Vědci se již dlouho domnívají, že hlavní histokompatibilitní komplex (MHC, česky někdy označován jako HHK), což je mechanismus řídící imunitní odpověď organismu, může hrát svou úlohu i při výběru životního partnera. Geny z oblasti MHC totiž kódují malé receptory umístěné na povrchu buněk, pomocí nichž organismus rozpoznává cizí a vlastní a umí zjistit, zda jde o narušení organismu patogeny. Jde o mechanismus, kterým spouští imunitní odpověď. Hypotéza tohoto výzkumu je postavena na předpokladu, že mohou existovat sklony k tomu vybírat si partnera, jehož geny MHC se co možná nejvíce liší od našich vlastních genů, čímž by mělo naše potomstvo šanci získat evoluční výhodu díky tomu, že zdědí širší soubor receptorů, a tak bude jeho organismus schopen odolávat většímu počtu nepřátelských činitelů (že odolá i těm útočníkům, kteří se přizpůsobili genům rodiče a naučili se jejho imunitní systém oklamat). Studie naznačují, že můžeme být schopni rozlišit genovou skladbu MHC u možného partnera na základě těkavých molekul, které jsou součástí jeho specifické vůně. Řízení našich vůní je totiž geneticky řízeno ze stejné oblasti, jako je řízení cizího a vlastního – tedy z oblasti MHC. Toto zapojení MHC při výběru partnera bylo dokázáno u několika zvířecích druhů, například u myší. U člověka je tato funkce MHC stále diskutabilní. Výsledky takzvaného „tričkového“ pokusu, kdy byla skupina žen požádána, aby na základě čichu vyhodnotily pořadí podle upřednostňovaných „vůní“ triček nošených různými muži, jsou totiž dosti sporné. Proto se k této problematice vrátila Raphaëlle Chaix z Laboratoire Eco-Anthropologie et ethnobiologie (CNRS/Museum national d"Histoire naturelle/Université Paris 7) a Department of Statistics na Oxford University, spolu s kolegy z Británie a Číny. Výsledky studie jsou publikovány v zářijovém vydání PLoS Genetics.
Chaix a její kolegové při svém výzkumu analyzovali celkem 4 milióny genových markerů, rozprostřených v lidském genomu (s využitím dat z HapMap projektu, který byl navržen ke katalogizaci genetických variací u člověka) ve dvou oddělených populacích. Tyto analýzy byly provedeny u manželských párů z Yourbas v Nigérii a Mormonů v Utahu. Především se testovalo, zda se manželské páry lišily nebo nelišily geneticky ve smyslu jejich MHC od párů vybraných náhodně. Tento přístup jim umožnil odlišit účinek MHC od sociálních faktorů (vliv rodiny, náboženství apod.). V africkém vzorku nebyl pozorován žádný účinek MHC týkající se výběru partnera, zřejmě kvůli převaze sociálních faktorů, které maskovaly možný účinek biologických faktorů (rozhodnutí rodičů, tradice a jiné vlivy hrají větší význam při uzavírání sňatků, nežli samotný výběr snoubenců). Nicméně v americkém vzorku se objevil důkaz významného sklonu k výběru geneticky MHC odlišného partnera. Tato studie tak předvedla, jak v různých populacích biologické faktory a sociální faktory ovlivňují výběr partnera. K porozumění, jak moc jsou ve vzájemných vztazích důležité, může určit až rozsáhlejší šetření.ˇ
Zdroj: Centre National de la Recherche Scientifique,
Diskuze:
