V roce 1946 dostali do rukou chemikálii N,N-diethyl-m-toluamid čili DEET. Stačilo ji nanést na oděv nebo přímo na kůži a chránila spolehlivě nejen před komáry, ale také proti klíšťatům. Pro civilní účely byl DEET uvolněn v roce 1957. Půl století už zahání od lidí obtížný hmyz přenášející tak závažná onemocnění, jako je lymská borelióza, malárie nebo západonilská horečka. Za tu dobu zachránil miliony lidských životů.
Jak vlastně DEET hmyz odpuzuje? To zůstávalo dlouho tajemstvím. Nejnovější výzkumy amerických vědců vedených Leslie Vosshallovou z newyorské Rockefelerovy university potvrdily podezření, že repelent DEET hmyz nezahání. Pouze jej činí „slepým“ k molekulám, jež člověk vylučuje do okolí a prozrazuje tak jimi hmyzu svou přítomnost. Samičky komárů k člověku neodolatelně přitahuje pach kyseliny máselné z potu a oxid uhličitý obsažený ve vzduchu, který vydechujeme. Další přitažlivou vůní je vysoce těkavý oktanol přítomný jak v potu tak i ve vydechovaném vzduchu.
Podezření, že DEET není ve skutečnosti repelentem, vzklíčilo v Leslie Vosshallové již dříve. Při pokusech s octomilkami zjistila, že tyto drobné mušky upřednostňují potravu, která není „navoněna“ repelentem DEET. Když však Vosshallová nabídla muškám prázdná krmítka, z nichž jedno postříkala repelentem, nedělaly octomilky mezi nádobkami žádný rozdíl. To mohlo znamenat jediné. DEET mušky nezahání. Jen jim nedovolí, aby ucítily potravu.
Platí totéž i pro moskyty a pach jejich obětí? Při hledání odpovědi na tuto otázku použili vědci žabí vajíčko přeměněné na komáří „nos“. Do vajíčka africké žáby drápatky vložili geny komára zodpovědné za vnímání vůní „člověčiny“. Vajíčko se podle instrukcí podvržených genů takřka obratem vybavilo příslušnými komářími bílkovinami. Jejich prostřednictvím pak reagovalo na lidský pach změnami elektrického náboje, které se dají v laboratoři změřit.
Vajíčka proměněná v „komáří nos“ vykazovala bouřlivou odezvu na pachové látky, které slouží komárům k vyhledávání obětí. Například oktanol jim mimo jakoukoli pochybnost silně voněl. To vše platilo jen do chvíle, než Leslie Vosshallová vystavila žabí vajíčko s komářími bílkovinami účinku repelentu DEET. V té chvíli ztratil „nos“ v žabím vajíčku svůj „čich“.
„Představte si, že jste komár a letíte proti větru. Najednou ucítíte oxid uhličitý vydechovaný člověkem. Vzápětí zachytíte závan oktanolu. Zamíříte za obětí, ale jak se k ní blížíte, narazíte na oblak z DEET. A najednou je to, jako kdyby vám váš cíl zmizel,“ přiblížila Leslie Vosshallová svůj objev v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
„Označovat DEET jako repelent s odpudivými účinky na hmyz, je zcela chybné,“ dodala americká bioložka. „Hmyzu tahle látka nepáchne. Můžeme říci, že maskuje pachy a potlačuje schopnost hmyzu nalézt počichu oběť.“
Vědci vítají objev zveřejněný v prestižním vědeckém týdeníku Science jako první krok k vývoji nových prostředků pro boj s hmyzem přenášejícím nebezpečné choroby.
„Můžeme se teď zcela cíleně pokoušet o ošálení čichu hmyzu,“ říká nizozemský entomolog Willem Taken z university ve Wageningen.
Tým Leslie Vosshallové už se pustil do pátrání po vhodné náhražce DEET. Pátrají po molekule, která by vyřazovala čich moskytů z činnosti ještě účinněji a přitom by netrpěla některými nectnostmi DEET. Lékaři neodporučují tento repelent k ochraně dětí mladších než dva měsíce. Ani u dospělých by se neměl dostat na kůži pod oblečením nebo na poraněná místa. Další nepříjemnou vlastností DEET je skutečnost, že patří k organickým rozpouštědlům a poškozuje nejen umělé hmoty a nátěry, ale třeba i výrobky z kůže.
Diskuze:
