Kokain patří k tvrdým drogám. Zvířata si na něj rychle vytvoří návyk a stanou se z nich narkomani. Potěšení z příjemně sladké chuti se zdá ve srovnání s návykem na kokain celkem nevinnou slabostí. Výsledky experimentů zveřejněné v prestižním vědeckém časopisu PLoS ONE však vypovídají o něčem jiném. Potkani upřednostňují sladkou chuť před kokainem. Zdaleka to neplatilo jen pro potkany, kteří se potkali s kokainem poprvé v životě. Sladkému nápoji dávala přednost i zvířata, která dostala dávku kokainu a byla „zfetovaná“.

Serge Ahmed

Na sladký nápoj přešli z kokainu dokonce i potkani-narkomani, u kterých vědci vypěstovali závislost opakovaným podáváním kokainu. Ani šestinásobné zvýšení dávky kokainu nepředstavovalo pro potkany pokušení, pro jaké by byli ochotni se sladkého nápoje vzdát. Potkany určitě nepřitahovaly  kalorie obsažené ve slazeném nápoji ale jeho chuť. To se ukázalo v experimentech, v kterých potkani dávali před drogou přednost nápoji ochucenému kaloricky „prázdným“ umělým sladidlem.

Experimenty Ahmedova týmu odhalily sílu naší vášně pro sladké. V přírodě jsou cukry poměrně vzácné a nikdy se nevyskytují ve velkém množství. Jsou však velmi bohaté na snadno využitelnou energii, a tak je pro živočichy výhodné, aby po sladké chuti cukrů pásla. Evoluce je k tomu dokonale vybavila. Chuťové buňky jazyka jsou vysoce citlivé na sladkou chuť a v mozku vyvolává konzumace sladkého velice příjemné pocity.

Zvětšit obrázek

Síla vášně pro sladké je obdobou závislosti na „tvrdé droze“.

Extrémní slabost pro sladké představovala pro naše předky dlouho velkou výhodu. Pravěcí lidé a jejich předchůdci zařazovali díky ní do svého jídelníčku vydatné zdroje kalorií, jako je zralé ovoce nebo med divokých včel. S nástupem civilizace nás ale slabost pro sladké vehnala do pasti osudové závislosti. Lidé se naučili získávat cukry v čisté formě a  vyrábějí je ve velkém. V současné nabídce potravin defiluje široká plejáda sladkých pokrmů a nápojů. Jejich konzumace zajišťuje mozku naladěnému na požitek z malých porcí cukru tak silný stimul,  že není těžké si vypěstovat závislost na cukrech.

Sladké nápoje  a jídla se ve světle experimentů  francouzských vědců jeví jako „tvrdá droga“. To vysvětluje, proč mají lidé takové potíže s dodržováním doporučení lékařů, podle kterého bychom ve formě čistých cukrů neměli pokrývat  svou energetickou spotřebu z více než 6%. Dodržování takové diety se u některých lidí navyklých na velké dávky cukru dá přirovnat k abstinenci narkomanů, kuřáků či alkoholiků.

Podle Serge Ahmeda může současná  posedlost lidstva sladkým bránit většímu rozšíření tvrdých drog. Ti, kdo mlsají, už svou drogu mají a jinou proto nehledají. Cena za tuto ochranu je však vysoká. Kromě vysokého výskytu zubního kazu platíme za vášeň pro sladké i obezitou a následně kardiovaskulárními chorobami, cukrovkou a nádorovými onemocněními.