Chtějí dostat AIDS  
Někteří mladí lidé záměrně vyhledávají situace aby se nakazili AIDS, to je závěr průzkumu, který provedli ve Velké Británii.
Ve Spojeném království, je pozorován strmý nárůst nových případů infekce HIV. Britští pracovníci to vysvětlují svou epidemiologickou situaci velkým nárůstem imigrantů zejména z afrického kontinentu, mezi nimiž se šíří infekce heterosexuální cestou.
Minulý týden ale zveřejnila doktorka Melissa Parker, ředitelka Ústavu mezinárodní zdravotní antropologie na londýnské Brunel University, na konferenci v Manchesteru  informace, podle kterých tomu mjůže být i trochu jinak. Šokující zpráva zní: „někteří mladí muži gayové získávají AIDS záměrně. Důvodem jejich počínání je snaha dostat patřičnou prestiž v komunitě gayů“. Podle slov mladíků, kteří tak činí se nejedná ani tak o získání jakéhosi „vyznamenání“, ale o poskytnutí důkazu. Jde o jejich vnitřní pocit, a dotázaní jej ospravedlňují slovy: „Udělal jsem to. Jsem nyní skutečný gay“.

Mnozí gayové praktikují bezpečný sex. Jsou mezi nimi ale i tací, pro které být HIV pozitivní znamená získání toužebné prestiže.


Šokující zjištění zapadá i do dalších zjištěných skutečností. Výskyt případů AIDS je ve Velké Británii na vzestupu. V letech 2000 a 2001 došlo k největším meziročním nárůstům od doby, kdy se infekce vyskytla. Riziko infekce získané sexuálním stykem se výrazně zvyšuje.
V celém světě se nyní odhaduje počet všech nakažených lidí na více než 42 milionů. Jenom nakažených dětí je více než 3 miliony. Počet nově nakažených osob v loňském roce již pravděpodobně dosáhl magických 5 milionů.

Pokud se ukáže, že zvrácené chování některých komunit gayů není jen fenoménem Anglie, musíme vzít na vědomí fakt, že stávající opatření proti šíření AIDS se mohou míjet účinkem.

Zmíněný výzkum prováděla doktorka Parkerová v Londýně. Zaměřila se na získávání informací od mužů, kteří navštěvují takzvané „backrooms“ (zadní pokoje). Backrooms jsou ilegální kluby kde gayové provozují sex. Sexuální styk je anonymní a není výjimkou, že zde jeden muž za noc vystřídá až 30 jiných anonymních partnerů.
Častými hosty těchto párty jsou gayové, kteří nežijí v Londýně. Právě ti mívají pocit, že nejsou plnoprávnými členy komunity a snaží se do ní dostat. Není jednoduché pochopit proč pro některé z nich je být HIV positivní žádoucí. Někteří v tom spatřují jedinou cestu k tomu, aby někam patřili. Mají tak možnost stát se součástí uzavřené komunity, které je ledasco tolerováno. Snadno získají pocit nadřazenosti nad ostatními, neboť se jich i fyzicky silnější jedinci začnou obávat a ve sporech, které by mohli vést k fyzickému napadení, ustupovat. Ostatně společnost si jich také začne vážit, dostanou se do programu, který jim poskytuje ubytování a zvýšenou zdravotní péči. Vnímání závažnosti infekce je mnohými mladými podceněno a nemoc je chápána jako něco, co vychvalovaná moderní kombinovaná antiretrovirová terapie umí dlouhodobě zvládat. Je jen třeba polykat spoustu pilulek.

Vystoupení Parkerové celou řadu lidí pobouřilo. Ozývají se představitelé organizací gayů, kteří její závěry zpochybňují. Jiní, jako například profesorka Susan Kippax z australského Národního centra pro výzkum HIV v Sydney, považují výsledky výzkumu za možné a poukazují na skutečnosti, které jsou na podporu zmíněného sebezničujícího chování mladých lidí. V Africe například nejsou výjimkou případy, kdy partner(ka) se chce infikovat od svého postiženého druha, a chápe to jako poskytnutí důkazu upřímné lásky. Neobvyklé chování lze pozorovat i u nejpostiženějších afrických lokalit, kde je kolem 35% obyvatelstva HIV positivní. Zde jsou pozorovány případy kdy sdělení o pozitivním výsledku testu má na člověka uklidňující účinek. Psychologové to vysvětlují pominutím dlouhotrvajícího stresu pramenícího z nejistoty – onemocním, nebo ne?
Viníci za neutěšený stav v šíření AIDS se nyní hledají všude. „Suší“ nezůstali ani představitelé médií. Redaktorům je vytýkáno, že jakmile přestala být problematika AIDS senzací, již o ní téměř neinformují.
Podle slov doktorky Parkerové nejsou kluby „Backrooms“ výsadou Londýna, ale jsou již po celé Evropě a také v USA. Jejich síť se stává součástí „sexuální turistiky“.

