Robot ve složeném stavu se jednoduše přenese do operačního prostoru v batohu.

Bill Smart

Roboti v armádě již dávno nejsou jen vědeckofantastickým výmyslem. Dávno opustili filmová plátna a vstoupili na bojiště. Doug Few a Bill Smart z Washington University v St. Louis „jedou na vlně“ této nové technologie. Few a Smart tvrdí, že cílem armády je nahradit zhruba 30 procent vojska robotickou silou do roku 2020, ale samozřejmě tu není řeč o robotických vojácích, jaké známe z filmů „Hvězdné války“ nebo „Já, robot.“

Bill Smart odborný asistent informatiky a techniky :
„Když se v armádě řekne robot, tak se tím myslí cokoliv od automaticky řízeného náklaďáku až po to, co si pod pojmem robot obvykle představíte. Přesněji bychom je asi nazvali autonomními systémy, spíš než roboty,“ říká Smart, odborný asistent informatiky a techniky.

Všechny vojenské robotické síly jsou v současnosti ovládány dálkově, prostřednictvím vysílače, což znamená, že tu pořád musí být někdo ovládající robota na dálku, často třeba za pomoci “joysticku“ a počítačového monitoru. Na první pohled to může vypadat jako protiřečení si, když se mluví o plánech na zvyšování podílu robotů v armádě, ale i v tomto případě je vlastně velmi důležité udržet i zapojení lidí do řízení robotů.

„Jde o záležitost vydávání a plnění příkazů. Zatím určitě nechcete dát úplnou samostatnost systému, který například doručuje nepříteli bombu. Chcete, aby to byl člověk, kdo nakonec zmáčkne ten knoflík rozhodující o životě a smrti,“ říká Smart. „Nechcete, aby robot „udělal“ špatné rozhodnutí. Chcete, aby to byl člověk, kdo dělá všechna důležitá rozhodnutí.“

To není obrázek z oblíbeného filmu „Číslo pět žije“, ale reálného nasazení robota v armádní praxi.

Terminátor nás nečeká
Ačkoliv filmy zobrazují roboty jako inteligentní bytosti, Smart a Few ve svých robotech nevyhnutelně nehledají inteligentní bytosti schopné se rozhodovat. Místo toho pracují na vývoji pokročilých „inteligentních funkcí“ robota.

„Nezřídka je to jako rozdíl mezi příslovcem a přídavným jménem. Můžete jednat inteligentně nebo můžete být inteligentní. A já se u svých robotů zajímám více o to příslovce,“ říká Few.

Současnost řízení robotů je podobná hře počítačových her. Stačí joystick a může se třeba odminovávat…

Few, který je doktorandem u Smarta, se také zajímá o citlivé vztahy mezi roboty a člověkem. Pracuje na vývoji systému, v kterém roboti mohou provádět úkoly udržující stálé spojení s člověkem, který má možnost dávat robotům nové cíle zásahů. Few říká, že je tu mnoho problémů, které mohou vyžadovat „elegantní zásah“ člověka a tyto potřeby musí být vzaty v úvahu už od samého základu.

Při práci sledující tento cíl, začlenil Few mnohé z toho, co by mohlo být považováno za hračku ve svém konstruování robotů. Prostřednictvím Wii ovladače využil Few přirozených lidských pohybů ke komunikaci s robotem. Využití něčeho tak jednoduchého a tak běžného, jako je tento ovladač počítačové hry, přidalo další výhody k využití ve vojenském prostředí. Spíš než táhnout se s laptopem a muset hlídat řídící páku a obrazovku, může voják v boji zůstat ve střehu a pozorně sledovat okolí, i když současně řídí robota.

Zvětšit obrázek

Roboti stále častěji přebírají více vojenských povinností a předpokládá se, že asi 30 procent sil armády Spojených států bude do roku 2020 tvořeno roboty. Počítačoví odborníci z washingtonské university v St. Louis, kteří pracují na robotech říkají, že stroje zatím stále potřebují kontakt s člověkem.

„Občas zapomínáme, že když řídíme roboty v laboratoři, tak si sedíme pěkně v bezpečí a nikdo se nás nepokouší zabít,“ říká Smart. „Ale když jste ve válečné zóně a ještě k tomu máte být shrbený nad laptopem, tak to opravdu není to nejlepší místo pro sledování monitoru a manipulaci s řídící pákou. Chcete být schopný používat své oči a ruce k řízení robota bez toho, aby vám to sebralo veškerou vaší pozornost.“

Roboti si již nachází své stálé místo mezi dislokovanými vojsky. Úspěšně sloužili už ve válce v Iráku. Najdeme je tam jako bezposádkové výzvědné letouny UAV (Unmanned Aerial Vehicles), s automatickým pilotem. U takového letounu naprogramujete autopilota, kam má letět, v jaké výšce a jakou rychlostí. Pak už letí autonomně a řídí se sám podle situace, která je okolo něj tak, aby splnil zadaný úkol. Používaly se tam i pozemní roboti sloužící k detekci výbušnin. Robotické síly již tedy v armádě slouží, avšak to s sebou přináší i nové etické otázky, například koho obvinit, když robot někoho „omylem“ zabije. Dá se totiž očekávat, že s tím, jak technologie postupuje, bude stále více robotů posíláno přímo do první linie.

"A v první linii už by měli být vybaveni zbraněmi. Pro efektivní využití by měli být do značné míry autonomní, aby například byli schopni chránit se navzájem. Možná to bude fungovat tak, že skupina robotů dostane příkaz: „Vyčistěte budovu.“ Pak to bude znamenat, že každý, kdo se jim pokusí v plnění úkolu zabránit, by měl být zneškodněn. Zda v tom případě bude reagovat podle schématu: „Kdo na tebe míří zbraní, by měl být zabit,“ je otázkou.

Pro takové stroje asi tři základní robotické zákony vymyšlené americkým spisovatelem Isaacem Asimovem nebudou platit. Vždyť už první zákon praví: „Robot nesmí ublížit člověku, ani svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.“ A to se pro vojáka prostě nehodí…
Bojoví roboti budou mít spoustu výhod. Budou nekonečně odvážní. Při zabíjení nebudou váhat ani vteřinu a nepocítí žádné výčitky svědomí. Nezanedbatelná bude i obrovská úspora kancelářské práce velitelů takové jednotky robotů. Nebudou muset psát kondolenční telegramy a dopisy jejich rodinám.

Zdroj: Washington University in St. Louis.
http://www.defense-update.com/products/p/pacbot.htm
Isaac Asimov: Já robot