Již dříve proběhly zprávy jak technologie založená na mikrojehlách, původně vyvinutá pro inkoustové tiskárny počítačů, se transformovala pro využití ve zdravotnictví, kde bychom se s nimi měli setkávat v podobě tzv. „chytrých náplastí“. Tyto náplasti by v budoucnu měly být schopny podávat léčebné látky intradermálně – těsně pod povrch kůže – a umožnit řízené dávkování léku, či dokonce umožnit z vestavěného čipu zpětnou kontrolu průběhu takového dávkování.

Zvětšit obrázek

Náplast s padesáti injekcemi. Neviditelné jehličky nejsou pro pacienta tak traumatizující událostí, i když jsou v „početní převaze“.

Výzkumníci zjistili, že klasické jehly, používané například k intravenózní injekci, lze nahradit „polem“ s mikrojehličkami. Toto řešení umožňuje „přenést“ dostatečný objem léčiv do organismu přímo přes kůži. Výhodou je omezení případných negativních dopadů na tkáň v bezprostředním místě vpichu, kde při klasické metodě dochází k nahromadění velkého množství tekutiny s vysokou koncentrací léčiva.  Plošná aplikace bude schopna dopravovat léčiva přesně tam, kde je jich potřeba, a hlavně bude tak činit velmi rychle a bez traumatizujícího dopadu na okolní tkáň.

Předchůdci těchto metod tzv. transdermální náplasti pracují na principu absorpce látky skrz kůži. Transdermální podání léků bylo prověřeno, jako efektivní způsob aplikace při zvládání chronických bolestí, léčbě anginy pectoris a hormonální substituční terapii.
Jako příklad takového uplatnění můžeme jmenovat „léčbu“ nikotinem v procesu odvykání kouření. Při podávání některých léků ale tyto náplasti nejsou efektivní. Transdermální náplasti obsahují menší dávku léku a poskytují tělu relativně stálou dávku během celého dne. Často lze náplastmi nahradit nepříjemné injekční podávání léků, což často zlepšuje pacientovu ochotu spolupracovat. Nicméně vnější vrstva kůže (stratum corneum) brání mnoha lékům proniknout do krevního oběhu. Proto bylo třeba s minimální bolestivostí jemně narušit kůži tak, aby byla schopna přijmout lék. A to je úkol pro mikrojehly.

Daniel P. Wermeling

Daniel Wermeling s kolektivem vyvinuli systém založený na mikrojehlách, jež zlepšil účinnost podání naltrexonu, kůží nepropustitelného antagonisty opioid receptoru používaného při léčbě drogové a alkoholové závislosti. Mikrometrové ostny mikrojehel bezbolestně propíchnou pacientovu kůži (stratum corneum) a vytvoří tak drobné póry, kterými může být lék účinně podán standardní kožní náplastí; naltrexone rychle dosáhne farmakologicky účinnou stálou hladinu v krvi.
Orální forma podávání tohoto léku, má na rozdíl od náplasti jednu velkou nectnost. Takzvaná farmakologická biodostupnost vykazuje osminásobně větší kolísání. Mikrojehly se pro aplikaci kůží neprostupných léků jeví téměř jako ideální řešení. Uplatnění by mohly přinést i při vakcinaci. Měly by stimulovat imunitní reakci obdobně jako tetování.

Pramen: Microneedles permit transdermal delivery of a skin-impermeant medication to humans, Daniel P. Wermeling, Stan L. Banks, David A. Hudson, Harvinder S. Gill, Jyoti Gupta, Mark R. Prausnitz, and Audra L. Stinchcomb, PNAS | February 12, 2008 | vol. 105 | no. 6 | 1775-1776