Zvětšit obrázek

Tak vypadá štěstí. Diane Hire je mezi prvními pacienty trpícími depresí, jež má zavedeny dvě elektrody do mozku. (Kredit:  John B. Carnett)

Diane Hire byla dost beznadějný případ. Posledních dvacet let trpěla těžkými depresemi. Podle odhadů byla jedním ze zhruba čtyř milionů lidí, kterým tato nemoc dělá ze života peklo. Diane střídala terapie a během let na ní vyzkoušeli nejméně deset druhů léků a absolvovala šest elektrokonvulzivních terapií, které známe spíše pod pojmem elektrošoky. Vše se minulo účinkem. Z možností, které ji zbývaly, to byla už jen léčba hlubokou mozkovou stimulací (DBS.) Zákrok provedl Ali R. Rezai z Chirurgického centra Clevelandské nemocnice.

Aby elektrody v mozku plnily svou funkci, musí být připojeny ke zdroji proudu. Propojení se vede tenkými vodiči, které jsou protaženy pod kůží až do centrální řídící jednotky s generátorem pulsů – jakési obdoby srdečního pacemakeru. Ty jsou pro každou elektrodu zvlášť a svojí velikostí připomínají iPod. Umísťují se na hruď.

Zvětšit obrázek

Umístění generátor pulsů. Baterie vydrží 14 měsíců až šest let. Závisí to na zvoleném režimu a intensitě pulsů.

Operaci předcházelo 3-D skenování mozku magnetickou rezonancí, která dala odpověď na to, které místo vykazuje sníženou aktivitu, kam je třeba sondu zavést a také kudy je třeba postupovat, aby se zákrok provedl co nejšetrněji. Následovalo místní umrtvení, které v těchto případech dostačující, protože kůže na hlavě je málo inervovaná. Poté už přišlo na řadu vrtání lebky a vpich elektrod. Po devadesáti minutách od prvního řezu měla Diane vmozku dvě elektrody a zbývalo jen zapnout proud. Signál dvou voltů, který stačí tak akorát na chod náramkových hodinek, začal okolo konců elektrod stimulovat neurony. Ovlivnění se týká oblasti, která představuje jen několik milimetrů v průměru. 

Zvětšit obrázek

Zařízení podobné pacemakerům napravujícím srdeční frekvenci, jsou impantovány do oblasti pod klíční kost. Každý zásobuje až čtyřmi volty elektrody, jež jsou zavedeny hluboko do mozku. Psychiatr pomocí ruční řídící jednotky provádí jemné doladění generátoru elektrických pulsů. (Kredit: John B. Carnett)

Kromě neurochirurga byl celému zákroku přítomen i psychiatr. Ten s pacientkou po celou dobu výkonu hovořil. To je běžná praxe při provádění zákroků na mozku a dělá se pro kontrolu, aby se při provádění operace chirurg nenaboural někam kam nemá.  Hned, jak po zavedení elektrody lékaři zapnuli Diane do mozku na zkoušku proud, zaznamenali v jejím chování změnu. Pacientka stav popsala, že se jí pokoj rozjasnil a že je jako znovuzrozená. Na otázku jak se cítí, odvětila, že je šťastná a že má pocit, jakoby právě vstala, odpočatá a schopna dělat jakoukoli činnost. Ještě patrnější, než slova byl výraz její tváře. Poprvé po dvaceti letech, navzdory dvěma otevřeným dírám do mozku, se její obličej rozzářil a překvapeně pravila: „Jsem skutečně šťastná“.  

Volty na předpis
Většina léčebných terapií depresí vychází z toho, že příčinou jsou problémy v komunikaci neuronů v mozku. Pokud je vše v pořádku, neurony si signál předávají. Na jednom konci obdrží chemický stimul a ten pak neuron svým vláknem (axonem) vedou až na jeho konec. Tam jej převádí zase zpět na signál chemický. Jedině tak je předán další buňce. To je princip práce našeho mozku. Léky, které se na léčbu depresí používají, zlepšují komunikaci neuronů tím, že ovlivňují jejich pošramocené chemické signály.

Nejznámějším zástupcem klasické léčby je Prozac. Ten blokuje „pumpu“ odstraňující z nervových buněk přenašeč nervových signálů serotonin. Tím prodlužuje účinek serotoninu, významného neuromediátoru v mozku. Zlepšuje tedy převod signálu mezi neurony. Jak a proč ale tato chemie činí lidi šťastnější, zůstává neobjasněno.

Zvětšit obrázek

Psychiatr Donald Malone, který pacientku dlouhodobě neúspěšně léčil a který prosadil její léčbu zavedením elektrod a který nyní nastavuje pacientce stupeň jejího optimismu. (Kredit: John B. Carnett)

I když na lécích proti depresi vydělávají farmaceutické firmy miliardy dolarů, poslední studie ukazují, že prášky zabírají pouze v polovině případů a že pro miliony postižených těžkou depresí úlevu nepřináší.

Zvětšit obrázek

Implantát s elektrodou vyrábí americká firma Medtronic.

Ve zmíněných případech přichází v úvahu zavedení elektrod do mozku.  I když tato metoda má svoje kouzlo a je schopna těm, kterým běžná léčba nezabírá pomoci, je tu jedno riziko. Je jím nastavení dávky voltů a frekvenci pulsů, které musí dělat psychiatr. Pokud by se totiž ponechala pacientovi možnost se v zařízení šťourat, snaha přidat si na úsměvu by vedla k tomu, že by si svoje neurony „uvaří“. Nejde totiž o kosmetickou neurologii, ale o řešení situace, která u nemocných hraničí se sebevraždou. Přes všechno to, co o tom víme, je tento zákrok stále tak na půl vědou a z poloviny skokem do neznáma. Má své kritiky a odpůrce.  Argumentem pro, je ale v tomto případě čas. To je to, co se nemocným s depresí nedostává. Patří totiž k těm, kteří si sahají na život nejčastěji. 

Mezi takové případy patřila i Diane Hire. Deprese jí začaly řídit život někdy před dosažením třicítky. Ve třiceti šesti letech, po dvanáctileté službě u válečného loďstva USA, byla ze služby pro zdravotní důvody propuštěna. Pokusila se živit jako fyzioterapeutka. Pracovala až do úmoru a snažila se tím ignorovat narůstající těžkosti a problémy s rodinou a přáteli. Postupně se stala podivínem, se kterým nebylo možno vyjít. Střídala léky a léčby, nic naplat, deprese se zhoršovaly. Ani léčby elektrickými šoky nezabraly. I když veřejnost tuto léčbu zavrhuje, faktem je, že v poslední době elektrokonvulzivní terapie prožívá rehabilitaci. Jsou při ní dosahovány překvapivě dobré výsledky. Provádí se v anestézi, takže pro pacienta není bolestivá.

Zvětšit obrázek

Mentální elektrikář, neurochirurg Ali Rezai (Kredit: John B. Carnett)

U Diany se ale ani tyto opokované zákroky nesetkaly s odezvou a její deprese a melancholie se dál prohlubovaly. Diane nakonec přestala pracovat a v loňském roce už sotva opouštěla pohovku. Její stav byl takový, že například čtyři týdny trvala její motivace, než si byla schopná trochu uklidit byt. Byla psychicky na dně a telefonovala svému terapeutovi, že už nemůže dál. Jako beznadějný případ se dostala do operačního programu k vyzkoušení metody trvalého zavedení elektrod domozku.

Od operace uplynulo půl roku a Diane vůbec nevypadá jako člověk, který strávil dvacet let uvězněný ve své „mentální hrobce“.  Je z ní energická bytost, která se lidem dívá zpříma do očí, což bylo dříve pro ni něco nemyslitelného. Směje se vtipům. Týdně ujde padesát mil, pravidelně hovoří se členy své rodiny a povídá si s náhodnými lidmi na poště...
Psychiatrovi Malonemu ale trvalo měsíc, než nastavil parametry pulsů optimálně. Stále si ale myslí, že není úplně všechno zažehnáno a že depresi může znovu spustit nějaká událost. Tou může být třeba úmrtí v rodině. Malone si ale také myslí, že když to nastane, že bude schopen stimulaci znovu vybalancovat a předejít tak nejhoršímu.

Zvětšit obrázek

Ali Rezai (vpravo) debatuje o své metodě s Georgem Walkerem Bushem.

Zajímavá je odpověď na otázku, kterou Diane položil novinář Gregory Mone. Jestli jí nevadí, že její mysl je řízena strojem? Následovalo zavrtění hlavou a odpověď, že si neuvědomuje, že má v mozku elektrody a pod klíční kostí aparát. Že ráno když vstane, má pocit že je to ona, kdo si organizuje jak den proběhne a že nepřemýšlí nad tím, zda je dneska zařízení zapnuto. „Cítím se jako když já sama mám tu sílu všechno zvládat“.

Nutno ale poznamenat, že toto není první případ ovlivňování štěstí lidí elektrodami zavedenými do těla. O jednom takovém jsme již na Oslu kdysi psali. Také šlo o invazivní chirurgickou techniku, ale elektrody se zaváděly do oblasti bederní páteře. Do míst, kde probíhají nervy, jež informují mozek o stimulaci orgastických míst. Na tyto nervy přišel náhodou při jednom výkonu Stuart Meloy, chirurg a specialista na problematiku bolesti. Poznatku využil k léčbě žen, které za žádných okolností nejsou schopny mít orgasmus. Generátor pulsů s bateriemi se v tomto případě implantuje pod kůži do oblasti hýždí a v případě potřeby se jen tiskne tlačítko.

Zvětšit obrázek

Za předchůdce léčby depresí elektrodami v mozku lze do jistémíry považovat přístroj nazvaný „orgasmatron“, „stimulátor Sally“ a nebo jen prostě - přístroj navozující orgasmus od Stuarta Meloye ze Severní Karolíny.

Diane Hire už není jedinou pacientkou, která má elektrody v mozku. Zlepšení u čtyř ze šesti takto léčených pacientů hlásí psychiatři z Toronta. U tří německých případů sledovaných na University of Bonn, zaznamenali zlepšení u všech tří pacientů. Američané prohlašují, že dosahují zlepšení u sedmdesáti procent případů a u poloviny z nich má být remise kompletní.

Firma, která zařízení vyrábí  (Medtronic, a company, Minneapolis) připravuje ve spolupráci s FDA (Food and Drug Administration) test tohoto zařízení na stovce pacientů, přičemž polovině z nich plánují implantované zařízení zapnout až s půlročním zpožděním. Pak hodlají stav obou souborů vyhodnotit.

Skupina okolo chirurga Rezai již ve svých plánech sní o druhé generaci těchto přístrojů. Chtějí pacientům implantovat senzory, které by registrovaly abnormální aktivity v klíčových oblastech mozku. To by umožnilo získat informace o mozkových aktivitách, jež depresím předcházejí. Nová generace přístrojů by pak měla na takové abnormality reagovat automaticky a korigovat je. Vysílání pulsů by pak bylo mnohem cílenější, což by psychiatrům umožňovalo systém mnohem jemněji vylaďit a přímo jej pasovat na míru zákazníka. Promiňte, pacienta. I když... 

Prameny:
Medtronics, Pop Science, abc news