Pokud má Parkerová pravdu a je-li to, co zjistila v Londýně praktikováno i v jiných vyspělých zemích, vznikl nám v šíření AIDS další problém na který nejsme připraveni.



Situace u nás

Podle údajů Státního zdravotnického ústavu v první polovině roku 2003 byl počet nově diagnostikovaných infekcí HIV (32 případů) přesně stejný jako v minulém roce. Na milion obyvatel u nás připadá 61,6 případů. Nejvyšší počet případů HIV/AIDS v absolutních i relativních číslech je diagnostikován v Praze, z ostatních krajů je nejvíce postižen kraj Karlovarský, Ústecký a Středočeský, tedy dvě příhraniční oblasti a kraj sousedící a často se populačně prolínající s hlavním městem. Nízký počet HIV/AIDS trvale vykazují kraje Vysočina, a kraje Královéhradecký a Pardubický. O příčinách tohoto stavu lze jen spekulovat.
Také u nás existují případy infekce HIV u osob, které o své HIV pozitivitě nevědí a k vyšetření se dostávají až ve stadiu klinického onemocnění. Propagace HIV testování by se rozhodně měla více podporovat.
Nejčastějším způsobem přenosu infekce HIV zůstává v ČR, na rozdíl od některých východoevropských zemí, stále sexuální styk.
Sexuálně bylo přeneseno celkem 84 % všech registrovaných HIV infekcí; z toho v 54% se jednalo o styk muže s mužem a ve 30% o styk heterosexuální. Procento homosexuálně přenesených infekcí v první polovině roku stouplo až na 69% všech v tomto období nově registrovaných infekcí - 22 ze 32 nových infekcí HIV registrovaných od ledna 2003 do 31.7.03. Tento trend je pozorován v některých zemích západní Evropy i v USA a je vysvětlován dorůstáním nových populací homosexuálů, kteří opětovně přestávají respektovat pravidla bezpečnějšího sexu.
Poměr HIV infikovaných mužů a žen zůstává zachován, ženy tvoří přes 20% všech HIV pozitivních případů (graf 8).
V poslední době se projevuje také mírný nárůst HIV infekcí diagnostikovaných u injekčních uživatelů drog.
Zaznamenáván je také kontinuální vzestup HIV infikovaných cizinců - 12 nových případů v prvním pololetí 2003 . Více než 23% všech HIV infikovaných osob tvoří v ČR cizinci – tito však nejsou vedeni v našich národních statistikách. Národnostní složení nositelů HIV- převážně se jedná o příchozí z východní Evropy, zejména z Ukrajiny.


 
Historie objevu AIDS

Před dvaadvaceti lety v březnu 1981, přišel do ordinace Dr. Friedmana-Kiena, newyorského specialisty na kožní a 

pohlavní nemoci, mladý muž. Na nic si nestěžoval, jen se chtěl zabavit na nohou “takových nevzhledných flíčků” jak to sám nazýval. Během týdne se tento lékař setkal s dalším případem „kožních flíčků“ u jiného mladého muže. Společné měli to, že oba se oddávali volnému sexu, užívali marihuanu, LSD a kokain. Ve skutečnosti oba mladíci trpěli vzácně se vyskytujícím zhoubným nádorem kůže, tzv. Kaposiho sarkomem.

Ve stejnou dobu se lékaři Centra pro kontrolu nemocí v americké Atlantě, Dr. Curran a Dr. Jaffe, zabývali dvěma nemocemi u mužů homosexuálů. Jednalo se o kapavku a žloutenku typu B. Oba lékaři organizovali v té době právě sérii seminářů o infekčních onemocněních u homosexuálů, když Dr. Curran byl požádán aby recenzoval článek Dr. Gottlieba popisujícího vzácný typ zápalu plic vyvolaný Pneumocystami. Případ se týkal pěti homosexuálů ve věku 29-36 let. Muži se vzájemně neznali a ani neznali nikoho kdo onemocněl podobnou chorobou. V době recenzování článku byli již dva nemocní po smrti. Článek šel do tisku s poznámkou “žhavá novinka”. Vyšel 5. června 1981 v málo známé publikaci vydávané zmíněným Centrem pro kotrolu nemocí v Altlantě, pod názvem “Pneumocystová pneumonie - Los Angeles”. V té době Dr. Gottlieb a jeho spolupracovníci netušili, že právě učinili první historickou zmínku o něčem, co v budoucnosti dostane přezdívku “AIDS” a bude patřit mezi nejčastěji užívaná slova. 

Dr. Curran o tom píše následovně: “Tento článek nás praštil do očí”. “Ihned nás s Dr. Jaffem napadlo, že by se v případě pneumocystového zápalu plic mohlo jednat o přenos sexuální cestou  a  také jsme o tom hovořili na seminářích. Jedné z přednášek se účastnil Dr. Bolan ze San Francisca. Jeho tyto vzácné nálezy velmi zaujaly, neboť i on se ve své praxi setkal v poslední době s několika případy stejného zápalu plic vyvolaného Pneumocystami, shodou okolností také u mužů udržujících sexuální vztahy s jinými muži. To už začínalo být velmi zajímavé ! Ihned co se oba lékaři vrátili do Atlanty, byl utvořen výzkumný tým, který se měl soustředit na zjištění, zda se v Kalifornii nevyskytují další případy tohoto vzácného zápalu plic či neobvyklých chorob u homosexuálů. Na sklonku roku 1981 se již hovořilo o nové medicínské jednotce, kterou někteří pojmenovávají akronymem GRID (Gay-Related Immune Deficiency), jiní hovoří o “zápalu plic homosexuálů”. Pneumocystový zápal plic, kvasinkové infekce, toxoplasmóza a řada jiných infekcí se stávají prvními nemocemi nově popsané medicínského syndromu charakterizovaného poruchou obranyschopnosti organizmu u mladých, dříve naprosto zdravých mužů s homosexuální orientací. Tento syndrom dostane později název syndrom získaného imunodeficitu - Acquired ImmunoDeficiency Syndrome (AIDS).

V téže době rovněž Dr. Friedman-Kien a jeho spolupracovníci telefonují a dotazují se, zda se i jiní lékaři nesetkali s dalšími čerstvými případy Kaposiho sarkomu. A jsou překvapeni: dovídají se o celém dalším tuctu nových případů. A co zaráží nejvíc – všechny případy spojuje opět homosexualita a některé zarážející sexuální praktiky, např. tzv. “fist-fucking”.

Koncem roku 1981 je u všech nemocných s neznámou chorobou je potvrzen naprostý rozvrat imunitního systému a nápadně časté používání nitrátů. Ty homosexuálové nepoužívají k léčbě srdečních nemocí, ale k posílení erekce. Začalo se zkoumat, zda to nejsou právě tyto látky co likvidují imunitní systém. Pátralo se, zda v nitrátech není nějaká  znečišťující  látka, která by má vše na svědomí, ale na nic se nepřišlo. Potvrdilo se ale, že všechny osoby mají snížené počty až naprosté chybění tzv. CD-4+ buněk bílé krevní řady. Bylo již jisté, že americké homosexuály zachvátila epidemie poruchy imunitního systému neznámého původu !

Počet nemocných rostl geometrickou řadou. Stále pravděpodobnější se však stávala hypotéza o novém infekčním agens, které AIDS vyvolává. Ale o jaké sexuálně resp. jen homosexuálně přenášené agens by se mohlo jednat ?

Určitá náhoda sehrála svou roli, když Dr. Friedman-Kien se svou kolegyní se snažili doplnit údaje u jednoho ze zemřelých pacientů o němž se vědělo, že měl sexuální kontakty s pohledným mužem pracujícím pro kanadské aerolinie. Dr. Friedman-Kien byl tou dobou pozván do San Francisca na jistou konferenci. Jeden ze zúčastněných se k němu během jednání přitočil a optal se: “Mám dneska schůzku s jedním Kanaďanem, který má Kaposiho sarkom. Myslíte si, že mně může hrozit nějaké nebezpečí ?”. Friedman-Kien se zeptal: “Nepracuje náhodou ten váš Kanaďan pro kanadské aerolinie?”. Odpověď zněla: “Proboha, Vy ho znáte ?”. Díky této náhodě se podařilo stevarda nalézt a získat ke spolupráci. Uvedl, že v posledních deseti letech měl kolem 2.500 sexuálních partnerů – tedy průměrně 5 různých partnerů týdně - a byl schopen poskytnout adresy 72 z nich. Sdělil lékařům například to, že aby neupozorňoval na své kožní projevy Kaposiho sarkomu, vyhledával kontakty v saunách se malým osvětlením, aby si jeho sexuální partneři nevšimli fleků, za které se styděl. Tato skutečnost později přispěla k vydání federálního nařízení k uzavření všech gay saun v USA.

Teorie jednoho „H“ (jedné rizikové skupiny a jednoho způsobu přenosu), vzala brzo za své. V průběhu roku 1981 se do USA valila z Haiti jedna přistěhovalecká vlna za druhou. Emigranti na svých člunech přistávali na pobřeží Floridy. Přestože Haiťané  homosexuální praktiky popírali, dobře se vědělo, že “na Haiti se jezdí za levným sexem”. Mezi infikovanými emigranty se vyskytovaly i ženy. Nová choroba se tedy neomezovala jen na muže a  za rizikovou skupinu další „H” se začali považovat “Haiťané”. K prvnímu ohnisku epidemie nové nemoci, Kalifornii, se přidalo ohnisko druhé, tentokrát na východním pobřeží USA ve státě Florida. Nebýt tohoto zjištění, mohlo se místo AIDS stále hovořit o GRID.

Také třetí  “H” na sebe nenechalo dlouho čekat -  další “rizikovou skupinou” a třetím “H” se stali “heroinisté”  a jejich „heroinové“ děti.  “GRID” tak dostala definitivní trhlinu.  Přenos mysteriózního agens z matky na dítě byl potvrzen. Následným americkým ohniskem epidemie nové nemoci se stal New York a jeho okolí.  Později Centrum pro kontrolu nemocí získalo informaci o muži s poruchou krvetvorby (hemofilií), který zemřel rovněž na zmíněný vzácný zápal plic. Hemofilici se stali čtvrtou rizikovou skupinou, čtvrtým “H”. U hemofiliků byly infikovány i jejich sexuální partnerky a tak jako poslední “H”  byly označeny “heterosexuální kontakty”. Riziko Syndromu získané imunodeficience, zvažované dosud jen pro tzv. “rizikové skupiny”, se rázem rozšířilo na celé lidstvo. Nemoc, málem nazvaná “nemocí čtyř H” se stala hrozbou všem. Honba za neznámým původcem nemoci AIDS, byla naplno odstartována. Na první plody, které povedou ke zjištění nového viru, viru lidského imunodeficitu, tedy viru HIV (Human Immunodeficiency Virus) však bylo nutno čekat ještě nějaký čas - do května 1983. Nikdo tehdy  ještě netušil, že za méně  než dvě desítky let mezi zjištěním prvních případů na tichomořském pobřeží USA a koncem století se virem HIV nakazí přes 50 miliónů lidí.

Datum: 28.09.2003
Tisk článku


Diskuze:

HIV positivní a AIDS

Matěj,2005-12-01 09:29:11

Jaký je rozdíl mezi HIV positivní a AIDS

Odpovědět

Nízký výskyt v Pardubickém kraji?

Colega,2005-01-05 10:09:59

Inu, náš kraj pardubický jest nevelmi lidnatý a nadprůměrně (z hlediska ČR) vesnický - jednoduše žádná Praha. Vysočina na tom bude nejspíše podobně.

Odpovědět


A proč to uvádím?

Colega,2005-01-05 10:11:33

Protože různé infekční choroby mají různý práh populační, který jim umožňuje šířiti se...

Odpovědět

optimální strategie

Josef Pazdera,2003-10-19 02:56:16

Strategii tvářit se že něco mám , například blafováním jedovatosti využívá v říši bezobratlých i obratlovců řada živočichů. Strategie však funguje jen do té doby, než se predátorům vyplatí riskovat. Jinak řečeno, pokud vás nebude mnoho, měl by vám váš přístup přinést výhody. Ale jen do doby, než na vaše výhružky někdo upozorní orgány činné v trestném řízení. Bez ohledu na to zda budete HIV pozitivní, bude takové jednání označeno jako vyhrožování a omezování osobní svobody.

Odpovědět

optimalni strategie

pavel houser,2003-10-02 12:43:07

tak me napada, ze optimalni strategii by mohlo byt predstirat, ze mam aids (tedy s tim souvisejici prestiz, hrozil bych, ze nekoho pokousu apod.), ale pritom ho nemit...

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace