Když kvete motýlí keř  
Už jste se někdy zastavili v němém úžasu před nízkým rozkvetlým keřem, obletovaným motýly z široka daleka. Inu proto se mu říká motýlí keř. Ta krása má ale i své nebezpečí nebo minimálně stinnou stránku. A nejen u komule, jak se tento keř česky nazývá.


 

Zvětšit obrázek
Komule byla dovezena do Evropy asi před sto lety z Číny a od té doby se v některých oblastech stačila rozmnožit natolik, že se stává vážným problémem pro původní druhy. (Foto: Susan Ebeling/UFZ)

Člověk občas udělá něco, co se mu pak vymstí. Mezi takové „kousky“ patří i zavlékání nepůvodních druhů  na místa, kam by se samy pravděpodobně nikdy nedostaly. A pak se stane, že druh vytržený z ekosystému svých přirozených nepřátel se chová jako „utržený ze řetězu“ a člověk pak má plné ruce práce a také utratí spoustu peněz, aby svoji „malou chybku“ napravil.

 

V minulosti nebylo mnoho těch, co si mohli dovolit nechat přivézt stromy a keře z Ameriky nebo Číny ale stačilo to například k tomu, že nám dnes akát nepřipadá jako něco v naší přírodě cizího. Málokdo také ví, že lípa, náš národní strom, se v přírodě stále méně vyskytuje ve své „čistokrevné“ původní podobě, ale jako škála kříženců různých (i nepůvodních) druhů. Dnešní lípy jsou v podstatě takoví stromoví „voříšci“.


Lidská touha mít na své zahradě něco neobvyklého, spolu s možností dovézt v relativně krátké době téměř cokoliv odkudkoliv způsobuje, že následné problémy jsou častější a mnohdy i vážnější než dříve. Některé druhy, nejednou dokonce uměle vytvořené, a mnohdy i  jejich kříženci, se v prostředí bez nepřátel rychle šíří. Příkladů, kdy se exotické a okrasné rostliny vymkly kontrole a vedou si v nové domovině víc než zdatně, je spousta a zmíním jen ty „nejkřiklavější“: netýkavka obrovská, křídlatka sachalinská, bolševník velkolepý. Stali se z nich kolonizátoři usurpující stále nová území.

 

Které další druhy se zařadí po jejich bok a dosáhnou stejné „proslulosti“ ? Bude to „motýlí keř“,  poléhavé šlahouny stálezelených mahonií, ...? Co vede k tomu, že rostlina začne prospívat lépe než ve své domovině. Důvodů může být více, nejčastěji jde o nedostatek přirozených „nepřátel“, například býložravého hmyzu. Domácímu hmyzu to čato nějakou dobu trvá, než se na příchozího vetřelce adaptují. Zhruba takové jsou závěry výzkumu provedeného na Helmholtz Centre for Environmental Research (UFZ). Práce se týká  zavlékání komule davidovy (Buddleia davidii) a mahónie cesmínolisté (Mahonia aquifolium). Kvůli nedostatku nepřátel nebo genetickým změnám by tyto rostliny mohly nabýt výhodu nad původními druhy a jak vědci v napsali v časopise Diversity and Distributions, mohly by znamenat ohrožení ekologické rovnováhy.

 

Mahónie cesmínolistá pochází ze západu Spojených států. Také ona v Evropě narazila na“úrodnou půdu“ a stává se rozšířeným plevelem nejenom lesních podrostů. (Foto: Dr. Harald Auge/UFZ)


 

„Motýlí keř“
Komule davidova (Buddleia davidii) byla do Evropy dovezena asi před sto lety z Číny a od té doby je oblíbeným okrasným keřem, a tak se jejími modrými, bílými nebo fialovými květy můžeme kochat v mnoha zahradách. Tento ozdobný keř se ale brzy rozšířil nejenom v zahradách. V poválečném Německu byla komule schopna obsadit nejenom sutiny rozbombardovaných městských center, ale rozrůstala se i dále do volné přírody, a tak se brzy objevila na velkých plochách západního a jihozápadního Německa. Pouze východní část Německa zůstala ušetřena jejího masivního rozšíření, protože rostliny nesnáší tamní tuhé zimní mrazy. To je prozatím naší „výhodou“, která by ale díky globálnímu oteplení mohla vzít za své.

