Sirtuiny a resveratrol  
Aneb proč červené víno prodlužuje život.

Červené víno obsahuje polyfenolickou sloučeninu resveratrol, která prudce zvyšuje aktivitu genů pro tzv. sirtuiny zodpovědné za prodloužení bezchybné funkce buněk. Ve víně se tedy nevyplatí hledat jen pravdu ale i dlouhověkost. Je až s podivem, že pozitivní účinek vína úzce souvisí i se starým českým příslovím „Jez dopolosyta, pij dopolopita, vyjdou ti naplno léta.“

Naši předkové zřejmě neměli na mysli zdaleka jen to, že bychom se neměli (s odpuštěním) „přežírat“. Při svém celkem rušném a namáhavém způsobu života se ostatně mohla přecpávat vybranou krmí jen úzká hrstka, pro kterou se lidoví mudrci s tvorbou veršovaných životních doporučení jistě nemořili. Spíše se v něm odráží fakt, se kterým si vědci moří hlavy už od třicátých let 20. století. Pokusy na zvířatech totiž nad veškerou pochybnost dokázaly, že drastické omezení kalorického příjmu v potravě prodlouží pokusným hlodavcům i opicím život až o 40% a může zároveň zvýšit odolnost zvířat k nemocem typickým pro pokročilejší stáří. V posledních letech začínají vědci přicházet tajemství „polosytého“ receptu na dlouhověkost na kloub. Při nízkém příjmu energie a dostatku ostatních důležitých živin (např. vitamínů, minerálních prvků apod.) se v drtivé většině pozemských organismů aktivují geny zodpovědné za výrobu bílkovin ze skupiny sirtuinů. Právě tento proces stojí v pozadí prodloužení života kalorickým hladem. Sirtuiny aktivují enzymy, jež následně chrání dědičnou informaci před poškozením. Životně důležité geny tak vydrží déle pracovat tak, jak je třeba a neohrožují naše tělo třeba rakovinným bujením či jinými závažnými chorobami.
Samozřejmě se nabízí otázka, zda bychom nemohli stejného efektu dosáhnout i s plným břichem. Nejnovější výzkumy Davida Sinclaira z bostonské Harvard Medical School naznačují, že tajemství možná leží v doporučení „pij dopolopita“ - přesněji řečeno „pij v rozumné míře červené víno“.
Klíčem pro prodloužení života snížením kalorického příjmu (ale i jinými stresy) je zvýšení aktivity genu, který u kvasinek nese označení SIR2 a u člověka se skrývá za podobnou zkratkou SIRT1.
Ve spolupráci se soukromou biotechnologickou firmou BIOMOL hledal Sinclairův harvardský tým molekuly, které by dokázaly genu SIRT1 „nasadit ostruhy“. Už před dvěma roky našli dvě slibné látky a obě patřily mezi polyfenoly vyskytující se například v jabkách nebo čaji. Další pátrání se proto zaměřilo na látky s touto chemickou strukturou. Jako naprostý šampión vyšel z těchto srovnání polyfenol resveratrol hojně obsažený v hroznech a červeném víně. Tento „vinný polyfenol“ zvyšuje aktivitu životadárného genu SIRT1 v lidských buňkách hned 13krát.
Právě v účincích resveratrolu vidí Sinclair vysvětlení pro tzv. francouzský paradox. Za tímto označením se skrývá fakt, že Francouzi trpí asi o 40% nižším výskytem kardiovaskulárních chorob, než jaký by odpovídal množství tuku, jež konzumují v potravě. Na rozdíl od jiných milovníků tuků popíjejí Francouzi ve zvýšené míře červené víno a Siclair je přesvědčen, že resveratrol z vína aktivuje v těle francouzských milovníků červeného geny pro sirtuiny. Buňky, které by jinak byly nezdravým životním stylem vážně poškozeny, mají díky sirtuinům šanci na „zhojení“ a přežití. Namáhané tkáně jako je srdeční sval nebo neurony mozku díky tomu vydrží více.
Sinclair se pozastavuje nad faktem, že životadárný signál sirtuinů je v přírodě rozšířen u široké škály organismů – od kvasinek až po člověka. Výjimkou nejsou ani rostliny. Nabízí se proto zajímavá myšlenka, že se rostliny vystavené stresu (například suchu) brání nepřízni osudu syntézou polyfenolických látek a následnou mobilizací genů pro sirtuiny a přenášejí polyfenolový signál i na býložravce, kteří je konzumují.
„Ostatní nepříbuzné organismy, jež nejsou součástí rostlinné říše mohou přebírat chemický poplašný signál od rostlin a to jim pomáhá rozjet jejich vlastní obranné mechanismy,“ říká Sinclair.
Někteří molekulární biologové ale varují před unáhlenými závěry. Například fyziolog Richard Weindruch z University of Wisconsin studii Sinclairova týmu vysoce cení, ale zároveň upozorňuje: „Myslím si, že by bylo unáhlené dělat dalekosáhlé vývody z této studie dříve než se prokáže, že resveratrol skutečně zpomaluje stárnutí buněk srdce a mozku, jež jsou obzvláště citlivé k degeneraci v pokročilém věku.“
V září 2003 představil Sinclair výsledky svého výzkumu na kongresu ve Švýcarsku a v diskuzi musel celkem logicky odpovídat i na otázku, jak je na tom s pitím červeného vína a jestli teď svou spotřebu tohoto moku nezvýší.
„Já jsem zvýšil svou spotřebu červeného vína na potřebnou úroveň dávno před tím, než jsem došel k tomuto objevu,“ přiznává otevřeně svou slabost pro červené víno David Sinclair.
Inu, jak říkal slavný Louis Pasteur: Náhoda přeje těm, kdo jsou na ni dobře připraveni.





Polyfenolickým sloučeninám z vinných hroznů je připisován významný efekt při aktivaci genů zodpovědných za ochranu DNA před poškozením.





Kudy teče, tudy léčí. Tak by šlo v nadsázce shrnout výsledek výzkumu, který popisuje účinky resveratrolu z vína na sirtuiny v lidských buňkách.





Ani vyhlášené francouzské sýry nejsou na tuky nijak chudé. Francouzi si s tím nemusí lámat hlavu, pokud si zároveň zavdají červeného. Tak alespoň vysvětluje David Sinclair tzv. francouzský paradox – fakt, že Francouzi jsou na svou spotřebu tuků překvapivě zdraví.
Datum: 25.09.2003
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz