Šimpanzi neznají altruismus. K tomuto závěru došla v roce 2005 antropoložka Joan Silková z University of California v Los Angeles a dala to ve známost na stránkách Nature. Testovala šimpanze v situaci, kdy mohli získat potravu jen sami pro sebe a nebo pro sebe a ještě pro další šimpanze. Šimpanzům to bylo celkem jedno, jestli druzí něco dostanou nebo ne. Hlavně že se nadlábli sami.

Zvětšit obrázek

Šimpanzi si navzájem nezištně pomáhají. Uměli to vždycky. Jen my jsme to neuměli zjistit.

O rok později ale přistihli vědci z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii šimpanze, jak podal ošetřovali spadlou tužku. Byla to akce, kterou šimpanz pomohl druhému a sám z ní žádný bezprostřední zisk neměl. Zpráva o tomto chování vyšla v Science a nastolila otázku, zda šimpanzi nejsou nezištnější, než si myslíme.

Tým Felixe Warnekena z lipského Planckova ústavu proto provedl zcela cílený experiment. Zavřeli šimpanze za dveře, které lidoop nemohl sám otevřít. Šimpanz ale věděl, že za dveřmi je banán, a tak za ně dobýval.

Zvětšit obrázek

Felix Warneken, Ústav Maxe Plancka pro evoluční antropologii, Lipsko

 Jiný šimpanz neviděl banán, ale viděl „kolegu“ marně se potýkajícího s dveřmi. Tento šimpanz měl možnost dveře otevřít. Kdyby měla pravdu Joan Silková, tak by se s otvíráním dveří nepřetrhl. Ale pokusní šimpanzi otevřeli dveře v 80% případů. Jsou tedy schopni nezištného jednání.

Silková není výsledky lipských vědců úplně přesvědčená. Zajímá ji, jak byli šimpanzi vychováni po odchytu v přírodě a zda nemohl svou roli sehrát i věk. Silková používala k pokusům starší šimpanze, lipský tým má velmi mladá zvířata. Silková se domnívá, že mladá zvířata mohou pomáhat nezištně druhým z „mladické naivity“ a s postupujícím věkem se mohou začít chovat „racionálněji“. Že by i šimpanzům „umíraly ideály“?

Pokud chcete vidět šimpanze při altruismu na vlastní oči, doporučujeme např. video na PLoS Biology 

Pramen: PLoS Biology