 

Ačkoliv jsou květy komule velmi líbivé a poskytují mnoho chutné potravy motýlům, má tato krása i svou stinnou stránku. Rostlina může snadno tvořit semena a postupně se rozrůstá ve velmi hustou křovitou formaci. Tím je dán jeho obrovský potenciál k vytěsnění mnoha původních rostlin z jejich přirozených stanovišť a na určitých místech by se mohly stát i bezpečnostním rizikem například podél železničních a dálničních náspů, kde s oblibou tvoří bujné porosty. Švýcarsko, Španělsko a Francie se s komulí pokouší bojovat, ve Spojených státech její množení zatím sledují kritickým pohledem, na Novém Zélandu způsobuje velké ekonomické problémy, protože vytlačuje původní vegetaci.

 

Aby se prohloubila znalost mechanismu zodpovědného za rozšiřování invazivních druhů, výzkumníci z UFZ porovnali deset společenstev komule v Německu s deseti populacemi v její domovině – jihovýchodní čínské provincii Yun-nan. Ačkoliv jsou klimatické podmínky v Číně příznivější, tak větší keře produkující více a těžších semen rostou v Německu. „Na rostlinách v čínské domovině je totiž až 15 procent listů sežráno hmyzem, zatímco v Německu je to pouze půl procenta,“ oznámila Susan Ebeling z UFZ. „Tento “zelený vetřelec“ totiž ještě není na jídelníčku našeho hmyzu. Protože ve Střední Evropě nemá komule žádný příbuzný druh, tak potřebuje hmyz více času, aby se na ni adaptoval a začala mu „chutnat.“ Dva asijské druhy specializovaného býložravého hmyzu, které byly použity na Novém Zélandě, když se tam pokoušeli omezit tyto keře, ještě do Evropy nedorazily.

 

 

Mahonie cesmínolistá
Jiná je situace u dalšího druhu, kterého si výzkumníci blíže všímali. Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) pochází ze západu Spojených států. V Oregonu je tento stálezelený keř s vystupujícími žlutými květy dokonce oficiální rostlinou federálního státu, a proto je také známá jako „oregonská réva“. V Evropě má mahónie blízkého příbuzného, se kterým dokonce vytváří mezirodové křížence, a tím je dřišťál obecný (Berberis vulgaris).

 

Zvětšit obrázek
Mahonie s dřišťálem dává vzniknout mahoniodřišťálu Neubertovu (x Mahoberberis neubertii). Ale díky tomu, že měl domácí hmyz milióny let, aby se přizpůsobil dřišťálu obecnému, tak se teď poměrně snadno přeorientoval i na mahónii. Na druhou stranu si mahónie nemohla vyvinout žádný obranný mechanismus proti tomuto býložravému hmyzu.


Mahonii se v Evropě daří dokonce tak dobře, že Švýcarská komise na ochranu divokých rostlin v rámci preventivních opatření požaduje po majitelích zahrad, aby mahónie vůbec nepěstovali: „Pokud ji již někdo má na své zahradě, tak se musí postarat o absolutní ochranu proti dalšímu rozšiřování, a to zejména odstraňováním veškerých plodenství a soustavnou likvidací všech mladých výhonů.“ Jak se tento postup, slučuje s ústavou garantovaným právem rostlin na vlastní důstojnost, o které nedávno psal i Osel, není nic známo.

 

Navzdory býložravcům je mahónie schopná pravidelně vykvétat a postupně ve volné přírodě kompletně pokrývat lesní půdu, čímž se stává problémem. „Její úspěch lze zřejmě najít ve šlechtění. Prostřednictvím selekce a hybridizace dochází ke genetické změně, která umožňuje mahónii růst lépe v Evropě než ve své domovině, v Americe,“ vysvětluje doktor Harald Auge z UFZ výsledky výzkumu, při kterém tento biolog a jeho kolegové z Halle sesbírali semena z mahónie v USA, Kanadě, Německu a České republice a v kontrolovaných skleníkových podmínkách sledovali z nich vypěstované rostliny.

 

Okrasné keře a nově šlechtěné rostliny tvoří většinu invazních druhů rostlin, které se postupně stávají větším či menším problémem, a jsou proto odborníky uváděny jako „biologičtí vetřelci“. Biologické invaze způsobené lidmi jsou jednou z příčin dramatického poklesu počtu živočišných a rostlinných druhů na celém světě.

 

Podle studie, kterou vedla Federal Environment Agency, ekonomické náklady na zkoumání a obranu proti 20 cizím rostlinným druhům dosahovaly v Německu v roce 2002 přibližně 167 milionů euro. Novější čísla zatím ještě nejsou dostupná. V blízké budoucnosti, budou vyčíslovány například náklady na zdravotní péči při řešení zdravotních problémů způsobených vysoce alergenní ambrózií pelyňkolistou (Ambrosia artemisiifolia).

 

Zdroj: Helmholtz Center for Environmental Research - UFZ

Autor: Ota Beran
Datum: 29.05.2008 07:42
Tisk článku

Čti+ Rostliny -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 29 Kč
cena: 27 Kč
Čti+ Rostliny

Související články:

Cenné stromové ostrovy v Everglades vznikly ze smetišť     Autor: Stanislav Mihulka (26.03.2011)
Kouzelná krajina se slony, mamuty a mastodonty     Autor: Stanislav Mihulka (08.12.2009)
Šťovík pomáhá v boji s těžkými kovy     Autor: Anna Marcinková (11.10.2008)
Oxid uhličitý je vinen!     Autor: Anna Marcinková (26.03.2008)



Diskuze:

netýkavka

Radim,2008-06-01 17:02:58

Jestli autor netýkavkou obrovskou myslel i netýkavku žláznatou, tak ta se mně jako agresívní rostlina nejeví. Znám stanoviště, na kterých je tato netýkavka už pomalu 30 let. Prvních asi 10 let je skutečně agresívní a zabírá až 90 % plochy. Pak postupně ubývá. Nyní zabírá do 10 % plochy a úspěšně s ní soutěží kopřivy a jiné podobně vysoké rostliny.

Odpovědět


a co tam bylo před netýkavkou..

PetrD,2008-06-02 20:12:39

A pamatujete si, co tam rostlo před těmi 30ti lety? Nebylo třeba druhově mnohem větší rozmanitost než kopřivy??

Odpovědět

juhoeurópske rastliny

Martin,2008-05-31 13:38:57

Zaujímalo by ma, ako sa pozerajú ortodoxní ochranári na juhoeurópske rastliny, ktoré sa k nám v prípade posunu klimatických pásiem môžu začať šíriť. Mám na mysli také druhy, ako napríklad Ostrya carpinifolia, Celtis australis, Carpinus orientalis. Budú sa aj na ne pozerať ako na nežiadúcich votrelcov, alebo ich presun na sever do strednej Európy zoberú ako normálnu prirodzenú vec?

Odpovědět


Nejsem sice ortodoxní ochránce,

Dane,2008-05-31 15:34:09

ale myslím si, že nezbude než se s nimi smířit. Spousta druhů se k nám odtud rozšířila. Bohužel se k nám, někdy šíří druhy o které nestojíme. A to nejen rostlinné. Pokud se šíří relativně přirozeně, rozšiřují se s nimi i jejich přirození nepřátelé a nemají tak velkou šanci masivně převládnout.

Odpovědět

clovek

drk,2008-05-29 12:42:39

Tak mi prijde, ze vsichni najak opomijeji fakt, ze clovek je taky jen zivocisny druh. Tim padem je soucasti prirody a pokud neco nekam zavlece tak je to defakto totez, jako kdyz se nekam dostane nejake seminko rostlinky prilepene na noze migrujiciho ptaka. Jen je tu lidi ponekud vic, tak je to vic videt. Navic sami autori rikaji ze prirode xvili trva nez se s nivym druhem vyrovna, tj. nakonec se s nim sama vyrovna a snaha lidi je jen mrhani silami, protoze s tim stejne nic nenadelaji.

Odpovědět


Máte pravdu příroda si poradí.

Duke,2008-05-29 12:50:56

Proč tedy zasahovat proti ambrózii nebo léčit lidi co jsou na ni alergičtí. Je to jen plýtvání peněz. Až ti co s ní nejsou schopni spolunažívat vymřou, zůstanou jen odolní jedinci. Ti ostatní prostě měli smůlu. Nedokázali se přizpůsobit...

Odpovědět


Duke 29.05.2008 v 12:50

dd,2008-05-29 14:29:17

Přesně tak, jen plýtvání penězi. Přežijí ti silnější - normální přírodní výběr, co je na tom špatného?

Odpovědět


On ale člověk dokáže mnohem víc,

JirkaF,2008-05-29 14:54:17

než jen našlápnout semínko jako pták. Dokáže třeba zkřížit rostliny, které by se normálně neměly šanci potkat, a pak bujně rostoucí potomstvo prodávat v zahradnictvích celého světa.

Odpovědět


opet opomijite fakta

DRK,2008-05-30 10:01:47

Tady vsich porad predpokladaji ze clovek je neco mimo prirodu, to prece neni pravda. To, ze je nekdo na neco alergicky neznamena ze kvuli tomu vymitim rostliny druh (akorat si ho asi nenasazim na zahradu), pokud jsou nekteri alergicti na pyl travin, tak se kvuli tomu prece nepokusim vymitit travy z planety zeme... a navic co ma alergile na neco spolecneho s sirenim druhu??

Odpovědět


to ze je clovek vyspelejsi na veci nic nemeni

drk,2008-05-30 10:05:39

jirakf: clovek dokaze vic? No a? Takovy albatros taky dokaze vic nez treba pes nebo bakterie, to ze dokaze vic porad neznamena ze neni soucasti prirody a cokoliv udela neni defakto "dilem" prirody. Clovek neni rovnocenym partnerem ani souperem prirody, je jen jeji soucasti...

Odpovědět


To, že člověk dokáže víc,

JirkaF,2008-05-30 10:29:20

jsem dostatečně vysvětlil. Dokáže zasáhnout do přírody mnohem víc než kterýkoli jiný druh. Nikdy jsem netvrdil, že není její součástí.

Odpovědět


mnozí lidé...

PetrD,2008-06-02 20:19:46

Mnozí si bohužel myslí, že mnohdy je tu příroda jen a jen proto, aby jsme ji mohli využívat....a nikoliv, že jsme její součástí.....Ale ano, stejně, jako je přírodní činitel albatros, či jiné zvíře, tak je tak i člověk - no a pokud si hrajeme na přírodní činitele v rozšiřování nepůvodních druhů, tak můžeme být i přírodní činitel ve vytváření konkurence těmto rostlinám(či škůdce).....

Odpovědět

Máme sice zákon,

Duke,2008-05-29 08:57:06

který řeší zavlékání nepůvodních druhů, do naší přírody, ale všimli jste si někdy co sází na svahy u nově postavených dálnic?

Odpovědět


co

Rozumný Občan,2008-05-29 09:19:29

Co tam sází?

Odpovědět


Máš pravdu Duke

Dane,2008-05-29 10:17:14

Taky někdy přemýšlím, kdo o tom rozhoduje. Viděl už jsem okolo dálnic ledaccos. Snad nejhroznější mi připadaly stříbrné smrky a naprosto příšerné hybridní Forzythia x intermedia.

Odpovědět


"Rozumnému Občanu"

Duke,2008-05-29 10:19:19

Nepůvodní stromy a keře.

Odpovědět


diaľnice

Martin,2008-05-29 19:10:49

Tak predovšetkým by tam mali byť rastliny, ktoré sú schopné zniesť znečistenie výfukovými splodinami a zasolenie zo zimného posypu.
Strieborný smrek na diaľničnom násype asi nebude najšťastnejšia voľba, je síce odolný voči suchu (to strieborné na ihličí je vosková ochranná vrstva, strieborné smreky pochádzajú z vysokohorskej populácie v Arizone), ale keď vyrastie, tak sa ľahko môže stať, že ho víchrica prekotí rovno na diaľnicu, ak je vysadený príliš blízko.

Videl som fotky z Krušných hôr, tam sú ich celé porasty, lebo náš smrek tam kvôli kyslým dažďom nemá šancu. A stále lepší cudzí dovezený druh ako holé odlesnené pohorie. Ešte by tam mohli vyskúšať omoriku, tá by tak nebila do očí.

Odpovědět


Martine

Dane,2008-05-30 23:33:49

Omoriku bych v přírodě ještě přežil, ta je aspoň z Evropy ale stříbrný smrk, to je silný kafe. Ale ani ta omorika by neměla být vedle dálnice, ráda padne. Ono to s těmi kyselými dešti taky není tak hrozné. Exhalace aut s katalyzátory taky nejsou tak strašné. Větší průšvih je sůl.

Odpovědět

kacírsky názor

Martin,2008-05-29 08:11:09

Vlani sme s jednou známou robili výstavu, na ktorej sme porovnávali skameneliny z oblasti handlovsko-nováckej hnedouhoľnej panvy s dnešnými zástupcami príslušných rodov, a podoba dnešných rastlín s ich pravekými príbuznými bola niekedy až zarážajúca. Podľa toho, čo všetko sa tam našlo, to bola riadna zmes - magnólia, pajaseň, agát, zelkova, ľaliovník, mahónia, cezmína, tisovec, styrax, ginko, Pterocarya, Alangium, Tsuga, Sapindus, rôzne druhy orechov...
Takže možno by sa dalo povedať, že pričinením človeka sa zloženie vegetácie na úrovni rodov na niektorých miestach začína približovať tomu, aké u nás bolo v treťohorách. A už vidím, ako ochranári zbierajú drevo na hranicu, na ktorej by ma chceli upáliť :)

Odpovědět


Máme štěstí

Bikkhu,2008-05-29 11:42:27

že dinosauři neměli ochranáře. Jinak by tu rostly cykasy a stromové přesličky a tráva a savci by byly invazní druhy :-)))

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni