Zabíjení jezevců a tuberkulóza  
Vybíjení zvířat, ve snaze předejít šíření infekčních nemocí, může mít zcela opačný efekt.

Snaha vymýtit jezevce vedla ke změnám v jejich sociálním chování. Britští ekologové dokonce prohlašují, že to může podkopat snahu udržet na uzdě tuberkulózu skotu. Pro své tvrzení mají dost pádné argumenty. Ukázalo se, že jezevci, kteří přežili vybíjení se znovu začali sdružovat. Původně vymezená teritoria, ze kterých jezevci „nevytáhli paty“, přestaly najednou platit a nově vznikající skupiny se ve svých teritoriích začaly překrývat. Takto vzniklá společenství jsou mnohem více náchylná k přenosu chorob.
Jedna z těchto přenosných chorob, která je ve světě a především ve Velké Británii s jezevci spojována je tuberkulóza. V Anglii je tato nemoc vážným zemědělským, ale i hospodářským problémem. Jen v letošní roce (2003) muselo být ve Velké Británii, kvůli této chorobě, utraceno více než 15 000 kusů skotu. Dvě třetiny z tohoto počtu připadají na oblast západní Anglie. Vláda vynakládá na kompenzace farmářům za tuberkulózou postižená zvířata, miliony Liber.
Jak do celého případu zapadají jezevci? Jednoduše, mezi jezevci je choroba hojně rozšířena. Zda ji přenášejí i na skot je zatím stále předmětem akademických sporů, nicméně některé souvislosti týkající se rozšíření TBC u skotu, počtem a rozšířením nakažených jezevců byly v minulosti shledány a v odborném tisku publikovány. To vyvolalo u farmářů obavy a tak není divu, že se postarali o to, aby „viník“ byl odstraněn. Farmáři v naději, že tak ochrání svá stáda, začali s vybíjením jezevců. Farmářům se dá těžko co vytknout. Jezevci mají tuberkulózu a ta je přenosná na skot. Veterináři potvrzovali, že tam kde je hodně jezevců, je i hodně případů TBC u skotu. Logicky vzato - snížení počtu jezevců mělo zlepšit situaci i u skotu. Časem se ukázalo, že úvaha je sice logická, ale je mylná!
Britská vláda začala se sledováním údajů o počtu skotu s diagnostikovanou tuberkulózou začátkem sedmdesátých let ale již nyní lze zveřejnit několik dílčích poznatků, které na zmíněný omyl upozorňují. Například to, že od začátku osmdesátých let dochází k nárůstu počtu tuberkulózou infikovaných kusů. Co se jezevců týká, začínají mít ekologové jasněji například v tom, že nenarušené populace jezevců teritoriálně osídlí krajinu a že u nich dochází jen k minimálnímu míšení jednotlivých skupin zvířat. Tento vtisknutý vzor chování, kterým se jezevci řídí se v průběhu evoluce vytvořil zřejmě právě proto, že to populaci jako celek chrání před šířením infekčních chorob.



Jezevec (Meles meles) je nositelem tuberkulózy. Farmáři ve snaze ochránit svá stáda jej mnohdy nemilosrdně zabíjejí. Ochranný efekt tohoto vybíjení se zřejmě mine účinkem.


Jedním z výzkumníků, který se snaží přenosu tuberkulózy z jezevců na skot přijít na kloub je Philip Riordan z Oxfordské univerzity. Ten se svými kolegy studoval oblast v Glocesterském hrabství na západě Anglie. Ve sledované lokalitě v roce 1995 farmáři vybili 40% jezevčí populace. Všichni, včetně ekologů i vládních úředníků se domnívali, že snížením počtu jezevců dojde ke snížení rizika přenosu tuberkulózy a to i na skot. Opatření mělo chránit i jezevce a to před nimi samými. U rozptýlených zvířat nemělo docházet k tak častým kontaktům, populace se měla ozdravit. Zřejmě by k tomu došlo ale jezevci se přestali chovat v duchu hesla „je zalezlý jako jezevec“. Po čtyřech letech pozorování dané oblasti nezbylo ekologům než konstatovat, že v místech, kde došlo k vybíjení jezevců, začali jezevčí holokaust přeživší jedinci migrovat. Jednotlivé kusy a skupinky začaly vyvíjet čilé kontakty. Jezevci expandovali i z míst, kde byla jejich koncentrace v důsledku jejich hubení malá. V jiných lokalitách se zase shlukovali. Jezevci se přestali chovat „normálně“ a migrace s sebou přinesla nové, podstatně vyšší riziko přenosu infekcí a to i na relativně velkých územních celcích. Farmáři také mohli konstatovat neblahý dopad svého konání - tuberkulóza skotu se v místech, kde mělo díky eradikaci jezevců dojít k jejímu vymýcení se objevila v roce 2000 znovu.
Z celé záležitosti bychom si měli vzít následující ponaučení: Představa, že prostým vybíjením nějaké zamořené populace snížíme stejnou měrou i riziko přenosu nákazy u jiné populace, je značně zjednodušená a pravděpodobně i mylná.
Celý případ jezevců v Evropě v mnohém připomíná nedávnou snahu australských farmářů. Ti se pro změnu snažili zdecimovat přemnožené králíky importem jejich predátora – fretky. Úvaha i v tomto případě byla logická. Jenže u některé z dovezených fretek se vyskytla tubera. Fretkám se v nové vlasti dařilo, ale začalo se dařit i tuberkulóze. Ta se nyní stává možná ještě větším problémem, než samotní králíci. Ale to je už jiná kapitola a o té zas někdy jindy.




Fretka, dovezená do Australie za účelem likvidace králíků se stala postrachem farmářů z jiného důvodu – vyskytla se u ní tuberkulóza…

Závěr
Terénní sledování výskytu a chování jezevců v návaznosti na výskyt tuberkulózy u skotu začalo v Anglii v roce 1998. Sledování bude ukončeno až v roce 2006. Na konečné zhodnocení toho, jak se různé postupy snižování počtu jezevců podepsaly na výskytu tuberkulózy u skotu si budeme muset ještě nejméně tři roky počkat. 
Možná, že se ale dříve dočkáme výsledku jiného experimentu na němž ve Velké Británii nyní pracují. Jedná se o vývoj nových vakcín a vakcinačních postupů, které by měly tuberkulózu u jezevců ale i u skotu vymýtit.

Datum: 24.09.2003
Tisk článku


Diskuze:

Pavel Houser

Jan Kalda,2012-07-24 11:53:56

Nejsem si jistý, podle Vašeho komentáře zda jste pro zabíjení či úplné vyhubení jezevců. Pokud ano, tak s Vámi naprosto nesouhlasím - umí snad člověk něco jiného kromě zabíjení???

Odpovědět

na druhe strane

pavel houser,2003-09-29 18:13:41

na druhe strane by se vysledky daly interpretovat i jinak - nestaci jezevce omezit, tim se to nevyresi, je treba je vybit zcela.
takhle totiz ani neni uplne jasne, zda, az jezevcu opet pribude, se prestanou navstevovat; ten proces muze byt klidne jednosmerny.
jinak tim ale jezevci ztratili cast mych sympatii, libili s emi predevsim tim, jak samotarsky obyvaji sve nory, stari brucouni a nerudni morousove bez zajmu o ostatni...

Odpovědět

Ad Pavel Houser

Kebza,2003-09-25 16:47:25

Sci-world.cz čtu často a rád,tak jen popíchnu: třeba si řekli-jezevci všech zemí,spojte se.

