Jety jsou všude ve vesmíru - tryskají z nejrůznějších objektů, včetně hvězd, které se právě začínají formovat. Jedny z nejmohutnějších vycházejí z jader aktivních galaxií, kde plyn padá směrem k obří černé díře a generuje teplo, vysokoenergetické částice a magnetická pole. V některých případech se tyto základní elementy spojí a „vyplivnou“ úzké sloupy horkého plynu a vysokoenergetických částic, které pak unikají do vesmíru.
Poslední extrémně dlouhý jet byl objeven ve velké eliptické galaxii CGCG 049-033, která leží ve vzdálenosti asi 600 milión sv.l. Indický astronom Joydeep Bagchi (Pune University, Maharashtra, Indie) vedl německo -indický tým, který si během rozsáhlého pátrání po radiových zdrojích všiml emise vycházející z této galaxie. Podrobnější výzkum uskutečnili pomocí radioteleskopů: 45m GMRT (Giant Metrewave Radio Telescope, 30 antén) nedaleko indického Pune a německého 100m Effelsberg Radio Telescope nedaleko Bonnu.
Výtrysk je dlouhý téměř 1,5 miliónů sv.l., tj. 2krát víc než u předchozího rekordmana. Pokud by tento výtrysk vycházel ze středu Mléčné dráhy, pak by se tento „mrakodrap“ táhl až do poloviny vzdálenosti mezi naší Galaxií a galaxií v Andromedě.
Tento výtrysk je neobvyklý i jinak. Jety vystupují z objektu obvykle jako symetrická dvojice. Zde se protějšek jeví mnohem kratší. Jedno možné vysvětlení - kratší výtrysk směruje pryč od nás, proto světlo z jeho vzdáleného konce nemělo ještě dostatek času k nám doletět.
Zajímavé je, že radiové vlny vysílané nově objeveným výtryskem jsou silně polarizované. To prozrazuje existenci silného magnetického pole, které jet obklopuje. „Jsem velmi překvapená, že jsme našli tak silné a pravidelné magnetické pole,“ řekla Marita Krause (University of Bonn, Německo), členka týmu.
Možná se magnetické pole chová jako pouzdro, které předchází rozptýlení vysokotlakého plynu ve výtrysku. To by mohlo vysvětlovat, proč je tento jet tak dlouhý. A poněkud slabší verze tohoto magnetického pole by mohly proud částic držet pohromadě ve výtrysku i u jiných astronomických objektů.
Tým chce další detaily výtrysku a jeho magnetického pole získat pomocí sítě obřích radioteleskopů se sídlem v Novém Mexiku (USA).
Výsledky výzkumu publikovali 1. prosince 2007 v Astrophysical Journal Letters.
Zdroj: NewScientistSpace, The Times of India
Radikální kosmologie: Je náš vesmír plný tachyonů?
Autor: Stanislav Mihulka (19.04.2024)
Americké vesmírné síly a Astroscale U.S. vyvíjejí orbitální tanker
Autor: Stanislav Mihulka (04.04.2024)
Baryonové akustické oscilace údajně podporují vesmír starý 26,7 miliard let
Autor: Stanislav Mihulka (19.03.2024)
Gigantická nadkupa galaxií Einasto váží jako 26 biliard Sluncí
Autor: Stanislav Mihulka (16.03.2024)
Nový hypotetický objekt nestar je jako cibule. Gravastar uvnitř gravastaru
Autor: Stanislav Mihulka (20.02.2024)
Diskuze:
Nechce sa mi veriť.
barbar,2007-12-09 18:04:20
Nepomýlili sa astrono´movia,alebo prekladaťeľka článku? To sa po celej dráhe jetu nenachádza napr.molekulové mračno,kde by sa rozriedil?
Je spíš příznačný
ZEPHIR,2007-12-09 19:12:10
ře po celejch patnáct milionů let se takovej jet ani nehne. Kdyby vznikal akrecí hmoty na černou díru, určitě by jí ta hmota předala aspoň částečně moment a jet by v prostoru vymetal spirálu. Je taky příznačný, jak se primordiální díra liší od magnetarů, který taky vyzařujou jety, ale vesele s nima točej na všechny směry, takže je často vidíme jako pulsary. Tohle je fyzikálně čistej gyroskop, nezasaženej vnějšíma vlivama.
Podle některejch moderních představ...
ZEPHIR,2007-12-09 16:53:21
..(např. éterový teorie nebo kvantový gravitace) je současná generace vesmíru tvořená hustou hmotou, představující vnitřek velkýho hmotnýho objektu, kterej kdysi zkolaboval jako černá díra. Přitom jen část hmoty zkondenzovala v jemně rozptýleným stavu. Houbovitá struktura hmoty nasvědčuje, že vnitřek černý díry zkondenzoval ve sférickejch zónách, (mem)bránách, který se vzájemně prolnuly, jako naočkujem podchlazenou vodu. V místech, kde se takovejch bran srazilo víc vznikly gigantický hustý a žhavý kapky přesycený hmoty, čili kvasary.
Jakmile se přetlak vyrovnal, kvasary začaly intenzívně vyzařovat přebytečnou hmotu. Část z ni začala kondenzovat zpátky, jakmile se dostatečně vzdálila od gravitačního pole kvasarů. Mezi intenzitou záření (EMG pole) a gravitačního pole je totiž dynamická rovnováha: když se hmota dostane do gravitačního pole, energie EMG záření, kterou v sobě uzavírá se uvolní a naopak - intenzívní záření může v přítomnosti vnějšího magnetickýho pole zkondenzovat zpátky na hmotu.
Na samým začátku se částečky hmoty kondenzující kolem kvasarů udržovaly ve vznosu tlakem záření a vzniklý prachový galaxie byly přibližně kulově symetrický. Jak se kvasar postupně vypařoval, jeho fyzikální povrch se postupně nořil pod jeho horizont událostí (silnej gradient hustoty vakua, kterej zevnitř odráží světlo jako zrcadlo). Protože se současně točil, došlo k jevu gravitačního zjasnění, který pozorujem i u velkejch rotujících hvězd: na pólech rotace se silný záření udrželo nejdýl. Kvasar ve středu galaxie získal tzv. jety a změnil se na jakousi gigantickou fontánu, která osou rotace vyvrhovala hmotu a ta do ní zase v rovině rotace padala zpátky. Galaxie se roztočila a zplacatila do typickýho koláčovitýho tvaru.
Nakonec černá díra ve středu galaxie přijde i o zbytek hmoty a jety vyhasnou. Další chladnutí černý díry probíhá jen pomalu vypařováním axionů a neutrin a nakonec jen vyzařováním mikrovlna Hawkingovým mechanismem. V galaxiích začne zase postupně převládat všesměrovej tlak záření a zakulatěj se to tvaru eliptickejch galaxií, ve kterejch budou postupně přibejvat červený a černý trpaslíci.
magnetické pole chová jako pouzdro
ZEPHIR,2007-12-09 17:06:56
Každý intenzivní záření zahušťuje pěnu, tvořící vakuum a ta pak do sebe fokusuje vlnový balíky i ostatních hmotnejch částic, který se do něj připletou. Čili jet by měl vykazovat cosi jako gravitační čočkování. Současně se vakuová pěna stává dvoulomná, protože se zahuštěním její bubliny zakulacujou a povrchový gradienty jejich membrán se rozestupujou. Díky tomu se přes takovou pěnu energie začne šířit ve dvou divergujících směrech, vakuum se stává dvoulomný a začne polarizovat světlo. Není to tedy nutně důsledek magnetickýho pole uvnitř jetu (nevim, kde by se na takovejch vzdálenostech bralo), ale vysoký intenzity elektromagnetickýho záření jako takovýho. Můžem si to představit jako částečnej přechod k vírovýmu chování a turbulenci při šíření intenzivního svazku záření.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
