Andrew Meltzoff: „Nemluvňata používají svou vlastní zkušenost k výkladu chování ostatních. Sází na to, že: „Jsi stejný jako já, a tak se dá moje vlastní zkušenost použít i na tebe.“ Učením se na sobě samých se dostávají k pochopení nás ostatních. To je základní životní lekce a jedna z těch, které začínají působit dlouho před tím, než se dostanou do školky.“

 Nový výzkum týmu psychologů z Institute for Learning and Brain Sciences na University of Washington (UW) udává, že dvanácti- až osmnáctiměsíční batolata nejenom pozorují, co se kolem nich děje, ale, světe div se, také dokáží použít své vlastní vizuální zkušenosti k hodnocení toho, co další lidé mohou a nemohou vidět.

„Tento výzkum ukazuje, jak batolata používají své vlastní zkušenosti k porozumění niterného života ostatních lidí,“ říká Andrew Meltzoff, hlavní autor studie, jejíž závěry se objevily v zářijovém vydání časopisu Developmental Psychology.

Zvětšit obrázek

Rechele Brooks: „Pozorováním jiných lidí se toho můžete hodně naučit. Sledování upřeného pohledu také poskytuje další způsob sociálního poznávání světa a toho, co ostatní lidi zajímá.“

„Jednou z nejzajímavějších hádanek dětského vývoje je, jak batolata a malé děti vůbec dokáží sledovat a vnímat emoce jiných lidí, jejich myšlenky a vnitřní pocity. Mohou sice vidět pohyby těla jiných lidí, ale nemohou jim vidět do „srdce a mysli.“. Jak se tedy nemluvňata dostanou od pozorování pohybů těla osob kolem sebe k tvorbě představy o myšlenkách a pocitech druhých lidí? Tento výzkum naznačuje, že klíčem k této otázce je to, že používají uvědomění si sebe sama jako modelu pro pochopení jiných. Předpokládají, že to, co určitým způsobem ovlivňuje je, působí stejným způsobem na ostatní. Je to dobrý tip a podle této studie to vypadá, že to opravdu funguje,“ dodal Meltzoff.

Ve výzkumu použili Meltzoff a Rechele Brooks z UW metodu takzvaného „sledování upřeného pohledu“. Jde o to, že nemluvně (nebo i dospělý) se dívá směrem, kam se dívají i ostatní osoby. Psychologové už nějakou dobu vědí, že určení směru pohledu jiné osoby je důležitou součástí sociálních interakcí člověka. Bylo zjištěno, že sledování upřeného pohledu ostatních má také kladný vliv na brzký vývoj slovní zásoby a emočního porozumění.

 
K testování myšlenky, zda nemluvňata využívají vlastní zkušenosti k hodnocení toho, co lidé mohou vidět, vymysleli výzkumníci z UW několik pokusů s použitím běžných i speciálních pásek na oči.

V prvním experimentu si 96 ročních dětí (polovina chlapců a polovina dívek) hrálo s kouskem černé tkaniny, která byla vložena mezi sadu hraček na stole před nimi. Jedna třetina nemluvňat byla náhodně přidělena do skupiny, která neměla na hraní téměř žádný čas. Ostatní děti byly rozděleny do dvou skupin, z nichž každá dostala přidaný čas na hraní si s látkou. Jedna skupina hrála „hru“, při které výzkumník držel černou pásku před očima dítěte, čímž mu bránil v pohledu na zajímavé hračky na stole. Další skupina si hrála téměř stejně, jenom ta páska, která byla držena před nimi, měla vystřiženou velkou díru, takže děti v této skupině mohly hračky vidět.

Zvětšit obrázek

Ročnímu chlapečkovi na horní fotografii je ukázána páska na oči a pak se naučí, jak je vidět na dolní fotografii, že mu tato páska může blokovat výhled na hračku před ním..

Nakonec si výzkumnice nasadila pásku na oči a naklonila se k hračce buď nalevo, nebo napravo. Děti, které si pouze hrály s látkou na stole a ty, u kterých byla použita páska s dírou, sledovaly pohled výzkumnice, jako by mohla hračku vidět. Děti, kterým páska skutečně bránila v pohledu, však strávily pouze málo času sledováním výzkumnice, pravděpodobně proto, že si myslely, že osoba s páskou na očích nemůže hračky vidět stejně, jako je nemohly vidět ony, když jim páska zakrývala výhled.

Během těchto her se děti naučily, že „neprůhledná látka blokuje jejich vlastní vnímání a ihned si to zobecnily i na druhou osobu, což je velmi časnou formou přijímání role,“ řekl Meltzoff. „To ilustruje, že nemluvňata vnímají ostatní jako „sebe sama“.

 
 
Ve druhém pokusu si 72 osmnáctiměsíčních dětí (opět stejný počet chlapců jako dívek) znovu hrálo s černou tkaninou. Potom byly děti náhodně rozděleny do dvou skupin, z nichž jedna měla k dispozici opravdovou neprůhlednou pásku na oči a druhá skupina dostala „nepravou“ pásku na oči, která měla všitu speciální průhlednou síťovinu, dovolující jim vidět hračky, i když jim byla držena před očima. Jenom děti, které si hrály s průhlednou páskou na oči, sledovaly pohled výzkumnice, když si nasadila pásku na oči a nakláněla se k hračkám.

„Jestliže děti mohly vidět skrz pásku, tak předpokládají, že jiná osoba může přes pásku vidět stejně,“ řekla Brooksová. „V obou experimentech bylo jediným rozdílem to, co děti zažily v tréninku. Vypadá to, že nemluvňata dokáží přijímat informace a aplikovat je na ostatní.“

Výzkumníci z UW věří v důležitost této práce, protože odhaluje klíčový mechanismus, který nemluvňata používají k pochopení sociálně-emočního života ostatních.ˇ

Zdroj: University of Washington