Popeláček černobílý

Je hezké, když si spolu partneři notují. Australští pěvci popeláčci černobílí (Grallina cyanoleuca) to berou doslova. On a ona spolu zpívají z plna hrdla. Některým to hezky ladí a zpívají dokonale synchronně. Laik by řekl, že slyší zpívat jediného ptáka. Jiným párům se ale zpěv nedaří a „hádají se“.

Zvětšit obrázek

U lidí je to opačně. Největší strach nahánějí páry, které zpívají nejpříšerněji.

Ornitoložka Michelle Hallová pracující na Australian National University v Canbeře si nahrála songy popeláččích párů různé kvality a pak je přehrávala jiným popeláčkům na jejich vlastním hnízdním území. Domácí reagovali na imaginární vetřelce velice podrážděně. Jejich obavy byly přímo úměrné koordinaci přehrávaného zpěvu. Dobře sezpívané páry jsou vnímány jako nebezpečnější.

 

A na některá dueta by snad měl být vydáván zbrojní pas …

Důvod není zatím jasný. Snad sezpívanost  manifestuje celkovou souhru páru, která by se uplatnila i v přímém střetu. Nesezpívané páry nemusejí smutnit. Hallová prokázala, že během společně prožitých let se sezpívanost postupně vylepšuje. Důvod opět není jasný, ale může to být jeden z mechanismů, který posiluje vzájemné vazby a drží pár pohromadě.

Pramen:
Current Biology