Zvětšit obrázek

Sebastien G. Bouret

Obezita se stává velkým problémem ve všech civilizovaných zemích. Je zajímavým fenoménem, že v bohatých zemích jsou obézní především chudí a naopak v chudých zemích bohatí. Časy se mění a dnes je ve Spojených státech skoro sto milionů dospělých, kteří mají problémy s nadváhou. To představuje 30 % dospělé populace, ve většině zemí západní Evropy je obezita diagnostikována u 10 až 25 % dospělých, a u nás v Česku můžeme potkat více než 26 % obézních dospělých. Epidemie obezity se nemilosrdně šíří světem a zasahuje i země, ve kterých jsme až donedávna téměř neměli možnost potkat obézního člověka.Ze zdravotního hlediska nadváha, či v extrémnější formě obezita, znamená vyšší riziko hypertenze, cukrovky, infarktu, onemocnění žlučníku a některých forem rakoviny. Nadváha je hned za kouřením druhou nejvýznamnější příčinou smrti, které bylo možné předejít.
Díky tomu je obezita  vděčným námětem mnoha výzkumů na celém světě. Není se čemu divit, když každým rokem na světě vzrůstá počet lidí trpících touto chronickou chorobou, se kterou je spojena řada dalších zdravotních problémů.

Některé studie se zabývají mechanismy regulace pocitů hladu, jejichž špatné fungování může být jednou z příčin, proč se vyvine obezita. Když vše správně funguje, vypadá to tak, že mozek dostává informaci o množství tukové tkáně prostřednictvím hormonů leptinu a insulinu, protože koncentrace obou hormonů v krvi je přímo úměrná množství tukové tkáně. Koncentrace leptinu, který se vytváří v tukové tkáni těsně pod kůží, koreluje lépe s množstvím tukové tkáně, při rovnoměrném rozdělení, jak tomu bývá u žen. Naproti tomu koncentrace insulinu v krvi koreluje dobře s množstvím břišního tuku, který je častější u mužů. Oba hormony, leptin a insulin, dodávají informaci přes specifické receptory do části hypothalamu zvané arcuate nucleus. Zjednodušeně řečeno při zvýšené koncentraci leptinu mozek reaguje pocitem sytosti a člověk přestane jíst. Obézní experimentální zvířata mají zvýšenou koncentraci leptinu v krvi, ale mozek na ni nereaguje.

Jednu z posledních studií na toto téma publikoval Sebastien G. Bouret z University of Southern Carolina. Který se svými kolegy provedl pozorování skupiny potkanů, kteří byli speciálně šlechtěni, aby u nich byla zvýšená náchylnost k obezitě. U těchto potkanů byla při testech objevena abnormalita v té části mozku, která hraje klíčovou úlohu při kontrole chuti k jídlu. Přesněji řečeno, výsledky testů poukazují na to, že u obézních potkanů došlo k poruše neuronů v části hypotalamu - arcuate nucleus (ARH), což zapříčiňuje sníženou vnímavost mozku k působení hormonu leptinu, který potlačuje pocit hladu.

Zvířata s knokautovanýcm genem pro leptin, jsou spíše širší, než delší. Kredit: Sebastien Bouret

„Neurovývojové rozdíly u těchto zvířat mohou být pozorovány již v prvním týdnu,“ říká Sebastien Bouret. „Výsledky ukazují, že obezita může být pevně spojena s mozkem již od velmi časného stádia života. A dostáváme se tak k otázce za tři milióny dolarů: Jak tento problém vyřešit?“

Stále častěji jsou akceptovány výsledky výzkumů, které tvrdí, že obezita vzniká v důsledku kombinace genetické predispozice a faktorů vnějšího prostředí. Modelové studie na obézních hlodavcích jsou cenným příspěvkem k poznání biologických procesů, které vedou k rozvoji obezity u člověka.

Zvětšit obrázek

Leptin

Potkani s obezitou způsobenou stravou („diet-induced obese“, DIO), používaní v tomto výzkumu, jsou podle Boureta pro tento úkol zvláště vhodní, protože jejich sklon k tloustnutí vykazuje znaky podobné s tloustnutím u lidí, včetně vlivu polygenů.-
Předchozí studie poukazovaly na to, že mozek DIO potkanů je nevnímavý k leptinu, produkovanému tukovou tkání, který předává mozku signály o stavu tělesné energie a je také klíčovým činitelem při počátečním rozvoji ARH neuronů.

V nové studii se vědecký tým zaměřil na testy odhalující projevy abnormálního vývoje mozku u potkanů náchylných k obezitě. Výsledkem bylo zjištění, že mozek těchto zvířat má méně nervových výběžků z ARH, které, jak dodává Bouret, jsou nezbytné pro přenos signálů leptinu z ARH do dalších částí hypotalamu a tato nedostatečnost přetrvává i v dospělosti.
Tak byl objeven další důkaz, že tyto změny v mozkových spojeních pochází z omezené citlivosti mozku na činnost leptinu během vývoje.

„Vypadá to, že (v případě těchto potkanů) chuť k jídlu a obezita jsou zabudovány přímo do mozku,“ říká Buret. A dodává, že zatímco jejich kondice by mohla být zlepšena cvičením a správnou stravou, výzkumy ukazují, že sklon k tloustnutí je neodstranitelný.
Ale naděje umírá poslední. Bouret říká, že odpovídající léčba nasazená během kritické počáteční fáze vývoje by mohla vést k vytvoření dostatečných mozkových propojení. Poznání těchto procesů přináší velkou naději pro mnoho milionů lidí na celém světě.
.
Zdroj: Cell Press