde o ochranu lidských životů. Než bychom riskovali možnou smrt desítek dětí, tak raději zakážeme vakcínu, která by jich za tu samou dobu zachránila až tři miliony. Budeme stejně důslední i v ochraně zvířat? Asi těžko. CITES zůstane v akci i se svými „nežádoucími vedlejšími účinky“. Zjevně si vybereme menší zlo. A tak se nabízí otázka. Měli by se poučit ochránci přírody od zdravotníků a nebo zdravotníci od ochránců zvířat?

  

Pramen: Nature, NEjM, WHO

 

 

 

Datum: 31.05.2007 10:06
Tisk článku

Velké vymírání na konci křídy - Socha Vladimír
 
 
cena původní: 289 Kč
cena: 249 Kč
Velké vymírání na konci křídy
Socha Vladimír

Diskuze:

-

Zdeněk Jindra,2011-10-12 14:46:12

Výrobci léků ani FDA rozhodně nejsou zásadoví. Jsou to nesmírní pokrytci, když kvůli vlastní bezúhonnosti nechají umřít tolik dětí. Bohužel házení odpovědnosti na anonymní dav je pro kapitalistický systém příznačné, bohužel ale dobře zabírá a odpovědnost za 499900 mrtvých dětí nikoho nezajímá.

Odpovědět

Wollemia a exkluzivita zisku

Martin,2007-06-01 19:02:04

V prípade Wollemie sa na to išlo v podstate správnym spôsobom, aspoň podľa mňa, aj keď má to istý háčik. Ochrancovia sa snažia namožiť ju a pustiť medzi ľudí. Na druhej strane - kto si môže dovoliť dať za jednu rastlinu cca 8000 Sk,-? Ja určite nie. Na Flóre v BA som prehodil pár slov s kočkou z firmy, ktorá Wollemiu predáva a podľa jej tvrdenia ich firma z toho nemá takmer nijaký zisk, všetko zhrabnú tí v zahraničí. Ale to je tým, aká je Wollemia lukratívna.
Teoreticky by nebol problém namnožiť aj u nás desaťtisíce kusov a predávať ich - čo ja viem - za 500 Sk, problém je v tom, že niekto tomu právnymi kľučkami bráni, aby si zabezpečil EXKLUZIVITU ZISKU.

Odpovědět


Ano, víme proč?

Colombo,2007-06-01 23:13:32

BYZNYS! Všude je a bude BYZNYS. Peníze mají v našem světě PŘÍLIŠ velkou moc. Svoboda? Koho zajímá svoboda? Důležité jsou prachy.

Odpovědět

..si dovedu predstavit,

jara cimrman,2007-06-01 18:39:22

....si dovedu predstavit, jaky krasny upozorneni na lukrativni kseft, musi byt uvedeni jakehokoliv druhu na Seznam vzacnych druhu....a ta cena jak hned vyleti nahoru!!...dneska, kdyz VZACNY a nebo ohrozeny, tak jedine vyjadritelny v dolarech....Vas Jara Cimrman, byvaly krotitel cirkusu Krakowiak

Odpovědět

re:Povolit padělky

jarda,2007-06-01 12:00:41

To mi prijde jako hodne dobry napad. Vi nekdo, proc tomu tak neni? Pripadne jake jsou nedostatky tohoto reseni?

Odpovědět

Povolit padělky

edison,2007-06-01 10:18:55

Globální zrušení "ochrany" je v blízké době politicky neprůchodné a postupný přechod by byl ještě katastrofičtější, než udržení stávajícího systému (pokud v nějakém státě zruší ochranu, tak se tam nahrnou lovci ze zbytku světa). Ale existuje ještě jiná možnost:
Beztrestnost padělání produktů z chráněných organizmů a amnestie všech, kteří za to byli souzeni dříve. Padělání vždy vede ke snižování ceny na trhu a většinou ekonomicky nejvíce poškodí původního producenta. V případě chráněných organizmů to ale vede ještě k dalším vedlejším efektům:
- Ten, kdo bude chtít prodávat originál, to bude muset svým zákazníkům věrohodně dokázat. Tím vznikne dost nezáviděníhodná situace, kdy málo důkazů znamená malou prodejní cenu (případě i riziko fyzické likvidace nedůvěřivým zákazníkem) a dostatek důkazů velmi usnadní cestu do kriminálu.
- Stát, který by s tím začal jako první, rozhodně neprodělá - daně z legálního prodeje velmi drahých padělků se jistě hodí.

Odpovědět


toť sakra

CC,2007-06-01 10:55:24

dobrý nápad

Odpovědět


padělky čeho?

Ocean,2007-06-01 12:05:56

Moc nechápu. Jaké padělky třeba? Jak pomůže povolení padělků proti vysbírání vzácných želv pro chovatele?

Odpovědět


Re: padělky čeho?

edison,2007-06-01 13:47:27

Těmto želvám to nejspíš nepomůže, ale zvířatům, která jsou lovena kvůli kožešinám, kostem, klům, či prostě jako delikatesa nejspíš ano.

Odpovědět

Byrokracia

Richard,2007-05-31 18:36:18

Vidim za obidvoma pripadmi hlavne vplyv byrokracie. CITES, tak ako vsetky urady nepracuje pruzne. Nie je mu dane pravo rozhodnut okamzite o ochrane a uradnici dotknutych krajin tiez nie su schopni okamzite ochranit dane zviera.
.
Druhy pripad podla mna vyplyva z prijatia zakonov, ktore vsetky problemy liekov hadzu na vyrobcu lieku. Vyrobca tak musi robit narocne testy a stahovat podozrive lieky. To neumerne predrazuje lieky a znemoznuje existenciu 'nebezpecnych liekov', ktore by ale v mnohych pripadoch zachranili zivot (aj za cenu vaznych vedlajsich ucinkov). Tieto zakony ma bohuzial aj USA aj EU.

Odpovědět

Omezeni chovatelu

aa,2007-05-31 17:04:38

Dalsi problem s CITES je, ze pro druhy na seznamu CITES jsou automaticky potreba povoleni na vyvoz do jine zeme a povoleni na chovani. Tim padem se hodne zvysi jejich cena a najednou muze byt pro obyvatele rozvojovycgh zemi zajimave je chytat a na cerno prodavat. Zatimco predtim meli chovatele ve svych chovech mnohem vetsi populaci, nez byla v prirode, a bylo zbytecne v prirode chytat nove exemplare a v Africe je lovili domorodci pouze pro maso, tak v okamziku, kdyz se dostanou na seznam CITES, tak je najednou ekonomictejsi je chytat a prodavat chovatelum, kteri za to zaplati spoustu penez.

Odpovědět

Ach ludia

umbaja,2007-05-31 14:43:12

Vidim tu určite logicke nedostatky. Cites likviduje...Ale ludia, ktori kašlu na všetko čo je okolo len preto aby mohli zarobiť na kožušine, alebo na skoro vyhubenej korytnačke sú v pohode. Ved ludia sú už raz taký, tak načo to riešiť. Myslím, že tento problém je ovela komplikovanejší aby sa dal zhrnúť do takéhoto bulvárového typu článku.

Odpovědět


také vidím určité logické nedostatky

jarda petr,2007-06-01 04:48:33

Nikde nepíšeme, že "CITES ohrožuje". CITES, to jsou vlastně zase jenom lidé. A bulvární článek? Možná by se někomu víc líbilo, kdyby se o podobných věcech nepsalo. Bylo by to pohodlnější. Hesklem dne by bylo: "Máme tu CITES a všechno je v pořádku, opakujte to po nás!" Ale v tom bohužel (nebo spíš bohudík) nemohu a nebudu sloužit.

Odpovědět

cites?

SM,2007-05-31 10:44:58

CITES je průser spíš z jiného důvodu. Pro každý druh je z hlediska možnosti vymření klíčová velikost populace. CITES bohužel v mnoha případech nefunguje jako spasitel, ale jako hrobař, protože mnoho druhů je možné a reálné udržet spíše mimo původní výskyt. Takové druhy je nejlepší pokud možno co nejvíc namnožit a pustit mezi zahradníky a chovatele. CITES je může v oblasti svého výskytu chránit a chránit až do úplného vyhlazení.

Odpovědět


tak nejako to bude

Martin,2007-05-31 19:08:35

Tento článok som pred pár rokmi poslal do Živy, kde mi ho aj uverejnili a niekomu sa strašne nepáčil, kamarát mi povedal, že v ďalšom čísle (ktoré som nečítal) na môj článok niekto odpovedal, a to dosť jedovato.

Chránené rastliny - ako ďalej?

/Prísnosť nič nezmôže, treba zmeniť filozofiu/

Začnem príkladom, o ktorom mi rozprával bývalý spolužiak z VŠ, kaktusár.
V Mexiku vraj náleziská niektorých vzácnych druhov kaktusov stráži polícia. Ak sa tam objaví zberateľ, napríklad Čech - „čeko“, zatknú ho a vyhostia z krajiny. Ak však príde bohatý Američan z USA alebo Nemec, stačí im zaštrngať peňaženkou a polícia namiesto stráženia ohrozených kaktusov dáva pozor, aby bohatých zberateľov pri zbere nikto nerušil.
Príklad druhý - vlani tlačou prebehla krátka správa - v jednej krajine v juhovýchodnej Ázii absolvovali colníci zvláštne školenie v poznávaní orchideí, aby mohli zabrániť pašovaniu vzácnej novoobjavenej orchidey do zahraničia.
Príklad tretí - pred mnohými rokmi bola v kolumbijskom močiari objavená áronovitá rastlina Spathiphyllum wallisii. Dostala sa do Botanickej záhrady v Sankt Peterburgu, odkiaľ sa rozšírila do kultúry a v súčasnosti sa počty jedincov počítajú na milióny. Spathiphyllum wallisii však odvtedy v prírode nikto nenašiel...
Ale prečo o tom vlastne píšem? Stačí nad týmito príkladmi porozmýšľať a vyvodiť možné dôsledky. Vzácne a ohrozené druhy kaktusov a orchideí, ale aj iných rastlín by v skutočnosti vôbec nemuseli byť vzácne a ohrozené, keby sa zmenilo zmýšľanie tvorcov zákonov o ochrane ohrozených druhov. Vytvoril sa bludný kruh - rastliny sú chránené, lebo sú vzácne a sú vzácne, lebo sú chránené. Tento bludný kruh treba preťať. Rastlina nie je jedinečná staroveká pamiatka, aby ju bolo treba chrániť mrežami, nie je to ani droga, aby sa jej držanie zakazovalo a nie je to ani zbraň, aby na jej držbu bola potrebná licencia. Práve naopak - je to živý organizmus, ktorého významnou vlastnosťou je schopnosť rozmnožovať sa - vytvárať vlastné identické kópie. A práve túto vlastnosť rastlín treba využiť na ich ochranu a záchranu.
Princíp je veľmi jednoduchý - ak ničenie rastlín, či už ničením stanovísk, odlesňovaním, zástavbou alebo zberom je vo svojej podstate aktívny proces, aj ochrana rastlín by sa mala z pasívneho zakazovania a obmedzovania zmeniť na aktívny proces. Konštatovanie ubúdania lokalít zatiaľ žiadnu rastlinu nezachránilo pred vyhynutím.
Vzácne a ohrozené rastliny - naše aj tropické - treba urýchlene zaviesť do kultúry a namnožiť ich v čo najväčšom množstve - časť rastlín vrátiť naspäť do prírody na pôvodné alebo náhradné stanovisko /čo sa síce robí, ale mohlo by sa v oveľa väčšom rozsahu/, časť - ak je to možné - použiť na ozelenenie miest a obcí a časť ponúknuť na trhu za prijateľnú cenu, aby ich každý záujemca mohol čo najjednoduchšie lacno a legálne získať. Treba si uvedomiť jedno - príroda pracuje s veľkou nadprodukciou a rastliny vytvárajú tisíce semien a milióny výtrusov, počet semenáčikov, ktoré dosiahnu dospelosť, sa v prírode počíta sotva na desatiny, a niekedy len na tisíciny percenta, zatiaľ čo v kultúre sa blíži k 100% - podľa druhu rastliny a skúseností pestovateľa, pričom mnohé rastliny sa dajú ľahko množiť odrezkami a v meristémových kultúrach.
Vyriešili by sa tak naraz štyri problémy:
a/ udržala by sa rozsiahla populácia, či už v prírode, alebo v kultúre a prípadný zber semien z vyššie spomínanej nadprodukcie by kedysi vzácny druh nemohol ohroziť,
b/ výrazne by sa potlačil alebo zlikvidoval čierny trh so vzácnymi rastlinami,
c/ z predaja rastlín by sa získali prostriedky, ktoré by sa dali použiť na ďalšie projekty
d/ určite by sa aspoň čiastočne odbúrala byrokracia /napríklad povolenia na zber, druhové karty atď./, ktorá by sa takto stala zbytočnou. Úradníci, ktorí by pritom prišli o zamestnanie, by sa mohli preorientovať na pestovanie vzácnych rastlín a v praxi tak dokázať, ako im záleží na ich záchrane.
Zdá sa mi, že súčasný reštriktívny spôsob ochrany rastlín je vysoko kontraproduktívny a najviac vyhovuje byrokratickému aparátu, ktorý žije z vypĺňania štatistík o ochrane prírody, ako aj čiernemu trhu a pašerákom. „Vďaka“ obmedzeniam a zákazom sa na čiernom trhu udržujú vysoké ceny - čím vzácnejšia rastlina, tým viac zberateľ zaplatí. Bolo by však chybou pozerať sa v týchto súvislostiach na zberateľov ako na „škodnú“ - zberateľstvo je zrejme inštinktívna činnosť a je zbytočné proti nemu bojovať. Samotné zákazy nikdy nič nevyriešili - je dosť príkladov z histórie.
Ako jediné životaschopné riešenie do budúcnosti vidím radikálnu zmenu prístupu k ochrane vzácnych a ohrozených rastlín v medzinárodnom meradle a všemožnú podporu ich pestovania, či už v botanických záhradách, u zberateľov, v záhradníckych podnikoch, v mestskej zeleni, v školách, alebo len tak, v domácnosti. Napríklad namiesto zákonom nariadeného konfiškovania rastlín na burzách a v súkromných zbierkach treba zberateľov požiadať o spoluprácu, využiť ich bohaté skúsenosti a požiadať ich, aby dopestovali čo najviac rastlín a ďalej ich šírili - rozdávali, predávali, vymieňali, poskytli na reintrodukciu. Z ohrozených druhov, ktorých vzácnosť je v skutočnosti zákonnými obmedzeniami umelo udržiavaná v prospech čierneho trhu, by sa v priebehu niekoľko málo rokov mohli stať bežné rastliny a zoznamy chránených rastlín - Červené knihy, CITES a iné - by sa konečne mohli stať minulosťou. Spathiphyllum wallisii nám v tomto smere môže poslúžiť ako nasledovaniahodný žiarivý príklad. Poučíme sa?

Odpovědět


To z ní rozumně, ale

Al,2007-06-01 07:29:58

tyto vzácné druhy jsou vzácné často právě svou "neduživostí" a malými populacemi. Takže pokud se ochrana zruší - a sběratelé a chovatelé si je začnou kupovat - pak je klíčové, jestli se vůbec dokážou množit v kultuře. Takový kolega Flégr ("Zamrzlá evoluce") by vám o tom mohl vyprávět!
A to nemluvím o nepřenositelnosti chování v divočině (viz Lvice elsa) a případného ne-návratu...

Zkrátka: je to složité, různé případ od případu...

PS
Jinak k tomu schvalování léčiv - bohužel byrokratická a politicky korektní mašinérie ve stylu EU dnes válcuje vše... Je to neuvěřitelně hloupé, scestné a nesmyslné. Žijeme ve světě reálných rizik a hledání "nejmenšího zla" - jízda autem je lístek na smrt, přesto je to součást života.
Obecně: největším problémem západní covilizace (hlavně té evropské) jsou: politická korektnost, pacifismus a pseudoboj za mír, ideologický enviromentalismus a evropský sociální stát. To vše jsou jízdenky na vlak, který nikam nejede...

Odpovědět


souhlas

DRK,2007-06-01 14:12:12

Me se ta myslenka libi... rostliny ktere nepujde namnozit vubec beztoho nic nezachrani...
Ty ktere se podari namnozit to zachrani a pomuze to i odbourat spominonou byrokracii a cerny obchod.
Akorat by se to muselo delat cilene a ve vetsim meritku, cili misto hlidacu specialiste kteri by se postareli o vzorky na namnozeni a na ne navazany prodej do celeho sveta. Hlidat by stacilo pouze do doby nez se rostlina rozmnozi, pak uz by ztratila pro zberatele vyznam..... Cele by se to mohlo i somo financovat, vcetne dotaci an potrebny vyzkum.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace