Stejnopohlavní sexuální chování ve Švédsku  
Největší výzkum stejnopohlavního sexuálního chování na světě odhalil překvapivou skutečnost. Rozhodují geny, rodina, společenské normy nebo vlastní životní styl?


Zvětšit obrázek
Niklas Långström

Vědci ze švédského medicínského výzkumného ústavu Karolinska Institut a z Univerzity Queen Mary v Londýně společně zjišťovali co je při výběru stejnopohlavního sexuálního partnera rozhodující.



Qazi Rahman

Pokud jde o lidskou sexuální orientaci je význam vlivů genů a prostředí stále nevysvětlený. Důvodem je skutečnost, že v předchozích studiích byly použity vzorky přizpůsobené situaci nebo založené na malé populaci. Proto se vědci ze Švedska a z Velké Britanie rozhodli uskutečnit do tè doby svým rozsahem nevídaný výzkum. Je to dosud největší výzkum stejnopohlavního sexuálního chování dvojčat.



Použily se údaje všech švédských dospělých dvojčat (20-47 let). Stejnopohlavní sexuální chování se zjišťovalo v letech 2005-2006 dotazníkem u více jak 7600 dvojčat. Účastníci podali informace o svém zdraví, chování a sexualitě. Poté se odpovědi ohledně sexuality vyhodnotily. Sedm procent dotázaných uvedlo, že měli jeden nebo více stejnopohlavní sexuální styk. Údaj nepřekvapil, i když se v literatuře namísto sedmi procent uvádí čtyři. Co vědce skutečně překvapilo byly zjištěné příčiny pro takové chování. A to i přesto, že široké intervaly spolehlivosti, což je většinou nedostatek výzkumné zprávy, dovolovaly pouze opatrné interpretace.



Vědci Niklas Långström1, Qazi Rahman2,3, Eva Carlström4 a Paul Lichtenstein4 zjistili, že na výběr stejnopohlavního manželského partnera nebo partnerku mají rodina a společenské normy velmi malý vliv. U mužů byl vliv rodiny nulový. U žen vysvětloval vliv rodiny jejich sexuální chování v 16 – 17 procentech.
O něco větší vliv mají geny. To se zjistilo tak, že vědci shromažďovali data jednovaječných dvojčat, jejichž geny jsou skoro identické. U mužů se vliv dědičnosti projevil 34 až 39 procentech celkového rozptylu, u žen v 18 až 19 procent.

Eva Carlström

O sexuální orientaci nerozhoduje ani rodina, ani geny. Co je tedy rozhodující? Otázka to byla velmi napínavá. Konečně se vědcům po určité době podařilo odpověď nalézt.


Ukázalo se, že osobní životní zkušenost každého jednotlivce jej ovlivňuje při výběru stejnopohlavního partnera. U mužů vysvětloval tento faktor jejich chování z 61 až 66 procent, U žen se toto specifické prostředí podílelo 64 až 66 procenty. Individuální specifické prostředí zahrnovalo například okolnosti během těhotenství a okolo porodu, fyzická a psychická traumata (např. úrazy, násilí a nemoci), vliv skupiny vrstevníků a sexuální zkušenost.

Paul Lichtenstein

Vědci tak mohli uzavřít, že na stejnopohlavní sexuální chování má individuální zkušenost (asi tak ze dvou třetin) a genetické faktory (asi tak z jedné třetiny) největší vliv. Rodinné prostředí nebo postoje společnosti mají malý až žádný vliv.

Tento výsledek je v rozporu s předchozími předpoklady, komentoval výsledek Niklas Långström. Výzkumy tohoto druhu jsou důležité pro pochopení naší sexuality a k informování veřejné diskuse. Výsledky se ale obtížně předávají ve společnostech, v nichž je stejnopohlavní chování zakázáno. Takovou je například polská společnost, kde 90 procent obyvatelstva je katolického vyznání a stejnopohlavní chování je v ní chápáno jako hřích. Následně jsou tito lidé nucení podrobovat se psychoterapii, což je zvrácené a perverzní.



Zvětšit obrázek
Automobilový závodnik Niki Lauda na vídeňském Life-Ball.

Mezi stejnopohlavními páry se objevuje i Niki Lauda, chlap každým coulem, i když sám není homosexuální. Tvář mu znetvořil oheň jeho závodního auťáku při havarii na Norimberském okruhu (Nürnbergring). Je to doživotní zkušenost a zřejmě proto má pochopení pro odlišné. Tradičně se zůčastňuje setkání sexuálně odlišných na vídeňské radnici a před ní, které je přenášeno televizí. Společenská událost je doprovázena gala pořadem a zůčastňují se jej všichni špičkoví politici jako i osobnosti z kultury a veřejného života vůbec. Výtěžek je věnován na výzkum AIDS.


Zdroj:
Niklas Långström1, Qazi Rahman2,3, Eva Carlström4 a Paul Lichtenstein4 (2008). Genetic and Environmental Effects on Same-sex Sexual Behavior: A Population Study of Twins in Sweden. Archives of Sexual Behavior DOI: 10.1007/s10508-008-9386-1


(1) Centre for Violence Prevention, Karolinska Institutet, P.O. Box 23000, 104 35 Stockholm, Sweden
(2) School of Biological Sciences, Queen Mary-University of London, London, UK
(3) Institute of Psychiatry, King’s College-University of London, London, UK
(4) Department of Medical Epidemiology and Biostatistics, Karolinska Institutet, Stockholm, Sweden

Autor: Igor Tureček
Datum: 15.07.2008 21:00
Tisk článku

Chování zákazníka - kolektiv Vysekalová Jitka a, kolektiv
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 361 Kč
cena: 339 Kč
Chování zákazníka
kolektiv Vysekalová Jitka a, kolektiv
Související články:

I papoušci se chovají ekonomicky     Autor: Josef Pazdera (01.07.2016)
Ryby rozeznají lidské tváře     Autor: Josef Pazdera (10.06.2016)
Americká psycholožka zjišťuje frustraci podle postavení ocasu     Autor: Josef Pazdera (17.05.2016)
Učil se pravěký člověk od vlků?     Autor: Roman Cséfalvay (04.03.2016)
Už zase nevíme proč mají zebry pruhy     Autor: Josef Pazdera (27.01.2016)



Diskuze:

Psychoterapie - odpověď

Igor Turecek0,2008-07-21 19:34:32

Z výzkumu nevyplývá, že by bylo možné dobrovolníkům nabídnout psychoterapéii. Když se nad tím zamyslíte, tak výsledkem studie je spíše pravý opak. Jedním z výsledků bylo, že postoje společnosti mají na výběr stejnopohlavního partnere malý nebo žádný vliv. Pokud se na psychoterapii díváte jako na postup jak nacvičit společenské normy, tak by jste prováděl psychoterapii v oblasti, která s tím stejně nemá nic společného. Také uvažte jak by jste chtěl psychoterapeuticky ovlivňovat biologickou podmíněnost stejnopohlavního chování. To by bylo také neadekvátní.
Takže i kdyby se ti/ty dva/dvě sebevíce chtěli/y nechat psychoterapeuticky ovlivňovat, tato studie k tomu neposkytuje nic. Ještě jednou zopakuji co bylo překvapením oné studie: žádný nebo malý vliv rodiny na stejnopohlavní chování. Takže také nějaká rodinná terapie vypadává. Existují mužské páry, které spolu žijí desítky let a nemají spolu žádný pohlavní styk.
Totéž je také u žen.
Výzkum se také nezabýval otázkou, zda nabízet psychoterapii nebo ne. To by jste musel nějakou takovou psychoterepii testovat, aby jste mohl dospět k závěru, že máte co nabízet. Je mi líto, pokud moje tlumočení výzkumu vyznělo tak, že psychoterapie může být účinná.
Uvažte také, že ze statistických údajů celé populace nemůžete v podstatě dělat žádné závěry na individuální psychoterapeutické postupy.

Odpovědět

Psychoterapia

Tomas Habala,2008-07-16 07:42:48

No ak tento vyskum ma pravdu, teda ze u vyse 66 percent homosexualov je ich sexualne chovanie podmienene okolnostami "během těhotenství a okolo porodu, fyzická a psychická traumata (např. úrazy, násilí a nemoci), vliv skupiny vrstevníků a sexuální zkušenost" tak ta psychoterapia tam skutocne moze byt ucinna. Samozrejme dobrovolna.

Vtipne mi pripada zdoraznenie, ze Niki Lauda podporujuci homosexualov je "chlap každým coulem".

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni