Když kvete motýlí keř  
Už jste se někdy zastavili v němém úžasu před nízkým rozkvetlým keřem, obletovaným motýly z široka daleka. Inu proto se mu říká motýlí keř. Ta krása má ale i své nebezpečí nebo minimálně stinnou stránku. A nejen u komule, jak se tento keř česky nazývá.


 

Zvětšit obrázek
Komule byla dovezena do Evropy asi před sto lety z Číny a od té doby se v některých oblastech stačila rozmnožit natolik, že se stává vážným problémem pro původní druhy. (Foto: Susan Ebeling/UFZ)

Člověk občas udělá něco, co se mu pak vymstí. Mezi takové „kousky“ patří i zavlékání nepůvodních druhů  na místa, kam by se samy pravděpodobně nikdy nedostaly. A pak se stane, že druh vytržený z ekosystému svých přirozených nepřátel se chová jako „utržený ze řetězu“ a člověk pak má plné ruce práce a také utratí spoustu peněz, aby svoji „malou chybku“ napravil.

 

V minulosti nebylo mnoho těch, co si mohli dovolit nechat přivézt stromy a keře z Ameriky nebo Číny ale stačilo to například k tomu, že nám dnes akát nepřipadá jako něco v naší přírodě cizího. Málokdo také ví, že lípa, náš národní strom, se v přírodě stále méně vyskytuje ve své „čistokrevné“ původní podobě, ale jako škála kříženců různých (i nepůvodních) druhů. Dnešní lípy jsou v podstatě takoví stromoví „voříšci“.


Lidská touha mít na své zahradě něco neobvyklého, spolu s možností dovézt v relativně krátké době téměř cokoliv odkudkoliv způsobuje, že následné problémy jsou častější a mnohdy i vážnější než dříve. Některé druhy, nejednou dokonce uměle vytvořené, a mnohdy i  jejich kříženci, se v prostředí bez nepřátel rychle šíří. Příkladů, kdy se exotické a okrasné rostliny vymkly kontrole a vedou si v nové domovině víc než zdatně, je spousta a zmíním jen ty „nejkřiklavější“: netýkavka obrovská, křídlatka sachalinská, bolševník velkolepý. Stali se z nich kolonizátoři usurpující stále nová území.

 

Které další druhy se zařadí po jejich bok a dosáhnou stejné „proslulosti“ ? Bude to „motýlí keř“,  poléhavé šlahouny stálezelených mahonií, ...? Co vede k tomu, že rostlina začne prospívat lépe než ve své domovině. Důvodů může být více, nejčastěji jde o nedostatek přirozených „nepřátel“, například býložravého hmyzu. Domácímu hmyzu to čato nějakou dobu trvá, než se na příchozího vetřelce adaptují. Zhruba takové jsou závěry výzkumu provedeného na Helmholtz Centre for Environmental Research (UFZ). Práce se týká  zavlékání komule davidovy (Buddleia davidii) a mahónie cesmínolisté (Mahonia aquifolium). Kvůli nedostatku nepřátel nebo genetickým změnám by tyto rostliny mohly nabýt výhodu nad původními druhy a jak vědci v napsali v časopise Diversity and Distributions, mohly by znamenat ohrožení ekologické rovnováhy.

 

Mahónie cesmínolistá pochází ze západu Spojených států. Také ona v Evropě narazila na“úrodnou půdu“ a stává se rozšířeným plevelem nejenom lesních podrostů. (Foto: Dr. Harald Auge/UFZ)


 

„Motýlí keř“
Komule davidova (Buddleia davidii) byla do Evropy dovezena asi před sto lety z Číny a od té doby je oblíbeným okrasným keřem, a tak se jejími modrými, bílými nebo fialovými květy můžeme kochat v mnoha zahradách. Tento ozdobný keř se ale brzy rozšířil nejenom v zahradách. V poválečném Německu byla komule schopna obsadit nejenom sutiny rozbombardovaných městských center, ale rozrůstala se i dále do volné přírody, a tak se brzy objevila na velkých plochách západního a jihozápadního Německa. Pouze východní část Německa zůstala ušetřena jejího masivního rozšíření, protože rostliny nesnáší tamní tuhé zimní mrazy. To je prozatím naší „výhodou“, která by ale díky globálnímu oteplení mohla vzít za své.

 

Ačkoliv jsou květy komule velmi líbivé a poskytují mnoho chutné potravy motýlům, má tato krása i svou stinnou stránku. Rostlina může snadno tvořit semena a postupně se rozrůstá ve velmi hustou křovitou formaci. Tím je dán jeho obrovský potenciál k vytěsnění mnoha původních rostlin z jejich přirozených stanovišť a na určitých místech by se mohly stát i bezpečnostním rizikem například podél železničních a dálničních náspů, kde s oblibou tvoří bujné porosty. Švýcarsko, Španělsko a Francie se s komulí pokouší bojovat, ve Spojených státech její množení zatím sledují kritickým pohledem, na Novém Zélandu způsobuje velké ekonomické problémy, protože vytlačuje původní vegetaci.

 

Aby se prohloubila znalost mechanismu zodpovědného za rozšiřování invazivních druhů, výzkumníci z UFZ porovnali deset společenstev komule v Německu s deseti populacemi v její domovině – jihovýchodní čínské provincii Yun-nan. Ačkoliv jsou klimatické podmínky v Číně příznivější, tak větší keře produkující více a těžších semen rostou v Německu. „Na rostlinách v čínské domovině je totiž až 15 procent listů sežráno hmyzem, zatímco v Německu je to pouze půl procenta,“ oznámila Susan Ebeling z UFZ. „Tento “zelený vetřelec“ totiž ještě není na jídelníčku našeho hmyzu. Protože ve Střední Evropě nemá komule žádný příbuzný druh, tak potřebuje hmyz více času, aby se na ni adaptoval a začala mu „chutnat.“ Dva asijské druhy specializovaného býložravého hmyzu, které byly použity na Novém Zélandě, když se tam pokoušeli omezit tyto keře, ještě do Evropy nedorazily.

 

 

Mahonie cesmínolistá
Jiná je situace u dalšího druhu, kterého si výzkumníci blíže všímali. Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) pochází ze západu Spojených států. V Oregonu je tento stálezelený keř s vystupujícími žlutými květy dokonce oficiální rostlinou federálního státu, a proto je také známá jako „oregonská réva“. V Evropě má mahónie blízkého příbuzného, se kterým dokonce vytváří mezirodové křížence, a tím je dřišťál obecný (Berberis vulgaris).

 

Zvětšit obrázek
Mahonie s dřišťálem dává vzniknout mahoniodřišťálu Neubertovu (x Mahoberberis neubertii). Ale díky tomu, že měl domácí hmyz milióny let, aby se přizpůsobil dřišťálu obecnému, tak se teď poměrně snadno přeorientoval i na mahónii. Na druhou stranu si mahónie nemohla vyvinout žádný obranný mechanismus proti tomuto býložravému hmyzu.


Mahonii se v Evropě daří dokonce tak dobře, že Švýcarská komise na ochranu divokých rostlin v rámci preventivních opatření požaduje po majitelích zahrad, aby mahónie vůbec nepěstovali: „Pokud ji již někdo má na své zahradě, tak se musí postarat o absolutní ochranu proti dalšímu rozšiřování, a to zejména odstraňováním veškerých plodenství a soustavnou likvidací všech mladých výhonů.“ Jak se tento postup, slučuje s ústavou garantovaným právem rostlin na vlastní důstojnost, o které nedávno psal i Osel, není nic známo.

 

Navzdory býložravcům je mahónie schopná pravidelně vykvétat a postupně ve volné přírodě kompletně pokrývat lesní půdu, čímž se stává problémem. „Její úspěch lze zřejmě najít ve šlechtění. Prostřednictvím selekce a hybridizace dochází ke genetické změně, která umožňuje mahónii růst lépe v Evropě než ve své domovině, v Americe,“ vysvětluje doktor Harald Auge z UFZ výsledky výzkumu, při kterém tento biolog a jeho kolegové z Halle sesbírali semena z mahónie v USA, Kanadě, Německu a České republice a v kontrolovaných skleníkových podmínkách sledovali z nich vypěstované rostliny.

 

Okrasné keře a nově šlechtěné rostliny tvoří většinu invazních druhů rostlin, které se postupně stávají větším či menším problémem, a jsou proto odborníky uváděny jako „biologičtí vetřelci“. Biologické invaze způsobené lidmi jsou jednou z příčin dramatického poklesu počtu živočišných a rostlinných druhů na celém světě.

 

Podle studie, kterou vedla Federal Environment Agency, ekonomické náklady na zkoumání a obranu proti 20 cizím rostlinným druhům dosahovaly v Německu v roce 2002 přibližně 167 milionů euro. Novější čísla zatím ještě nejsou dostupná. V blízké budoucnosti, budou vyčíslovány například náklady na zdravotní péči při řešení zdravotních problémů způsobených vysoce alergenní ambrózií pelyňkolistou (Ambrosia artemisiifolia).

 

Zdroj: Helmholtz Center for Environmental Research - UFZ

Autor: Ota Beran
Datum: 29.05.2008 07:42
Tisk článku

Fascinující život rostlin - Arzt Volker
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 288 Kč
cena: 253 Kč
Fascinující život rostlin
Arzt Volker
Související články:

Cenné stromové ostrovy v Everglades vznikly ze smetišť     Autor: Stanislav Mihulka (26.03.2011)
Kouzelná krajina se slony, mamuty a mastodonty     Autor: Stanislav Mihulka (08.12.2009)
Šťovík pomáhá v boji s těžkými kovy     Autor: Anna Marcinková (11.10.2008)
Oxid uhličitý je vinen!     Autor: Anna Marcinková (26.03.2008)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace