Splynutí bílých trpaslíků  
Supernovy typu Ia jsou považovány za standardní svíčky ve vesmíru, protože jejich absolutní jasnost je vždy stejná. V loňském roce ale vybuchla ve vzdálené galaxii supernova, u které toto neplatilo. Nyní astronomové zjistili, že se ve skutečnosti jednalo o kolizi dvou hvězd na konci hvězdného života.

 

 

Zvětšit obrázek
Snímek supernovy SN 2006fg. Supernova je viditelná jako slabá tečka vpravo dole od jasné bílé skvrny. Kredit – Andrew Howell (University of Toronto)

Supernovy patří mezi nejokázalejší úkazy ve vesmíru. Jsou spojeny se závěrečnými fázemi hvězdného vývoje. Vědci rozlišují dva základní typy supernov, které se liší přítomností či nepřítomností vodíku ve spektru. Typ II s vodíkem ve spektru produkují hmotné hvězdy, u nichž dojde ke zhroucení jádra a explozivnímu odvržení hvězdné atmosféry. Takové hvězdy končí jako neutronové hvězdy či dokonce černé díry.

 

Naopak typ Ia – což je nejběžnější skupina supernov bez vodíku – vytvářejí bílí trpaslíci, kteří se vyskytují v páru s další hvězdou. Ze svého průvodce odsávají hmotu a v okamžiku, kdy jejich vlastní hmotnost dosáhne kritické meze, explodují jako supernovy. A právě z tohoto důvodu je absolutní jasnost supernovy pokaždé stejná. Astronomové je tak mohou používat pro určování vzdáleností ve vesmíru. O tom, že se jedná o poměrně klíčový nástroj, svědčí i to, že na základě měření supernov tohoto typu byla zjištěna rychlost rozpínání vesmíru a odvozena přítomnost temné energie v něm!

 

Zvětšit obrázek
Ilustrátorova představa kolize dvou bílých trpaslíků vedoucí k explozi supernovy. Kredit: NASA/Dana Berry, Sky Works Digital

V loňském roce byla v galaxii vzdálené 300 miliónů světelných roků zaznamenána exploze supernovy SN 2006gz. Na základě nedostatku vodíku ve spektru a rovněž podle dalších charakteristik byla klasifikována jako supernova typu Ia. Posléze se ale zjistilo, že její jasnost je vyšší než by se vzhledem k její vzdálenosti očekávalo. To by znamenalo, že jejím předchůdcem byla hvězda s hmotností překračující Chandrasekharovu mez – 1,4 hmotnosti Slunce. Nebyl to jediný takový případ. Podobně se chovala rovněž supernova SN 2003fg.

 

 

Vědci zpozorněli – znamená to, že jeden ze základních pilířů současné kosmologie je zpochybněn?

 

 

Zvětšit obrázek
Supernova SN 2006 je svědectvím splynutí dvou bílých trpaslíků  Kredit: J.L. Prieto/M. Hicken/CfA

Detailní analýza dat o supernově 2006gz ale ukazuje, že můžeme zůstat v klidu. Vše totiž nasvědčuje tomu, že se v tomto případě uplatnil jiný mechanismus vedoucí k explozi supernovy. „Objev ukazuje, že příroda může být ještě bohatší než jsme předpokládali, s jednou další cestou navíc vedoucí k explozi bílého trpaslíka,“ říká k tomu hlavní autor publikované studie Malcolm Hicken (Hardard-Smithsonian Center for Astrophyzics, USA).

 

Supernova vykázala silné spektrální zastoupení uhlíku – nejsilnější jaké až dosud astronomové v takovém případě zaznamenali. Zároveň byly získány důkazy o přítomnosti komprimované vrstvy křemíku. Existenci obou prvků předpovídají modely splynutí dvou bílých trpaslíků. Exploze jednak „posune“ uhlíkovou vrstvu směrem od jádra a zároveň při ní vznikne křemík, který je posléze stlačen rázovou vlnou.

 

Na základě těchto a dalších důkazů tedy Hickenův tým došel k závěru, že pozorovaná exploze supernovy byla důsledkem splynutí dvou bílých trpaslíků. Obě mrtvé hvězdy kolem sebe nejdříve obíhaly a postupně se po spirále přibližovaly až nakonec došlo k jejich kontaktu vedoucímu k obří explozi. Tento mechanismus byl již v minulosti teoreticky popsán, ale dosud nebyl nikdy přímo pozorován.

 

Zdá se tedy, že standardní svíčky jsou nadále zachovány a není nutno přepisovat základní představy o rozpínání vesmíru. Pokud ale existuje více mechanismů vedoucích k explozím typu Ia, musejí být astronomové opatrnější při jejich používání při studiu vlastností vesmíru.

„Supernova 2006gz se vymyká normám typu Ia a neměla by být zahrnuta do kosmologických studií,“ uzavírá Malcolm Hicken.

 

Zdroj:  Harvard-Smithsonian Center press release

 

Autor: Pavel Koten
Datum: 03.11.2007 11:34
Tisk článku

Související články:

Extrémně zrudlý hnědý trpaslík     Autor: Stanislav Mihulka (07.02.2014)
Výtrysky hmoty existují i u hnědého trpaslíka     Autor: Miroslava Hromadová (28.05.2007)
Astronomové objevili původ extremních heliových hvězd     Autor: Miroslava Hromadová (29.03.2006)



Diskuze:

Rozpinanie vesmiru

TH,2007-11-05 09:00:09

To, ze sa rozpinanie vesmiru zrychluje a ze vesmir je stary 13,7 mld rokov je potvrdene nie len cez supernovy, ale aj cez meranie mikrovlnneho pozadia. Vysledky oboch merani su v dobrej zhode. Ak by bola nejaka chyba v merani podla supernov, znamenalo by to, ze chyba rovnakej velkosti musi byt aj v merani podla mikrovlnneho pozadia. Takato zhoda chyb v dvoch absolutne odlisnych metodach je naozaj krajne nepravdepodobna.

Odpovědět


Naopak, pokud jsou vzdálené cefeidy jasnější,

ZEPHIR,2007-11-05 10:15:32

..než vypadaj, pak to znamená, že jsou ve skutečnosti dále. Z měření jasnosti cefeid až dosud stáří vesmíru vyplývalo o něco mladší než z měření WMAP, takže takovej objev naopak pomůže obě časové osy lépe srovnat.

http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4330

Odpovědět

Jasnost supernov podle éterový teorie

ZEPHIR,2007-11-03 22:37:05

S těma standardníma svíčkama to bude složitější. Je pravda, že zmíněná SN 2006gz byla odchylka od normálního mechanismu vzniku supernov. Ale pokud vesmír expanduje, pak je to podle éterový teorie tím, že pomalu houstne. V míň hustým vakuu na začátku vesmíru musely supernovy nastřádat víc hmoty, aby bouchly, zatímco až bude vakuum tak hustý, jako vnitřek supernov, bude výbuch supernov mnohem častější a taky mírnější (rovnovážnější) záležitost.

V souladu s tím se nedávno zjistilo, že v případě supernov vzdálených 8 - 10 mld světelnejch let byly v průměru o dvacent procent jasnější, než dnes.

http://space.newscientist.com/article.ns?id=dn12745

Takovej závěr samozřejmě ovlivní všechny kosmologický odhady stáří a velikosti vesmíru. Má samozřejmě dopad i na fyzikální konstanty, zejména na rychlost světla a gravitační konstantu.

Houstnutí a expanzi vesmíru lze možná pozorovat i v historický době na postupným prodlužování prototypu iridiovýho metru, pokud se proměřuje optickejma metodama. Hmota je tvořená stlačenějším éterem a tudíž při houstnutí vesmíru její hustota roste pomalejc, než hustota vakua, který je stlačitelnější, takže jakoby relativně expanduje. Jsou i náznaky toho, že rychlost světla není tak uplně konstantní. V týhle souvislosti je možná záhodno oprášit starou teorii expandující země a další zdánlivě fantastický hypotézy.

http://www.physorg.com/news64.html
http://www.newscientist.com/article/dn6092.html

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz