Jak je to s tolerancí ke kanamycinu
U některých rostlin se při přípravě transgenní odrůdy dává do konstruktu, který se vnáší do genomu, selekční gen nptII. Ten kóduje necitlivost na antibiotikum kanamycin. Účelem, jako u všech selekčních genů, je najít mezi množstvím netransformovaných buněk ty, které konstrukt do geonomu zařadily. Někteří odpůrci GMO spustili kampaň varující před zdravotními důsledky takových GMO. Uvádějí dvě hypotézy: gen může v zažívacím systému člověka nebo domácího zvířete přejít na potenciální patogenní bakterii, a ta nebude potom citlivá na antibiotika příbuzná kanamycinu, např. neomycin. Ten se sice v humánní
medicíně nepoužívá, ale ve veterinární ano. Takovéto varování vyslovil dokonce i mikrobiolog z Pasteurova ústavu v Paříži. Druhou hypotézou je šíření tohoto genu
v přírodě. Panel odborníků, kterému byl tento problém předložen Evropským úřadem pro
bezpečnost potravin (EFSA) se 2. dubna 2004 vyjádřil, že není námitek proti
používání tohoto genu transgenních plodin.
Proti tomu vystoupili některé nátlakové organizace, jak třeba přednesl pan Les Levidow na nedávné konferenci pořádané Sdružením pro udržitelný život v našem Senátu.

Kdo má pravdu?
Skutečnost je taková, že předávání genů rezistence na antibiotika mezi bakteriemi je poměrně snadné, zatímco předání jakéhokoli genu mezi rostlinou a bakterií nebylo spolehlivě prokázáno. V gramu ornice jsou stovky milionů až miliarda bakterií, z nichž 5 až 15% je rezistentní na kanamycin. Tyto bakterie se logicky dostávají do naší potravy, hygienická norma připouští sto tisíc v gramu dětské výživy a až deset milionů v gramu běžné potraviny. Denně tedy přijímáme až deset miliard bakterií a tedy kolem miliardy bakterií s genem pro resistenci na kanamycin. U domácích zvířat, je to pochopitelně více. Případný pathogen schopný takový gen přijmout má obrovskou nabídku snadno přenosných genů, takže případná přítomnost rostlinného genu rezistence, který je nesnadno - pokud vůbec - přenositelný, je zcela bezvýznamná. Právě běžná přítomnost tohoto genu v přírodě i v naší potravě byla důvodem, proč panel odborníků prohlásil, že nejsou námitky proti jeho používání v GM plodinách.
Obava, Přátel země, nebo mikrobiologa z Pasteurova ústavu, že by gen v rostlině se mohl uplatnit ve vzniku pathogenů rezistentních na kanamycin, je asi tak oprávněná jako obava, že Grónsko vytlačí Španělsko z trhu pomerančů. EFSA má pravdu, ale skutečnost je bohužel taková, že komisař Dimas se řídí podle Přátel země (které si platí z unijních peněz jako
poradce) a nikoli názorem vědců.

Kromě zde uvedeného úryvku najdete další články věnované například principu předběžné opatrnosti, obavám z transgenu,...  v připojeném souboru Svět biotechnologií č. XXVIII.