Odpovědět

No a to je další taková pochybnost

Pavel Brož,2003-09-25 15:11:28

Ona se totiž trošičku nabízí otázka, jestli ten závěr, že jezevci migrují kvůli vybíjení, není dítětem přání je chránit. Neříkám, že tak tomu opravdu bylo, ale trošku si umím představit, že ti jezevci ve skutečnosti migrují celkem normálně, ale přišlo se na to v důsledku zvýšeného studia jejich chování, které mohlo být vyprovokováno právě snahou o jejich ochranu. Když si přečtete nějaké starší zoologické příručky, dočtete se tam o zvířatech věci dnes již dávno překonané, např. o monogamii labutí a mnoha jiných jevech. Co když je stejně tak nesprávný předpoklad o tom, že jezevec je normálně zalezlý ve své noře a moc nemigruje. Pak by bylo snadné z objevu migrace jezevců udělat závěr, že migrují až teď, když jsou ohroženi. Znovu zdůrazňuji, že to samozřejmě nemusí být tak, jak jsem napsal, nicméně jsem velice zvědav na to, co se o sociálním chování jezevců a konkrétně o jejich migraci bude psát za takových deset let.

Odpovědět

divné

pavel houser, www.scienceworld.cz,2003-09-25 14:54:16

proč by se vybíjení jezevci začali shlukovat do větších skupin? to mi připadá vysloveně anti-adaptibilní, výsledkem tlaku bývá přece naopak - logicky - rozpad na izolované malé skupinky, z nichž se každá snaží přežít na vlastní pěst...

Odpovědět

no, taky mě něco podobného napadlo :-)))

Pavel Brož,2003-09-25 13:09:36

S těmi korelacemi je to mnohdy tak, že když někdo něco chce hledat, tak kolikrát najde, jde jen o to, mezi čím se korelace podezíravě zkoumají, a mezi čím to naopak nikoho zkoumat nenapadne. Pokud by někoho napadlo zkoumat např. korelaci mezi nemocností skotu a početností o něj pečujících farmářů, tak by závěr takového zkoumání opravdu logicky mohl vyústit k nutnosti vybíjet ty farmáře (proti nimž jinak nic nemám, umím si představit, že pokud někomu vychcípává stádo na nějakou nemoc, tak se zoufale chytá jakékoliv možnosti, jak tomu zabránit - samozřejmě to ale jejich počínání neomlouvá).

Odpovědět

poznámka

Kebza,2003-09-24 22:02:01

Moc fandím takovéto vědě a související logice.Tak koho budou vybíjet nyní?Být jezevcem,zkusil bych vybít pár farmářů,co kdyby to, zcela logicky ,pomohlo?

Odpovědět

Co když tam není příčinná vazba?

Pavel Brož,2003-09-24 16:14:24

Nepochybně už tuto eventualitu biologové dávno vzali v potaz, nicméně mě stejně napadlo, že korelace většího výskytu téže nemoci u skotu i jezevců může být docela dobře vysvětlitelná např. tím, že existuje nějaký třetí přenašeč nemoci, od kterého ji získává jak skot, tak jezevci. Čili existence korelace ještě neznamená příčinnou vazbu. Hypoteticky kdyby tím přenašečem byl nějaký hlodavec, z jehož sputu by se nakazil jednak skot pasoucí se na pastvinách a jednak jezevec, který na těch pastvinách nikdy být nemusel a tím pádem nemohl ten skot nakazit svým vlastním sputem. A konečně je docela dobře hypoteticky myslitelná i možnost, kdy jezevec může skot nakazit, ale mnohem pravděpodobnější je přenos naopak ze skotu na skot, event. ze skotu na jezevce. Pak je příčinná vazba mezi nemocností jezevců a skotu v tomto pořadí velice slabá (přičemž ale současně může být silná příčinná vazba mezi nemocností skotu a jezevců v tomto pořadí). Také v tomto případě se zjistí korelace mezi nemocností obou druhů. Předpokládám ale, že tyto varianty biologové už nejspíše vyloučili.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz