Rádiový superzáblesk fascinuje astronomy  
Extrémně krátký ale velmi energetický záblesk byl nalezen v archivních datech rádiového teleskopu Parkes. Astronomové se nyní snaží zjistit, jakou událost se jim vlastně podařilo zachytit.

 

 

Zvětšit obrázek
Pohled na Malý Magellanův oblak ve viditelném světle (negativní stupně šedi) a v rádiovém oboru (kontury) s vyznačením polohy záblesku rádiového záření. Kredit – Lorimer et al., NRAO/AUI/NSF

Záblesk rádiového záření objevil David Narkevic, student West Virginia University, který prohledával archivní data získaná v roce 2001 rádiovým dalekohledem na observatoři Parkes v Austrálii. Původně pátral po periodických signálech vyzařovaných pulsary – extrémně rychle rotujícími neutronovými hvězdami. Při pátrání narazil na velmi krátký záblesk rádiového záření, který podle všeho měl svůj původ mimo naší Galaxii. Vědci na základě rozptylu signálu na různých frekvencí rádiového záření – vyšší frekvence dorazily nepatrně dříve než frekvence nižší – odhadli, že zdroj záblesku se nacházel asi 3 miliardy světelných roků od nás. „Naše první reakce byla, co to proboha je?“ říká Duncan Lorimar, školitel Davida Narkevice.

 

 

Prohlídka byla zaměřena na Magellanova oblaka, dvojici nepravidelných galaxií, jež se nacházejí v těsné blízkosti Mléčné dráhy. Shodou okolností objevený zdroj rádiového záření neleží v těchto galaxiích, ale mnohem dále. „Měli jsme pořádné štěstí, že prohlídka zahrnovala některé části oblohy v sousedství oblaků,“ říká k tomu David Narkevic.

 

 

Během pouhých 5 milisekund vyzářil záhadný zdroj energii, kterou naše Slunce produkuje celý měsíc. Vzhledem k tomu, že za tento zlomek sekundy světlo urazí jen 1500 km, usuzují astronomové, že zdroj záblesku nemohl být větší než je toto číslo. „Ve vesmíru není příliš mnoho věcí, které by něco takového mohly udělat,“ dodává k tomu Duncan Lorimar.

 

 

Až doposud se astronomům nepodařilo zachytit signál, který by měl podobné charakteristiky. „Záblesk představuje zcela nový astronomický jev,“ komentuje tuto skutečnost Matthew Bailes (Swinburn University, Austrálie), který se na objevu také podílel.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Profesor Matthew Bailes se simulací splynutí dvou neutronových hvězd na pozadí. Kredit – Swinburne University

Vzhledem k tomu, že záblesk se po celých 90 hodin pozorování neopakoval, bylo možno vyloučit pulsar jakožto jeho zdroj, ač by svými rozměry jinak vyhovoval. Muselo se tedy jednat o jednorázový úkaz, který zřejmě znamenal konec pro objekt, jež mu předcházel. Mohlo zde dojít k definitivnímu odpaření černé díry nebo splynutí dvou neutronových hvězd. Podle současných modelů by skutečně taková událost měla trvat pouhých několik milisekund.

 

 

Na druhou stranu by se při splynutí dvojice neutronových hvězd měla uvolnit množství vysokoenergetického záření ve formě záblesku gama. Vědci proto prohledali archívy dat observatoří sledujících vesmír v záření gama, ale žádný jev v daném čase nenalezli. Nicméně Duncan Lorimar to nepovažuje za rozhodující, protože gama záření může být vyzářeno v užším kuželu než záření rádiové a proto nás na rozdíl od něj minulo.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Radioteleskop australské observatoře Parkes má anténu o průměru 64 metrů. Kredit – CSIRO

Vědci nyní procházejí další rádiové datové archívy a pátrají po podobných úkazech. Podle jejich názoru se takových záblesků může odehrávat velké množství, ale unikají detekci, protože současné pozemské dalekohledy jsou schopny „pohlídat“ pouze nepatrné části oblohy.

 

 

Nicméně existuje naděje do budoucnosti, protože plánované přístroje sledující vesmír v rádiovém oboru budou schopny pokrýt současně výrazně větší úseky oblohy. Jedním z nich je soustava Allen Telescope Array nyní budovaná v Kalifornii, která by měla po svém zprovoznění být schopna detekovat více takových krátkých ale intenzivních záblesků rádiového záření.

 

 

Pokud v tomto případě skutečně došlo k zániku černé díry či splynutí dvou neutronových hvězd, měla by taková událost podle teorie relativity uvolnit gravitační vlny. Ačkoliv jejich detektor LIGO je v provozu již několik let, zatím žádná pozitivní detekce nebyla zaznamenána. Podle Duncana Lorimara by podobný úkaz mohl pomoci filtraci dat z detektoru, jež obsahují velké množství šumu pozemského původu. (V roce 2001 ovšem detektor LIGO ještě nebyl v provozu). To potvrzuje i teoretický fyzik Xavier Siemens (University of Wisconsin, Milwaukee), který nebyl do objevu zapojen: „Objev je rozhodně něčím, co bude LIGO určitě zajímat.“

 

Počítačová simulace rádiového záblesku vzniklého splynutím dvou neutronových hvězd – externí link  (223 MB), Kredit – Swinburne University

 

Zdroje:
National Radio Astronomy Observatory Press release
Newscientist.com


 

Autor: Pavel Koten
Datum: 01.10.2007 11:59
Tisk článku

Související články:

Velký hadronový srážeč by mohl ulovit černé díry a paralelní vesmíry     Autor: Stanislav Mihulka (20.03.2015)
EAGLE – simulace vesmíru s realistickými galaxiemi     Autor: Stanislav Mihulka (01.01.2015)
Spasila čerstvě zrozený vesmír gravitace?     Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2014)
Pohánějí kvantovou mechaniku paralelní světy?     Autor: Stanislav Mihulka (01.11.2014)
Extragalaktické výtrysky na Galapágách     Autor: Redakce (16.09.2014)



Diskuze:

Laická otázka

Karel,2007-10-07 21:58:42

Proč si toho někdo nevšiml dříve? Nechce se mi věřit, že by se pracně pořízená data sypala do archivu bez toho, že by se jimi někdo (něco) alespoň orientačně nezabýval(o) ihned po jejich získání. No pokud byl impuls opravdu extrémní, neměl by uniknout pozornosti už jednoduchých metod.

Odpovědět

Mimozemstani !!!

Rimmer,2007-10-02 22:58:17

Mimozemstani !!!

Odpovědět


rimmre,

lister,2007-10-03 15:34:59

zase ti dosel toaletak?

Odpovědět

ad malé černé díry

Xificurk,2007-10-01 14:20:46

Ono není moc jasné, jestli tak malé černé díry vůbec existují - teoreticky můžou. Praktiky není známý mechanismus, kterým by taková černá díra v současnosti mohla vzniknout. Pokud tedy takové díry v našem vesmíru existují, tak to jsou pozůstatky z Velkého třesku.

Odpovědět

vyšší frekvence dorazily nepatrně dříve

ZEPHIR,2007-10-01 14:11:28

Koukám, že to neni ani měsíc, co se vůbec poprvé potvrdilo narušení invariance světla (a tím pádem relativity) pro vzdálený zdroje - a dnes už se z toho efektu rutinně koreluje vzdálenost....;-) IMO pro ten efekt ještě ani neexistuje korektní matematickej model, jen heuristicke model c = 1 - (E/M)^n, kde n něco mezi 1 a 2.... http://backreaction.blogspot.com/2007/08/magics-observation-of-gamma-ray-bursts.html

Odpovědět


Re:

Pavel Koten,2007-10-03 12:19:16

asi proto je to take jenom odhad vzdalenosti zdroje

Odpovědět

zanik ciernej diery?

lyborko,2007-10-01 13:10:50

Este ako-tak chapem vznik ciernej diery, ale zanik...??? Nie je prave cierna diera v case stabilna?

Odpovědět


Cierna diera sa vyparuje

TH,2007-10-01 13:20:13

Principy kvantovej mechaniky umoznuju casticiam pretunelovat sa z ciernej diery. Takze cierna diera nie je uplne stopercentne cierna, kedze unikaju z nej tieto pretunalovane castice. Za dostatocne dlhy cas sa moze cierna diera vyparit uplne. Cim je mensia tym sa vyparuje rychlejsie.

Odpovědět


Rez: Zanik cerne diry

Kvakor,2007-10-01 13:38:42

Cerna dira muze zaniknou tehdy, kdyz je "pozrena" jinou cernou dirou, nebo kdyz se behem kvanotveho vyparovani doslova "vyzari" - to ale plati jen pro velmi male cerne (radove o velikost atomu vodiku a nene).

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni