Náš vlastní Měsíc je coby kamenem dohodil, jenom zhruba tři dny letu kosmickou lodí na současný pohon. Jenomže gravitace Měsíce činí zhruba jednu šestinu pozemské a každá loď, která na něm přistává, musí mít komplikovaný pohonný systém, který ji dokáže ubrzdit. Takové motory a palivo pochopitelně nejsou zadarmo.
Právě díky tomu Měsíc podle odborníků překvapivě není tím nejsnáze dosažitelným cílem sluneční soustavy pro přistání vesmírných sond. Jsou jím Marsovy miniaturní měsíce Deimos a Phobos, čili Hrůza a Strach, v řecké mytologii synkové boha války Area a poněkud nevěrné bohyně lásky Afrodity, jinak manželky božského kováře Hefaista. Oba měsíčky jsou hodně tmavé a mají nápadně bramborovitý tvar - Deimos zhruba 15x12x10 km a Phobos 27x21x18 km. Vzhledem k titěrné velikosti se jejich gravitace pohybuje v tisícinách pozemské. Proto by přistání na nich nepřipomínalo ani tak přistání na Měsíci, jako spíš zakotvení u mateřské kosmické lodi nebo vesmírné stanice.
Pascal Lee z Mars Institute tvrdí, že obnovení cest na Měsíc spotřebuje 200 až 300 miliard dolarů a desítky let výzkumu. Naproti tomu výprava na Deimos by mohla stát pouhých 30 miliard. Mohlo by se zdát, že marsovské měsíce jsou jako cíl kosmického výzkumu nezajímavé a že jejich dobytí by bylo strašlivým plýtváním. Jenže ve skutečnosti jsou Deimos a Phobos nesmírně zajímavé. Nikdo neví, co jsou vlastně zač. Jejich původ řeší spousta hypotéz - od polapených asteroidů, přes zbytky většího měsíce rozbitého kosmickou srážkou až po gigantické kosmické lodi zaparkované na oběžné dráze Marsu, jejichž majitel někde ztratil klíčky. Cestovat na Deimos a Phobos by mohlo být i ryze praktické. Možná jednou budou oba nebo alespoň jeden z nich sloužit kupříkladu jako terminály meziplanetární dopravy.
Momentálně se na Marsovy měsíce chystají pouze robotické sondy. Rusové plánují vyslat sondu Phobos-Grunt, která by měla v roce 2009 pokusit dosáhnout Phobosu, odebrat na něm vzorky a poté je dopravit na Zemi. Mise Phobos-Grunt bude hledat hlavně vodík nebo vodu, což by v případě úspěchu eventuelně mohly využít následující projekty. Pokud mise k Phobosu uspěje, mohla by NASA vyslat robotickou misi k Deimosu.
Prvním cílem pilotovaných sond by mohl být spíše Phobos. Je větší a zároveň blíž povrchu Marsu, od něhož je vzdálený pouze 9700 km. Na Phobosu je proto větší šance nalézt dávné meteority vyvržené z Marsu, které by mohly přinést cenné informace o minulosti Rudé planety. Ve vzduchoprázdnu na povrchu marsovských měsíců se takové meteority mohly uchovat mnohem snáz, než na povrchu Marsu, kde panují vcelku drsné povětrnostní a chemické podmínky.
Přistání na měsících Marsu bude jistě mít i řadu úskalí. Sondy ani astronauti se pravděpodobně nevyhnou metrům pohyblivého prachu, které jim řádně ztrpčí život. Za stávajících vesmírných technologií by taková výprava pro její účastníky znamenala i citelné zvýšení rizika předčasného úmrtí na rakovinu na 5 procent. Pro srovnání, šestiměsíční pobyt na vesmírné stanici ISS zvedá tohle riziko o 0,35 procenta. Toto je parketa pro vývojáře, kteří by se měli snažit v budoucnu snížit nepříjemný vliv kosmického záření na dlouhodobé kosmické lety.
Pokud se vše úspěšně podaří, tak budou první lidé na marsovských měsících odměněni veselým dalekonosným poskakováním a nepřekonatelným výhledem na Mars. Z povrchu Phobose se Mars bude jevit jako obrovský rudý kotouč, 80 krát větší než nejzdařilejší pozemský úplněk. A to už přece stojí za to. Když to dobře půjde, tak si to podle hrubých odhadů první lidi zkusí za 10 let.
Pramen: NewScientist 8.11.2007, Wikipedia.
.
NASA přemítá nad neuvěřitelně exotickou těžební technologií
Autor: Václav Diopan (26.04.2021)
Vznikly marsovské měsíce Deimos a Phobos v děsivé srážce planet?
Autor: Stanislav Mihulka (08.07.2016)
Dynamické oceány ledových měsíců
Autor: Tomáš Petrásek (12.05.2016)
Diskuze:
Udělal tam?
Wrunx,2007-11-14 12:32:51
Kde? Na Marsu? :-))) V tom možná bude ten maličký problém: odvézt geologa na Měsíc je přece jen "trošku" jednodušší než dostat ho na Mars s vyhlídkou řešit všechny ty překážky, které tu nemusím rozepisovat. A pan Schmitt je znám svou skepsí vůči robotům a AI obecně, což je otázka do pranice. Nicméně zdá se mi zcela zjevným faktem, že kdyby místo stáda automatických sond co byly vypuštěny do kosmu v posledních letech byly organizovány pilotované lety s živým odborníkem na palubě, byli bychom někde možná u třetího startu a věděli o vesmíru o mnoho méně než teď.
od polapených asteroidů
Robert,2007-11-12 08:16:23
Okrem: "odměněni veselým dalekonosným poskakováním a nepřekonatelným výhledem na Mars." žiaden efekt tejto výpravy nevidím.
Ale mám k autorovi jednu otázku: čo rozumie pod "od polapených asteroidů"? Akým mechanizmom takéto "polapenie" prebieha a kde už bolo pozorované?
Nebojte se odpovedi...
Franta Vrata,2007-11-12 19:17:13
Nebojte se odpovedi,pan Mihulka neni ani astronom ani fyzik...A ze by se lide na Phobos nebo Deimos podivali do 10 let toho se opravdu take bat nemusime...kdyby napsal 25-30 let bylo by to realistictejsi ale do te doby se muze mnohe zmenit.Franta (To aby mi nekdo nevycetl ze se nepodpisuji.)
Polapeni
Franta Vrata,2007-11-12 19:22:10
"Polapene" asteroidy ci mesicky by mely mit podle soucasnych znalosti velice protahlou,eliptickou obeznou drahu.Mesice vzniknuvsi kondenzaci vyvrzeneho materialu ci rozbitim puvodniho mesice spise kruhovou, jakou maji Deimos a Phobos? :-)))
ešte k tomu polapeniu
Robert,2007-11-13 08:22:23
Ide mi o samotný pojem „polapenie asteroidu“ resp iného telesa. S týmto pojmom „polapenie“, alebo „gravitačné zachytenie“, sa stretávam častejšie a to dokonca aj v súvislosti s naším Mesiacom.
Je takéto „zachytenie“ v sústave dvoch telies vôbec možné?
Ak vysielame družicu k nejakému telesu, okolo ktorého má obiehať musíme ju predsa na správnom mieste a v správnom čase pribrzdiť, ináč (ak neuvažujeme s triviálnym prípadom, že dopadne na dané teleso) musí predsa po obehnutí telesa odletieť od neho po parabolickej, alebo hyperbolickej dráhe zase preč (ako napr. neperiodické kométy).
Myslím, že po pretiahlej eliptickej dráhe by sa mohla naďalej pohybovať len v tom prípade, ak by tesne pred „polapením“ bola jej dráha zmenená obehom okolo iného telesa, ktoré by sa v tom čase nachádzalo v blízkosti druhého ohniska elipsy. Ale to už nie je sústava dvoch telies, a takéto teleso môže obiehať po svojej eliptickej dráhe len dovtedy, kým sa zase do blízkosti druhého ťažiska nedostane to tretia, alebo iné teleso (napr. tzv. periodické komety).
A obiehanie po ustálenie obežnej dráhy blízkej kružnici mi už vôbec nie je jasné ani s prispením ďalších telies.
Čiže vychádza mi, že žiadna stabilná sústava telies typu planéta - mesiac, slnko - planéta ale aj napr. dvojhviezda nemohli vzniknúť „gravitačným zachytením“. A to o to skôr, že všetky pohybové rovnice popisujúce pohyby nebeských telies sú časovo invariantné, čiže platia aj „smerom dozadu“. Prakticky to znamená, že ak môže byť nejaké teleso iným „polapené“ potom by rovnako musela existovať aj situácia, že jedno teleso obiehajúce okolo druhého sa „jedného pekného rána“ jednoducho „odlapí“ a poletí Bohvie kam.
Alebo sa mýlim?
Pekné ale...
Martin,2007-11-12 07:40:44
... letieť milióny kilometrov a uviaznuť 9700 km od Marsu mi pripadá tak trochu ako sex bez orgazmu.
Ono se mluví
Wrunx,2007-11-12 06:12:12
o letu na Mars už hezky dlouho, a pořád kde nic tu nic. Jestli to nebude nejspíš tím, že vyslat tam lidskou posádku je dosti neeokonomické. Roboty zvládnou totéž (focení, rekognoskace, příp. sběr vzorků) s nesrovnatelně menšími náklady a rizikem. A nezdá se mi, že by takový počin dnes nějak extra zvedl prestiž nějaké velmoci. Snad proto se o tom tak moc mluví ale ve skutečnosti raději padnou penízky na rozvoj zbrojního průmyslu anebo ještě lépe do kapsiček nenastyných mocipánů :-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
